Ring

Jsem opravdu jediný, kdo považuje japonský originál za strašidelnější, řemeslně lépe zvládnutý a zkrátka celkově lepší film? U americké předělávky jsem se sice sem tam bál, ale nepůsobil na mě celou stopáž tísnivým dojmem, tak jako originál. Hudba, herecké výkony, všechno mi tu přijde excelentní. I ten záznam na kazetě je děsivější v japonštině. Nebo aspoň mě rozhodně víc vyděsil chlápek ukazující kamsi mumlající cosi s pytlem přes hlavu, než americký žebřík opřený o dům. Také konec mi tady přišel víc "katarzní", víc usazující. Tenhle film je svižný, sugestivní, má atmosféru.. a ano, je pekelně strašidelný. Jeden z mála hororů (teď mě napadá snad už jen Osvícení), co bych si sám v noci v opuštěné boudě uprostřed lesa vážně nepustil. (18.08.2008)

Nemohu film srovnávat s americkou verzí, ale mohu ho srovnávat s knihou od Kodži Suzukiho, kterou jsem naštěstí četl ještě před jeho shlédnutím. Pro film ovšem bohužel. Všechno je velice zjednodušené, a to včetně závěrečné pointy. Místa, kde se kniha měnila ve slušně rozjetou a ponurou detektivku, kdy se oba hlavní hrdinové (oba muži) mravenčí prací propracovávají k potřebným informacím, filmaři nahradili jasnovidcem, který na všechno přijde sám. Ve filmu tím vznikají podivná místa, kdy jsem tušil o co teda jde jen díky předloze, protože překotnost vysvětlování celého příběhu byla nadměrná. Představitelka hlavní role byla dosti nepřesvědčivá atd. Nicméně se přesto nemohu ubránit 4*, neb sem se po dlouhý době u televize zase solidně bál. (12.09.2006)

Scénář: Hiroshi Takahashi .. Jak už tu možná také někdo podotkl, já osobně dávám lepší tři * za výborný námět pro pozdější a působivější KRUH. Nebýt zmíněného remake určitě bych dal tomuto japonskému hororu minimálně čtyři.. Pokud někdo viděl tento originál dříve než americký Kruh a je z tohoto snímku zklamaný (jako např. cityman) a tudíž váhá se podívat na jeho remake, říkám jednoznačně - neváhejte! (25.02.2005)

Z tohto hororu som mala dosť rozporuplné pocity. Keby som ho vzhliadla skôr ako americký remake, je dosť možné, že by sa mi jeho ponurá a nevyspytateľná atmosféra páčila viac, ale tu musím tvrdiť skôr opak. V najstrašidelnejších scénach - ktoré Američania vyžmýkali do absolútneho maxima a prinútili diváka napnúť každú čiastočku tela a mysle, tu, naopak, boli podané komorne, ticho, nevyrušovane, a tvrdenie, že "Samara nikdy nespí" bolo plne rešpektované. Japonské filmy sú môjmu srdcu čoraz bližšie, ale nepopriem fakt, že americké spracovanie na mňa dýchalo skutočným napätím, vizuálnym temnom, lepšími hereckými výkonmi, hrozivejším klavírnym motívom a nechýbalo mu to najhlavnejšie - priestor určený pre diváka na zistenie, že Samara nie je žiadne vraždiace monštrum čoby krvilačný mutant z ktoréhokoľvek béčkového hororu. Ale že jej vraždenie má aj dostatočné motívy. Japonci dali prednosť vnútornej vyzretosti diváka, ale ja som z tohto hororu tak zúfalá nebola, hoci je jasné, že pre ázijské filmy je charakteristická hojná dávka sugestívnych variantov, takže aj keď sa na plátne zrovna nič nedeje, imaginárna sila vyžarujúca tajomným spôsobom ma uisťuje, že Japonci sú v znázornení nadprirodzena, experti. A to Američanom veľakrát nepopierateľne chýba. (19.09.2008)

Japonský Ring je jednodušší a přímočařejší než jeho americká podoba, hlavní hrdinové jsou skutečně celých sedm dní vyděšení z osudu, který je čeká. Samotný příběh je trochu jiný, pro mě osobně zajímavější ve vzpomínkách na doktora a jeho výzkumy. Víc se mi líbil i samotný závěr. Pravda je, že americký je možná děsivější, ale vzhledem k tomu, že jsem ho viděla dřív, je to asi pochopitelné. (08.05.2005)