Nosferatu - Fantom noci

Vážení přátelé... Pozor spoilery!!!! Nosferatu je třetí Herzogův film se kterým jsem se setkal, a je to bohužel zase prudké zklamání... Začínám nabývat dojmu, že my dva si asi nebudeme rozumět. Z Herzoga mám velmi rozporuplné pocity. Kolem svých filmu je schopen rozvířit auru určité tajemnosti a podařilo se mu roznítit i moji zvědavost. Tudíž jsem se těšil velmi i na Aguirra, na Woyzecka a především tentokrát i na hráběte... Jako u prve jmenovaných, mi byl naservírován velmi slibný začátek, z filmu čiší velká snaha o určitou originalitu a jistou uměleckost díla. Problém je ovšem ten, že v každém ze tří jmenovaných toto vše postupně přestává fungovat. U Nosferata je podle mě problém hlavně v tom, že nefunguje to podstatné - děs. Film je tajemný pouze do doby, dokud čekáme až se objeví Kinski. Od té chvíle je tajemno fuč. Kinski je normálně démonický a charizmatický až hrůza, ale v této masce působí spíš komicky než děsivě. A ty králičí kelčáky? Kdyby to hrál bez masky, byl by možná daleko děsivější. A ten hlas? Nosferatu je gay? To jsem fakt nevěděl... A v celém filmu se vůbec příliž moc mluví a ubírá to na atmosféře tajemna. Další problém je, že celý film nepůsobí příliž dobově autenticy. Prostě mám pocit, že koukám jen na film. Třeba při sledování Amadea máte pocit, že jste skutečně v té době... Což tady ale nefunguvalo. Další mínus jsou mdlé herecké výkony . Třeba Renfild, nebo Van Helsing byli úděsní... No a už taky hlavně samotný Kinski se podle mě moc nevycajchnoval... A toho mám velmi v oblibě. Na druhou stranu má fim zajímavou hudbu, několik opravdu výborných záběrů, hlavně ten poslední na jezdce uíždějícího do dáli... Či zmrtvělé město plné krys a rakví. Jenže co naplat, když ostatní moc nefunguje. Nehledě na to, že druhou polovinu už jsem se místy fakt nudil. A to není dobré...Nadále pro mě zůstává Draculou č. 1 ten Coppolův s Gary Oldmanem. Kde všechny tyto neduhy prostě neexistují. Hlavní představitel dokonalý, všetně jeho masek. Dokonalé triky, atmosféra, hudba, výprava, herecké obsazení a především dokonalá a čistá režie, která člověka okamžitě pohltí už od první minuty a nepustí na vteřinu až do konce. A tak to má být... (30.05.2009)

Zlatý Medvěd - výběr (20.01.2006)

Změnil jsem názor. Po opakované projekci musím připustit, že zde více než kdy jindy je třeba přijmout autorovy pravidla hry a vzít v potaz celou jeho dosavadní tvorbu. To, co se může jevit ze strany Herzoga jako směšná manýra, je ve skutečnosti odvážný tvůrčí krok, dříve domnělé slabošství a váhavost hlavní protagonisty se zašpičatělými tesáky nyní vidím jako smutný tragický osud jedné bytosti, která s přibývajícími léty chápe svůj smutný úděl. Pouze opojná surealistická atmosféra příběhu zůstala v mých očích stejná jako před mnoha lety. A tleskám Klausi Kinskému, jehož démonický holohlavý Nosferatu i přes malý prostor dokáže vyvolat silné emoce. (19.07.2010)

Obrovské překvapení! S Murnauovou klasikou jsem si divácky neporadil, Coppolův Dracula mě vyloženě naštval, ale Herzogova verze je tak neuvěřitelně krásně atmosférická, že jsem si vychutnával každou její sekundu. Zvlášť u první poloviny jsem byl naprosto nadšený - pochmurná (pod)horská krajina a staré hrady na mě prostě působí. Mimochodem je to kromě Hostelu asi jediný horor, u něhož jsem poznával místo natáčení (konkrétně hrad Pernštejn). Horror movie of the year (23.12.2009)

Strašně se mě to líbilo, hlavně ta druhá část v holandským městě, měla tak správně tísnivou atmosféru. Vynikající výkon páně Kinskiho jen přidával i když místy občas působila jeho gesta až trošku parodicky, ale to totálně promíjím neb líp zahranýho upíra nepamatuju. Isabelle dostává víc prostoru ve druhé části filmu a i na její adresu zasílám doporučenku se samou chválou. Skvělý nápad vsadit víc na emoce než na děs a jako bonus to pěkně prokapat atmosférkou. (18.12.2012)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,000,000║ (20.07.2010)

Návrat k expresionistické je spíše než remakem převyprávěním příběhu tajemného hraběte Orlocka v barvě a zvuku. A kupodivu – sugestivita předlohy nijak neutrpěla, jen je více než v maskách usazená v kulisách, zvucích a nových momentech (jako je morový danse macabre v závěru). Výrazně jinak vyznívá i konec filmu, v kterém nevítězí žena, ale vampír. Werner Herzog natočil parádní horrorový počin, který podobně jako Murnauův Nosferatu standart žánru výrazně přesahuje jak svou vizualitou, tak dokonalým personifikováním zla a úpadku. Odvážný filmařský pokus korunovaný úspěchem. (25.01.2004)

