poster

Room

  • Česko

    Pokoj

  • Irsko

    Room

  • Kanada

    Room

  • Slovensko

    Izba

  • Velká Británie

    Room

Drama

Irsko / Kanada, 2015, 118 min

Předloha:

Emma Donoghue (kniha)

Scénář:

Emma Donoghue

Kamera:

Danny Cohen

Producenti:

David Gross, Ed Guiney

Střih:

Nathan Nugent

Scénografie:

Ethan Tobman

Kostýmy:

Lea Carlson
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Spiker01
    ****

    Jeden z těch rozhodně ne feel-good filmů, o kterém člověk čím méně ví, tim více si ho užije. Silné skoro až psychologické drama s mnoha nervydrásajícími momenty, po kterém člověku není úplně dobře. Lituji, že jsem tenkrát vynechal projekci. Od té doby se nabalovaly očekávání a zjevně je nešlo zcela překonat. I tak ale velice slibných 8/10 a vidina oscarové nominace.(18.2.2016)

  • Superpero
    *****

    Případy Fritzlů, Wolfgangů Priklopilů a jim podobných mě nehorázně děsí, ale zároveň fascinují svou zrůdností, že je něco podobného vůbec možné (a velmi pravděpodobně častější, než si uvědomujeme). Tento film mne tedy logicky ihned zaujal. Líbilo se mi vykreslení vnímání omezeného světa Pokoje dítětem i následné vyrovnávání se s realitou, kdy dítě změnu prostředí paradoxně snášelo lépe, než matka. Scéna útěku mi vehnala slzy do očí. Opravdu to na mne zapůsobilo. Myslím si ale, že pětileté dítě by si bohužel takto poradit nedokázalo. Chlapeček z filmu působil rozumně, říkáte si. Nojo ale jemu bylo v době natáčení osm. Každopádně jsem asi neviděl film, který by silněji zobrazil pouto matky a dítěte. 9/10.(1.1.2016)

  • TheDarKnig
    *****

    Doporučoval bych před shlédnutím nečíst ani tento komentář a max. první dvě věty zdejšího obsahu Neustále aktuální a úděsný scénář držení v sklepě sexuálním deviantem podáno přesně tak nepříjemně a děsivě, jak se dalo čekat, ale vedle toho taky překvapivě citlivě, dojemně a řekl bych, až krásně. První zhruba hodina má stále blíž spíše k deptajícímu, psychologickému thrilleru a citlivost diváka je zde podrobena silné zkoušce, i přesto, že film nezachází nikdy do úplně explicitního zobrazení některých těžko stravitelných věcí. Náznaky ale bohatě stačí k tomu, aby se člověk cítil až fyzicky zle a napjatě. Při hlavním zvratu jsem nedýchal a potil se jak v sauně. Intenzivní, bolestivý prožitek a tou zmíněnou citlivostí byl zmírněn jen trochu. Ta vyplývá z toho, že je film od začátku až do konce podáván chápáním, pohledem a znalostmi uvězněné mladé ženy - 5letého chlapce Jacka. Proto se pokoj mění v celý svět a vše okolo je vesmír, mnohé scény mají v sobě jakousi dojemnou, tragickou pohádkovost a do toho pravidelně prostupuje až příliš reálné a tíživé zlo. V polovině filmu dochází k změně a přichází druhá část, která je zase emotivní, psychologickou sondou do života po. Postavy se snaží smířit se s novou realitou, samozřejmě, že největší důraz je kladen dál na matku a syna, ale do rovnice se dostávají i další elementy. Krásně a realisticky je nadále vykreslován i vztah mezi oběma, ale přidává se i vztah k širšímu světu. Pro Jacka je to zcela nový svět, pro matku návrat - logicky dochází proto hlavně u ní k těžší odezvě. Jack naopak objevuje, že se musí naučit se dělit. Není to ale ani zde pojato jako opravdu těžce psychologické drama, protože se nemění způsob podání filmu - skrze oči dítěte. To přidává do mixu důležitou dětskou logiku a hlavně dokáže vzbuzovat naději. Brie Larson tu odehrává neuvěřitelně vyspělý a silný výkon, malý nováček Jacob přidává do tohoto duetu živelnost, fantazii, svěží pohled. Oba hrají jako ostřílení veteráni a ani jeden z nich jimi není. Brie je při několika vypjatějších scénách přímo úžasně autentická, jako bych se nedíval na film, ale odehrával se mi před očima skutečný život. Vyprávění dokáže skvěle budovat dramatické scény, ale občas i mírně odlehčenější, které dají člověku vydechnout. Jak jsem již napsal, spoléhá se hlavně na Jackův pohled, ale oproti knize, která logicky dokáže mnohem výrazněji zprostředkovat skrze myšlenky vcítění se jen a pouze do Jacka, se film musel přizpůsobit a myšlení podal jen v několika vstupech přímého vyprávění. Na jednu stranu by mi nevadilo, kdyby jich bylo o něco víc, na druhou stranu ty zde přítomné jsou dostatečně výstižné a ty pro fungování filmu zcela dostačující. Dobře využitá je v tomto ohledu i perspektiva - zrakové vjemy Jacka hrají důležitou a dojemnou roli. Kamera toho využívá i v detailech, jinak se ale film nesnaží o žádné experimenty a pokročilé postupy a vše je jaksi obyčejné. Skutečný svět. Jeden z nejsilnějších filmů roku. 9/10(1.3.2016)

