Děvčata, nedejte se!

Tvrdit, že DĚVČATA jsou nadprůměrným filmem či dokonce špičkou české filmové tvorby třicátých let, asi na tomto fóru nikdo nebude. Stejně obtížně však obstojí příkrá tvrzení o filmu slabém, nezajímavém, tuctovém. Haasova komedie stojí nesporně výš, jakkoliv zásluhou scénáře ulpívá místy až příliš v dobové rutině i tam, kde je námět nejnosnější (motiv krotké generační vzpoury, v němž se hlásí ke slovu dobová vyhrocená situace). Tato nesporná skutečnost nespočívá ani ve vynikajícím Haasově výkonu v titulní roli nebo v nadprůměrné kreaci Mandlové v úloze jakési vůdkyně dívčí třídní sešlosti. Tkví - navzdory tomu, co jsem napsal do předposlední věty - právě v námětu. Ve vůli ještě nezralých dívek pomoci tam, kde cítí vzor, mravní sílu, odvahu vzdorovat osudu. V revoltě vůči zatuchlé konvenci vyznívající prudérie z předminulého století. Připomenutí si zaslouží i další zajímavý motiv tohoto filmu: výkon Erny Ženíškové v epizodní úloze osamělé matky, která zápasí v stále citelné hospodářské krizi o holou fyzickou existenci. Láska na první pohled, další linie, která výrazně spoluvytváří jinak napadnutelný happy end tohoto filmu, vrací jinak neobhajitelný námět opakovaně do skutečnosti a tím i přesvědčivosti. Naopak nemá co hrát herečka tak veliká a nevšedních kvalit jakou nesporně byla Leopolda Dostálová a s ní např. i Světla Svozilová. V tomto ohledu tedy - a v tom dávám za pravdu většině komentátorů - DĚVČATA zcela splývají s dobovou manýrou a s místy až slabším průměrem dobových standardů. Na Haasovu obhajobu však dodávám, že jeho záměrem bylo natočit film, který pobaví a utěší. A to se, myslím, také podařilo naplnit. (26.11.2011)

Děvčata, nedejte se! je veselohra s jízlivým sociálním hlasem. Zábava je v konečném celku průměrná, humorný nadhled i sarkastická údernost mají vysoké obrátky pouze v přítomnosti samotného tvůrce filmu, Huga Haase. To ostatní často připomíná povadlou louku s nepatrným políčkem životodárné orné půdy. Sociální tématika je často nesmělá, a přesto způsob pronesení dodává nebojácným slovům elegantní švih. Hlavní postavou rozverné veselohry je dobrosrdečný profesor Emanuel Pokorný (vynikající Hugo Haas), dlouhodobě nezaměstnaný starý mládenec s širokou duší. Dobrota a laskavost je zaměňována za morální úpadek, provokující puritánské autority, bdícími nad mravností počestností svěřeného území. Hlavní ženskou postavou je žákyně dívčí internátní školy Vlasta (příjemná Adina Mandlová) s mladickou zamilovaností i hloubavě trpící duší dívčího očekávání osudové romance. Výraznou postavou je autoritativní ředitelka dívčí internátní školy (dobrá Leopolda Dostalová) se svým úzkostlivým dohledem nad mravní bezúhonnosti svých svěřenkyň. Důležitou postavou je odzbrojující miminko Janička (Jana Ženíšková), zatoulané robě mladé a svobodné Lidky (velmi zajímavá Erna Ženíšková) v existenčních potížích chudé vrstvy. Z dalších rolí: vyplašená internátní vychovatelka Klotylda (sympatická Světla Svozilová), nezodpovědný otec Janičky a lehkomyslný student Jiří (zajímavý Ladislav Boháč), jeho věrný druh Karel (příjemný Jiří Dohnal), smířlivý venkovský farář (Karel Jičínský), prostý podomek v penzionu Josef (Stanislav Neumann), dávný Pokorného spolužák z vysoké školy Václav Roubal (příjemný Jan Pivec), jeho vlivný strýc a rada Roubal (příjemný Rudolf Deyl st.), láskyplná obuvníkova dcera (Milada Horutová), rázná majitelka penziónu (dobrá Milka Balek-Brodská), či nejaktivnější z Vlastiných spolužaček (Jiřina Steimarová, Milena Velíšková a Eva Prchlíková). Je to pouhá veselohra, jejíž význam se nemůže přeceňovat. Zábava je stále funkční díky nesmrtelné herecké odzbrojující přirozenosti Haase. (03.03.2017)

Opět jedna z moc milých prvorepublikových komedií. Hugo Haas se znovu objevuje v roli starého mládence a poplety, který se ne vlastní vinou zaplete do dalšího dobrodružství. Tentokrát je v hlavní roli malé batole:). Děj nás zavádí až do dívčího penzionátu, kde o zápletky a překvapení není nouze. Zvědavým chovankám dominuje v té době strmě stoupající hvězda filmového plátna Adina Mandlová. Velmi povedená a znělá je i ústřední píseň "Děvčata, nedejte se!" Z dnešního pohledu možná určité scény působí směšně, dívá-li se na to ale člověk jako na "exkurzi" do starších, nezapomenutelných časů První republiky, je to oáza. Co film trochu brzdí, to jsou ne vždy úsměvně působící scénky s Haasem, kterých je zde až moc. (24.08.2009)

Průměrná komedie o jedné "prekérní" situaci (která ve filmu není ani z desetiny tak prekérní, jako by byla ve skutečnosti:)) ve které ale kraluje báječný Hugo Haas. Jeho skvělé subtilní herectví, upřímné úsměvy a krásně demonstrovaný vztah k dítěti jsou na filmu opravdu tím nejlepším. Dokonce jsem ho podezřívala jestli ta malá herečka nebyla náhodou nějaká jeho skutečná dcera.:) Ke konci se snímek už poněkud táhne a ztrácí dech, nicméně za vidění určitě stojí. (19.12.2011)

Úspešná revolúcia. Aj s barikádou. Mimo toho veselý film s očarujúcim Haasom a niekoľkými nezabudnuteľnými vtipmi. A ktorýže hraný film dneška sa odváži podvedome navnadiť publiku, že rebélia spojená s so svojvoľným opustením určenej pozície sa oplatí, že sa oplatí postaviť barikády a neopustiť svoje presvedčenie za žiadnu cenu, pomáhajúc si revolučnou pesničkou? (03.12.2012)