Zajímavý "remake" - tak trochu stejné - tak trochu rozvité - tak trochu jiné. Jiné hlavně svým poselstvím: "Smrt není všechno. Je ještě něco horší" . Drákula jako oběť své nesmrtelnosti. Mnoho zásluh na celkovém dojmu má pak pochopitelně skutečně fenomenální Klaus Kinski, jenž sice problémem nesmrtelnosti zrovna netrpěl, ale tady jeho holé palici věříme doslova všechno. (15.07.2005)

Všechny klasické románové děsy – Frankensteina, Draculu, Psa Baskervillského a Fantoma opery – pojí nikoliv nezadržitelné úsilí sát lidskou krev, ale snaha začlenit se do společnosti a touha po lásce; pokus výjimečných stvoření žít normální život. Upír Nosferatu není nic jiného než tragická figura, samotář, který zná svět, ale svět neví o něm (zná ho pouze z mýtů), preromantický či romantický individualistický živel toužící se osvobodit. Kuriózně tak, že svobodu ztratí a bude přijat okolím, protože zjišťuje, že být mimo systém je horší než být jeho součástí. Volí proto lepší z obou zel. Nicméně je obtížné tragiku Upíra postřehnout, protože za prvé postavy ve filmu jsou vyloženě kladné a nutí diváka, aby s nimi sympatizoval a Upíra zavrhl; za druhé Herzog ukazuje divákovi vše, co má vidět, ale nikdy neříká, co by měl cítit, a nevypráví z vnitřního hlediska Upíra; a za třetí Upír Kinski promlouvá převážně expresivně přes vizuál, zatímco ostatní postavy přes dialogy, čímž přispívá ve svůj neprospěch, neboť vizuální uvažování není lidem vlastní. Osud Upíra tak zesiluje zejména klíčové duo Herzog a Kinski (ten připomíná více odhozeného potomka původního Upíra Nosferatu než autonomní monstrum). Oba jsou stejní vyděděnci jako Upír a pouze vepisují sama sebe do integrity filmu a kladou si otázku, jak může člověk reagovat - protože odstranit nejdou - na existenciální rozpory. Může ukončit svého ducha uklidňujícími a zkreslujícími ideologiemi. Může se pokoušet uniknout svému vnitřnímu neklidu krajní aktivitou, ať už při zábavě nebo v práci. Může se pokoušet zbavit se svobody tím, ze se stane nástrojem mocnosti, které leží mimo něj a s nimiž identifikuje svoje já. Presto zůstává nespokojeny, bojácný a neklidný. Existuje jen jedno řešení tohoto problému; dívat se pravdě do očí a smířit se s fundamentální osamělostí a opuštěností ve světě, který je vůči lidskému osudu indiferentní, a uznat, ze neexistuje žádná vyšší moc, která jeho problém za něj může vyřešit. Vykládejte to věčné bytosti. (02.02.2009)

Nikoho, kto videl fascinujúci film Aguirre, hnev Boží (alebo "aspoň" Fitzcarraldo), neprekvapí, že Nosferatu – Fantóm noci je trochu iný horor. Ale od šialeného dua Herzog/Kinski som čakal predsa len viac. Po tejto snímke som pásol niekoľko rokov a keď sa mi ju konečne podarilo zohnať (v nemeckej verzii s českými titulkami), s nadšením a patričným uchvátením som si užil prvé desiatky minút. Počas nich sledujeme právnika v desivej, svojím značne svojským spôsobom nádhernej transylvánskej divočine (a následne v ruinách grófovho hradu). Bohužiaľ, ako pri každom filmovom spracovaní (okrem fenomenálneho Coppolovho), sa príchodom Draculu do mesta rapídne zhoršilo tempo aj atmosféra, na rad sa dostala nuda a s filmom som stratil vnútorný kontakt. Prečo Dracula vraždí posádku lode? Aby stroskotala uprostred mora a on sa utopil? (02.12.2016)

70% Od NOSFERATU jsem dostal trošku míň než jsem čekal, přesto to rozhodně není film na odpis a pozitiva rozhdoně převahují nad několika málo slabšími momenty. Jedním z nich je rozhodně sureálná nálada filmu, která se jím táhne po celou dobu a nechá vás na holičkách. Kinskiho hrabě Dracula pak působí poněkud bázlivě, Klaus Kinski vypadá úchvatně (souhlasím, že by si zasloužil víc scén) a scéna, kdy pomalu přistupuje k Harkerovi na loži (ty drápy!) je jedna z nejmrazivějších, co jsem viděl za poslední dobu. (13.12.2009)