  • Kaka
    ****

    Těžko spekulovat, nakolik jsou vyobrazené zážitky, emoce a situace skutečně autentické a relevantní, jelikož zážitek je to naprosto specifický, ojedinělý a nepředstavitelně trýznivý, tzn. můžeme to nazývat z pohledu filmařů spíš jako "režijní/scénaristické nápady" a jakýsi výtah střípků a zážitků - či snad jeden ze zlomových úseků 7 let dlouhého příběhu - a těch nápadů a střípků tam nebylo dostatečně mnoho na emocionální nálož. Film je to syrový, řežisérsky úsporný a přímočarý, jen jeho nastavení je příliš málo hutné/košaté a některé naprosto zásadní otazníky směrem k hlavním hrdinům v průbehu příběhu vyvstávají, nicméně odpovědi se divákovi nedostává a tak nejucelenější a emocionálně nejvíce rezonující scény jsou mnohdy ty úplně nejjednodušší (Jack se psem apod.). Uznání ale na místě jak režii, tak fantastické Brie Larson, která si tady zařídila na pár let kariéru dramaticky talentovaných a vybavených hereček ala Nicol Kidman, či Julianne Moore. Na minimu prostoru hodně muziky, ale orchestr se nekonal.(28.4.2016)

  • Sarkastic
    *****

    Na Room jsem se moc těšil a měl tak i vysoká očekávání. Ne že bych si liboval ve věznění lidí, ostatně ani knihu jsem (nepřekvapivě) nečetl, ale to téma mi přišlo maximálně zajímavé. A zpracování se velmi podařilo! To, na čem staví (zřejmě) i předloha, je Jackův pohled na svět. Může za to i skvělé herectví jeho protagonisty, kdy jsem si pořád musel říkat, že ano, takhle nějak by (asi) mohl malý kluk vnímat okolní prostředí. A samozřejmě je na místě pochválit i představitelku jeho mámy, která vyniká hlavně v druhé části filmu (zvlášť při drsném uvědomění si „selhání“ při natáčení). Tím se dostávám k tomu, že obě půlky filmu fungují nečekaně velmi dobře. Dále mě trochu překvapilo, že nebylo ukázáno „to“, co Jack neviděl ze skříně (ač to kamera mohla nabídnout), ovšem tvůrci zůstali věrní jeho pohledu a vyhnuli se tak rádoby šokujícím emočním záběrům. A nutno dodat, že jsem snad ani na chvíli neměl pocit citového vydírání, což mě moc potěšilo. Stejně jako ta mnou výše naznačená uvěřitelnost postav. Obrovská spokojenost, dávám 5*.(13.7.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace