Café society

Mierne sklamanie, od W. Allena očakávam viac. To jediné pozitívne na snímku je úžasná retro atmosféra, slušné herecké výkony a pekná kamera. Ale chýbalo tomu práve to, čo robia Allenove filmy tak zaujímavým - humorný nadhľad a inteligentné rozobratie témy, nehovoriac o absencii zaujímavých myšlienok a Allenovej filozofie zabalenej do satirického obalu. Dá sa povedať, že ide o takú na pohľad príjemnú oddychovku, ktorá ale na daný námet o láske, partnerských vzťahoch, zákulisí filmu a spoločenskej smotánke nepovie nič zaujímavé. Lepší priemer. 65/100 (08.09.2017)

So staršou tvorbou Allena nie som veľmi zoznámená, ale po Blue Jasmine som zvedavá na všetko. Nebudem tieto dva počiny porovnávať, pretože to je sto a jedna. Spolusledovateľ má predsa len pravdu, že pán režisér akosi senil...mäkne. Dej nie je úplne nezaujímavý, no postavy sú zúfalo nudné. Už po necelých 24 hodinách vám nepoviem, ako sa volala tá hlavná. A pritom všetci sa snažili, Eisenberg, Carell, Lively, aj Stewart potvrdzuje, že hrať vie a Twilight bol iba menší omyl. Woody sa snaží jeho špičkové dialógy a dobre vykreslené charaktery, ktoré tu jednoducho chýbajú, nahradiť kamerou a nádherným prostredím, čo sčasti funguje. V tomto prípade by mi presladený koniec neulahodil ako v Kúzle mesačného svitu, tak som naozaj rada, že sa o to film ani nepokúša. Strašne by som to chcela na tie tri hviezdičky vytiahnuť, ale ako si čítam čo som napísala, nepôjde to. Woody si zrejme splnil predsavzatie vzdať Hollywoodu hold a jeho obdivovatelia tam určite nájdu niečo čo ich nadchne, poprípade si to vsugerujú... (26.09.2016)

"Vezmeš si mě nebo strýčka Phila?" Vždyť Vonnie zůstane v rodině tak jako tak, takže je to asi jedno. Zejména mně to bylo jedno. Prostě jsem viděl jeden vztahový trojúhelníček, okořeněný špetkou hollywoodské filmové slávy, politické korupce a střílením do hlav. To mě asi bavilo nejvíc, když někdo někam někam přišel, beze slova někoho střelil do hlavy a zase v klidu odešel. To ostatní jsem vnímal spíše jako navoněnou nudu, která se tvářila stylově, ale mě příliš nepřesvědčila. (03.01.2018)

Woody Allen se nám ztrácí před očima, dalo by se napsat. Občas sice naservíruje něco výživnějšího, na čemž si rádi pochutnáme, ale většinou jsou to jen drobné gastronomické radosti. Nijak šarmantní Jesse Eisenberg čeká na příležitost v Hollywoodu, kterou má představovat telefonát od strýce Steva Carella. Spřízněnou duši zatím najde v Kristen Stewart, ovšem má to jeden háček. Rychlé slovní výměny sice nechybí, avšak dialogy už prostě neladí jako před lety. Newyorský patriot se jednoduše vystřílet a zdá se, že se vrací k nepovedeným a nevýrazným látkám, které kdysi uložil do šuplíku. A ani sám nevěřil, že je někdy zase opráší. O pozadí starého dobrého Hollywoodu se toho moc nedozvíme, o mezilidských vztazích zrovna tak. Prostě jen klasické melodrama, které ani nemá předpoklady k tomu nějak strhnout. To, že se za kameru postavil legendární Vittorio Storaro, jsem si ze záběrů (nějakou jejich oslnivostí) ani nevšiml. (13.08.2018)

Allen točí pořád to samé, ale stále více opojněji a vyzrále a ve stále více vycizelovaném formálním kabátu. Další přesná a dokonale trefené vztahovka z dob 30-40 let v neodolatelném lesku zašlé slávy dávných párty kabaretů, kudrlinek a noblesy tehdejší smetánky. Film, který má tím větší sílu, čím vícekrát se v jednotlivých vztahových a emocionálních rozloženích hlavních hrdinů najdete. Jednou se na Woodyho bude hodně vzpomínat, jelikož dokázal extrahovat kupu věcí ze života a položit to do filmu s noblesou a nadhledem, zároveň však krystalicky čistou pravdou jako málokterý filmař. A to vše originálním a typicky svérázným způsobem, který se mu stal vlastní a aplikuje ho jako svůj typický trendy trademark. (16.02.2017)