Velká ryba

Některé Burtonovy filmy mi zavánějí genialitou, Velká ryba mezi ně nepatří. Považuji film za jeden z Timových největších omylů. Jeho poetika se ani zde nezapře, přesto to na mne působilo studeně. Starý chlápek vypráví neuvěřitelné historky svého mládí. Hlubší myšlenku jsem nezachytil, přišlo mi to jaksi sterilní. I napodruhé. (30.10.2010)

Můj nejmilovanější Burton. Laskavější, smířlivější, moudřejší, ale neviditelná křídla příběhu mají stále to šílené rozpětí. Fantasmagorie, která se tváří jako pohádková cesta od kořenů k potomkům.................. Albert Finney/Ewan McGregor a jejich osudové ženy společnými silami natáhli síť, ale Velkou rybu chytil na háček samotný Velký Tim, jeden z největších filmových poetů. Kontrasty otec-syn, realita-snovost, osud-volba ústí do závěrečné scény u řeky, jíž se koloběh uzavírá. I syn v chladném podání Billyho Crudupa konečně vstupuje do otcova barevného a barvitého světa... (25.04.2007)

Příběh o střetu fantazie jednotlivce s racionalitou davu, to je něco pro mě. Ale scénář je IMHO napsaný tak, že sledujeme více méně reálný svět, jen na nás sem tam jukne zpoza rohu nějaká ta čarodějka nebo obr. A to neodpovídá Burtonovskému vidění. Není to další z jeho svobodných paralelních světů, je to voliéra, příliš těsná Burtonovu rozpětí. 70% (12.09.2006)

Na Tima Burtona (toto sousloví 3x zdůrazňuji!) poměrně normální film, a jinak také moc krásný a příjemný. Nebudu se moc rozepisovat - jak se tak koukám po ostatních komentářích, téměř vše už bylo řečeno. Takže jen stručně - příběh a jeho hloubka, výtvarná stylizace, atmosféra, herci, hudba, kamera, a vůbec vše se v tomhle díle spojuje do jednoho celistvého proudu, na kterém se můžete nechat únášet celým filmem, který je tak milý a hravý, že ani nevyhnutelná smrt na konci nepůsobí vlastně vůbec smutně. (27.01.2005)

Film má dvě hlavní roviny: V realitě a současnosti se odehrává klasický vztahový příběh otce a syna a ve vyprávění se odehrávají příběhy ze života starého pana Blooma. Divácky vděčnější je pochopitelně otcovo vyprávění, protože to je přímo nabušené fantazií a s šedivou realitou toho nemá (?) moc společného. A hledali bychom někoho skutečně povolaného k vyprávění příběhů plných fantazie, pak na Tima Burtona by si člověk po filmech jako Střihoruký Edward vzpomněl mezi prvními.Chvíle, kdy sledujeme Ewana McGregora coby mladého Eda při jeho neuvěřitelných zážitcích patří k tomu nejzajímavějšímu, co film nabízí. Scéna s čarodějnicí a jejím okem („tak takhle teda umřu“) patří k mým nejoblíbenějším. Postupně ale graduje i linie ze současnosti, která vrcholí skutečně nádhernou závěrečnou scénou – dalo by se skoro říct katarzní. K nádhernému zážitku kromě hravé režie Tima Burtona přispívá krásná hudba Dannyho Elfmana a přesné herecké výkony zvláště McGregora a Finneyho. (12.09.2004)