Ve filmu se střetávají tvůrčí síly osobností ze tří sfér umění. Podtitul "Hra o lásce a nenávisti" odkazuje k motivaci staročeskou středověkou satirou, námět patří Antonínu Přidalovi, odborníku na tuto tématiku. Jeho spoluprací s Jurajem Herzem vznikla koláž minulosti a přítomnosti, aktualizovaná, ostrá satira a podobenství o střetu lidských vlastností, které nemohlo neskončit v trezoru. K útočné provokativnosti filmu přispěla i hudba Pražského výběru - Michaela Kocába a Michala Pavlíčka - film byl jedním z důvodů jejich úplného přesunu do undergroundu. Taneční sbor středověkých občanů připomíná spíše změť dlouhovlasých ... (zobrazit celý text)
MAD MAX na český způsob. Velice bizarní a originální film. Divím se, že něco takového mohlo za komoušů vůbec vzniknout. Po revoluci to běželo jen v několika kinech. Rozhodně doporučuji shlédnout, ačkoliv netuším, kde se to dá sehnat.
Mé hodnocení je určitě podbarvené mou láskou k Pražskému výběru. Jejich hudba a zejména album Straka v hrsti patří k nejhranějšímu v mém cd přehrávači. Pokud by se jejich hudba mohla vydávat za plnohodnoutnou filmovou muziku, pak určitě jen v případě jako tomu je u tohoto Herzova filmu. Těžko definovatelný, uchopitelný a zcela ojedinělý pokus zachytit liskou agresi a pokřivené vztahy mezi lidskou rasou. K vystižení příběhu si stačí přečíst info k tomuto filmu. Ale už hůře je tento opus představitelný. O filmu jsem měl opravdu jen mlhavé představy, ale kostýmy či dekorace mi jednoznačně vyrazily dech. Působí neskutečně provokativně, snad až anarchisticky. Vztahy mezi jednotilivými filmovými postavami jsou neskutečně chladné, bezcitné, ponižující. Tak jak tomu zkrátka opravdu je. Jedná se o jedno z nejkrásnějších podobenství, jaké jsem viděl.
V sousední kapitalistické německy mluvící cizině cizině tehdy dokonce v televizi vysílané, u nás do trezoru zavřené...Ještě, že se režimu nepohodlné filmy nepálily. Zajímavé originální podobenství o lidském bytí s odvážnou výtvarnou stylizací a hereckou elitou vše doplněno hudbou Pražského výběru.
Vynikající Jan Hrušinský v bizarním pohledu na lidské emoce nezatížené konvencemi a předsudky. Všechno je čisté - čistě hnusné. Vizuální stránka je efektní a to i přes svou nedotaženost - možná chtěnou, spíš však vynucenou, protože bylo jasné, kam bude výsledek směřovat. Plusem je určitě hudba, stejně provokativní, jako film samotný.
Šílený Max po česku? No nevím...Gibson by se asi jen ušklíbl - Naprosto nesmyslné kostýmy (půlka asi náhodně vybraná z barrandovských skladů, druhá odněkud z popelnice), dále pak nesmyslné exteriéry, nesmyslný děj, všechny postavy se chovají jako kdyby byly permanentně nafetované a závěrečná scéna pochodu u dálnice kde se prohánějí škodovky to ještě celé degradovala do absolutní zhovadilosti...je tam prostě spatláno všechno možné dohromady a k tomu pro mě naprosto ujetá hudba Pražského výběru...jednu hvězdičku dávám opravdu jen za odvahu tohle natočit.
Poprvý absolutně nestravitelný ( a to mám Juraje Herze rád).Podruhý jsem to viděl po dvou špecích a sedmi pivech,to ušlo. Ale nezlobte se ,tohle přeci nemůžu každý den!! Taky by mě to mohlo zabít.
Dlouho jsem se na film nechtěl kouknout v domnění, že je to ten pozdější Pražákům, těm je hej, jsem trouba, tohle bylo jiné kafe, už jen ty jiné verze ranného Pražského výběru, co teprve děj v komunitě skládkoměsta. A v rolích dnes již ušlechtilí herci.
Straka vydechuje stejně extravagantní plyny jako ostatní 70-80tkové "transgenní" pecky. Čistě pro fandy stylu, vizuální syntéza minulosti a současnosti totiž zpravidla vypadá dost ulítle.