Křehké vztahy

To prostředí masokombinátu, ve kterém se odehrává první polovička tohoto filmu, mi přišlo hodně zvláštní. O něco zajímavější mi přišla část druhá, v níž se Vladimír Kratina v titulní roli snaží postupně sžít se svou nevlastní dcerou. Neměl to přitom vůbec jednoduché, být takto hned "hozen do vody" (poté, co jeho žena skončí v nemocnici), ale jak je vidět ze samotného konce filmu, zvládl to nakonec na jedničku.  Jedničku bych v tomto případě dal Petrovi Hapkovi za chytlavou filmovou hudbu, film jako celek ale hodnotím coby takový lepší průměr. (23.04.2022)

Už úvodní titulky, za nimiž se bezostyšně míhají scény z jatek toho nejdrsnějšího kalibru předznamenávají, že nepůjde o žádnou pohodovku k nedělnímu kafíčku. Kratinu jsem nikdy neměl rád, ale tady to dokázal pojmout tak dojemně, že jsem mu fandil. A dobře jsem udělal. :-) Kromě syrově syrových scén z jatek a celkem neobvyklých exemplářů socialistických výdobytků (televize, auta...) je třeba vyzdvihnout herecké výkony Vladimíra Menšíka a Františka Peterky. Pobavilo cameo Juraje Herze a nezklamal ultraslizký hnusák Jiřího Štěpničky. Ten chlap takový snad musí být i v reálu, to není možné, že to takhle hraje. :-D (23.09.2016)

Herz kromě Spalovače mrtvol nenatočil nic. Tohle by byl takový průměr nebýt těchto skutečností: 1. nadabovaný závozník, 2. furt dokola znějící, za uši tahající příšerná hudba, která byla vykradena určitě z jiného Herzova podobně kvalitního filmu. 3. nechutný Herzův výstup na obrazovce. 4. šišlající polodebilní Peterka. (17.07.2010)

Na svou dobu mimořádně povedený film. Herzovi se podařilo přenést příběh na plátno v neuvěřitelně syrové, velmi komorní a citlivé podobě. Přímo hmatatelně cítíme podivnou odosobněnost a prázdnotu "reálného socialismu". Přitom film rozhodně není jakýmsi politickým manifestem a bylo by lze dokonce namítnout, že podobně syrový film je možné natočit i kulisách naprosto dnešních. Sám nejsem nestranným pozorovatelem, protože jsem tu podivnou dobu zažil, ale právě proto se mi sychravost filmu ve spojení s dobou sedmdesátých a osmdesátých let, zdá nejen příznačná ale dokonce zcela vědomě zobrazena právě takto. Syrovost podtrhuje mj. to, že je děj snímán jakoby zcela nezúčastněně. O pocitech a prožitcích aktérů dozvídáme v zásadě velmi málo a musíme (tak jako v životě) jednotlivé postavy a jejich charaktery postupně číst. Film přitom není nikterak "akční". Skládá se spíše z malých, v zásadně banálních příběhů a jejich fragmentů. Tím Herz připomíná Kachyňu, přestože je jinak daleko méně "nápaditý" a citelně temnější. Pochválit je třeba herecké výkony. Nestává se v tuzemské kinematografii často, aby podávali herci tak přirozené a neškrobené výkony bez stopy jakéhokoli přehrávání či naopak podivného amatérismu... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Lima, igi B., sud, Rodin (17.07.2010)

Měla jsem tu čest znovu se podívat na "Křehké vztahy“ - po mnoha a mnoha předlouhých letech ... Věděla jsem, že jsou dobré - ale už jsem zapomněla, že jsou TAK dobré. Je z nich přímo cítit ŽIVOT - pravdivý a nefalšovaný, s opravdovými vztahy a s opravdovými emocemi. Patří do kategorie filmů, které se v českých zemích dnes už prakticky netočí. Stejně jako se nás virtuální svět reklamy snaží přesvědčit o stoprocentní účinnosti neobyčejných pracích prostředků (a já bývám v rozpacích, protože moje oblečení se přesto pyšní zvláštními, velice trvanlivými a velice neobyčejnými fleky), tak i čeští filmaři se nás ze všech sil snaží udržovat v iluzi, že dnes se v Čechách a na Moravě vyskytují pouze a jenom neobyčejní jedinci s neobyčejnými životy a se stejně neobyčejnými problémy hodnými zaznamenání na filmový pás. Pokud se v jejich zorném poli nějakým nedopatřením objeví jen trochu obyčejnější postava, většinou si s ní nevědí rady - a obvykle ji přetvoří v jakousi nereálnou karikaturu. Vážení filmaři a scénáristé, proberte se !!! Ten obyčejný svět s obyčejnými lidmi a s jejich obyčejnými osudy pořád existuje - a není to jeho chyba, že ho nevidíte. (23.07.2010)