Režie:
Marie PoledňákováScénář:
Zdeněk MahlerKamera:
Alois NožičkaHrají:
Vladimír Ráž, Jana Preissová, Eduard Cupák, Viktor Preiss, Jiří Klem, Jana Dítětová, Jan Přeučil, Karel Sekera, Petr Oliva, Vítězslav Jirsák, Jiří Wohanka, Ladislav Šimek, Václav Fišer, Tomáš Töpfer (více)Obsahy(1)
Komorní psychologický příběh se odehrává v několika posledních týdnech před heydrichiádou. Klade si odvěkou otázku po smyslu života a smrti. Průsečíkem stupňovaného napětí je domov spisovatele a jeho dcery. Sebeobětavý čin člověka, jenž se nemůže zpronevěřit svému přesvědčení a charakteru, je protestem proti zvůli, násilí a hrůzám fašismu. (Česká televize)
(více)Recenze (10)
,,To jen v pohádkách si hrdina může vybrat mezi dobrem a zlem! '' ---- Paní Poledňáková docela překvapila. Na tohle jsem narazil náhodou a nikdy by mne nenapadlo, že by režírovala protekrorátní drama. A byl jsem docela mile překvapen i zápletkou. Ráž s Cupákem vedou velmi zajímavé dialogy, které v příšeří protektorátu, kdy na Hradě vlála vlajka s hákovým křížem a nopvý protekor začal dělat v našem odboji pověstný skutečný německý ordung ve svých dojsmyslech získávají nebývalou vážnost. Byla tu vidět i jakási snaha o ztvárnění dobového prostředí, bohužel ale jen u exteriérů, kostýmů a ženských účesů. Chlapi mají klasické přehazovačky a účesy na pěšinku, dle mody sedmdesátek ve kterých se to točilo. Samozřejmě je film i lehounce tendenčně zabarvem. Odbojová buňka je komunistická a a očekává se příchod Rudé armády. Do toho ale pobavila epizodka s vyvrknutým kotníkem a Preissovou hláškou - oni jsou z jiného klubu! :-). Oni! :-). A taky že byli. Ale nespadli z Měsíce, ale vyskočili z Halifaxu. Mimochodem v reálu naopak komunisti tvrdě protestovali proti možnosti atentátu na Heydricha... Bohužel film je místy až moc dramatick. Tím myslím statické obrazy, třeba na popravčí zeď a Rážovi recitace podbarvené vážnou hudbou... Taková jakoby hraná hodinu trvající Nedělní chvilka poesie. Nicméně jsem rád, že jsem to viděl. Je to další kamínek do mozaiky nermalizační kinematografie, která v tomto případě nepůsobila hloupě a nabízela hlubší myšlenku. Film hodně podržely herecké výkony našich herckých elit a mlaďounká Jana Preissová byla velmi roztomilá. Ta myšlenka filmu je aplikovatelná na jakoukoliv dobu nesvobody. Možná si páni komančové ani nevšimli, že pod rouškou protektorátního příběhu o odboji a pevných osobních morálních postojích hlavního hrdiny se divákovi podařilo propašovat jisté poselství týkající se však nikoliv nacismu, ale komunismu... Těžko říci, ale pokud to tak bylo, tak za tu rafinovast tleskám. Ještě dodám, že film je v barvě, obrázky ve zdejší galerii matou. Dávám za 3 stránky rukopisu. * * * ()
Vrcholná paranoia obou ústředních hrdinů v době, kdy si nebyl nikdo ničím jist.! ()
Režisérka se od počátku do konce nemůže rozhodnout, jestli točí válečné drama, anebo filozofickou báseň. Po jistém čase mě otravovalo obojí. ()
"Nikomu nevysvětlíte, že hrdina nebyl zrádce." . . . "Dějiny by nesměly být psány na kůži spoluobčanům." Televizní hra Zdeňka Mahlera s příběhem z dob Protektorátu působí spočátku trochu průměrně pro laciné studiové kulisy ústřední vily (zrovna moc nepřipomínající svým exteriérem válečnou dobu). S přibývajícími minuty ale nesmírně graduje síla vztahu mezi postarším spisovatelem a jeho rozervnou 17-tiletou dcerou na pozadí všudepřítomného strachu až s paranoidní atmosférou. Autorské vnitřní monology dodávají dramatu až existenciální rozměr, s několikanásobnou pointou v závěru. Bylo pro onoho tátu lepší zemřít jako protinacistický hrdina nebo přežít v očích lidu jako zrádce (byť nepravý)? ,,Je přece psáno, že každý z nás se jednoho úsvitu octne na mrazivé stráži, že všichni ulehneme..." Někdy nerozhoduje člověk, ale náhoda... Zejména díky Mahlerovu scenáři pozoruhodný kousek. V rámci geneze ČS tvorby pak stojí za pozornost spolupráce autorky Poledňákové s Janou Preissovou - ta zde vytvořila postavu dcery ve vrcholním dospívání, o dva roky u stejné režisérky už hrála maminku v kultovní vánoční komedii. (75%) ()
Nepříjemný zážitek. 1) Zdeněk Mahler scénář nenapsal zle, ale dojem silně shazuje velmi televizní těžkopádně strojené provedení místy hraničící s amatérismem._____ 2) K tomu přihoďte protivnou hysterku Janu Preissovou (dcera) a je vymalováno. ()
Skvelý Vladimír Ráž a pôvabná Janička Preissová v zabudnutom príbehu Zdeňka Mahlera. Je veľmi dobre, že ČT odvysielala túto inscenáciu v réžii začínajúcej Marie Poledňákovej, ktorá sa jej zhostila veľmi dobre, a ukázala že vie natočiť aj takto dramatickú látku. Je to príbeh, v ktorom sa strach a obava z neistoty stupňuje až do samého konca. ()
Stísněný film o člověku a sklíčenosti v době protektorátu, hlavní hrdinové zažívají pokrytý a později nepokrytý teror od příslušníků gestapa, vše je poeticky laděno, verše doplňují teskné chvíle a celé je to takové opravdové a uvěřitelné, až člověka duševní pochody aktérů zcela pohltí. ()
"Kdybych to natočil po svém, přijdu o hlavu. Kdybych to natočil po jejich, přijdu o čest. Každý los prohrává..." Válečné psychologické a především filosofické drama. Někdy až moc... ()
Osobité, ale vypjaté do nevěrohodna. Patrně ve své době Mahler chtěl alegoricky naznačit zvůli normalizační doby, která dusila podobně jako ta hitlerovská a nutila ke kolaboraci. Akorát nešlo o život, jen o zaměstnání, při aktivním odporu ovšem hrozilo vězení.... ()
Kolik kousků se v archivu ještě skrývá, si někdy říkám. Nikdy jsem to neviděl a dle datumů komentářů (já dávám až po měsíci) to asi opravdu dlouho, dlouho někde bylo zapomenuto. A přitom takové osobnosti. Ale na první shlédnutí to na mne bylo takové... těžké. Jsem zvědav, kdy tento a podobné vytažené kusy z archivu budou opět opakovat. Raději jsem si nahrál a někdy si zopakuji sám a případně hodnocení změním. ()