Hrabě Orlok podruhé. Navíc s barvou, zvukem a více depresivně, než tomu bylo v originále. Herzogova verze se v první polovině drží naprosto věrně původní předlohy, aby se v té druhé až pedantským způsobem věnovala Orlokovým příjezdem do Wismaru, z kterého udělá pomocí morem nakažených krys město duchů. Herecky výborné (Kinski tu předvádí téměř nadlidský výkon), po hudební stránce tíživé a atmosféricky srovnatelné s Murnauovým snímkem. Taková první večeře na hradu, při níž hrabě hladově doráží na svou budoucí oběť, mně přijde dokonce ještě lepší. (09.03.2013)

Vynikající pocta původnímu snímku a vlastně celé atmosféře němých expresionistických hororů. Kinski naprosto válí. (10.04.2011)

Lze postavit film jen na zvláštní vizuální kompozici záběrů a podmanivé hudbě? Nelze. Film by měl taky něco vyprávět, a ne zrovna to, že se z Rumunska cestuje přes Kaspik. (22.04.2010)

(1001) Brilantní předúvodnětitulková scéna. Srdce Morien plesá zvětšujícím se nadšením. Ta hudba, to morbidno! Pseudoumrlá gotická kráska z hluboké hrůzy se s jekotem probouzející, p-a-r-á-d-a! Zbytek, jen nevěřícný užas. Zděšení? Snad. (04.10.2009)

Herzogova pohádka zahalená v oparu snu je kouzelná ve dvou věcech. Jednak střídáním nálad, které nejdou nikdy úplně na dřeň, ale zajistí magičnost celku ať už prostřednictvím hudby a nebo nasnímáním, které umí prodat vybrané lokace, chvilky pocty klasice Murnaua i úplné obyčejnosti (čarokrásná Adjani za okenní tabulí, odraz přijíždějícího kočáru na vodní hladině). A pak tím, jak se kromě úvodních minut s mexickými mumiemi vyhne hrůze, ale děsům se přitom nevyhýbá.. Nemohl jsem si pomoct, ale Kinskiho hrabě s latexovýma ušima mi nejen vizuálně připomínal Alana Harpera z Dva a půl chlapa. Ta osamělost, to držení těla vzbuzující soucit. Ve společnosti oblíbený jako mor a když už jednou dojde láska naplnění, stane se něco horšího nežli kuropění.. (02.02.2024)

Syrová atmosféra, krásná Isabelle Adjani, ale v mých očích je to roztahaná zívačka, která bohužel silně zestárla. Dráculova maska je dnes spíše k smíchu a celkově mě tato poetická podívaná téměř ničím nezaujala. Mé hodnocení 2 hvězdičky... (20.03.2011)

Spirituální, melancholické, téměř líné, ale zároveň pohlcující je toto zrcadlení na téma velkého Murnaua. Ta atmosféra je téměř hmatatelná, ta hudba by dokázala pohnout horou. Do sebe zahleděné a přesto láskyplné je toto nové zpracování německé verze věčné knihy Brama Stokera. Rozšiřuje a posouvá k jiným významům expresionistický pohled na toto dokonalé dílo moderní literatury. Před lety jsem si přivezla tu milou edici z Arthausu z Lipska, dnes jsem viděla konečně i na plátně. Nemyslím si, že by nebylo možné jít ještě dále, ale optikou své doby je to maximum. A Greta Schröder zatím nenašla lepší nástupkyni, než jakou se stala Isabelle Adjani. (29.06.2013)

Narozdíl od přepskle dlouhé a poněkud utahané Coppolovy verze je takhle mnohem líp stravitelná a tudíž zábavnější. Předně je tu úžasně temná atmosféra (a v tomhle případě se tenhle klišoidní pojem vyplňuje skutečně na 100%) opuštěných hor. Potom herci, co přesně zapadají do svých rolí (Lucy a Jonathan palec nahoru) a skvěle se hodící hudba. Některý scény jsou až dechberoucí, například Drákulovo potulování po městě, jeho klidná a pomalá chůze temnou chodbou nebo jeho návštěva u Lucy, která je dokonalá od první do poslední sekundy (snad nikdy nebylo v upírovském univerzu takhle dobře využito zrcadlo!). A naposledy jsem si nechala samozřejmě to úplně nejlepší. Nikdo by asi nepochyboval, že Klaus Kinski má předpoklady pro podobnou postavu. Ale tohle si stejně nelze představit. Jeho Drákula je nepopsatelný. Už jen způsob, jakým se nadechuje, a ten pohled, ta gesta, ty oči... Dokonalost. Snad jen jedna poznámka... I když se to odehrává v době dávno minulé, to fakt Jonathanovi nepřišly minimálně Drákulovy zuby jako hodně velká divnost? (07.07.2011)

Írsky spisovateľ Abraham Bram Stoker vydal v roku 1897 svoj najslávnejší román. Zrodil sa gróf Dracula. Príbeh o krvilačnom šľachticovi z Transylvánie sa stal legendou. Táto kniha je vďačným námetom pre filmárov. Od počiatkov kreatívnej kinematografie až po súčastnosť sa natočilo nespočet filmových adaptácií tejto literárnej predlohy. Nemecko-francúzska verzia z roku 1979 je hodne zaujímavá. Je spracovaná v podmanivom gotickom štýle. Obsadiť Klausa Kinskiho do úlohy Draculu bola skvelá voľba. **** (15.06.2016)