Reklama

Reklama

Němý Bobeš aneb Český Tarzan

(divadelní záznam)

Obsahy(1)

To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (169)

Godhaj 

všechny recenze uživatele

,,Mám zde několik čísel, která mnohé napoví.“ Ač mi forma úplně neseděla, musím uznat, že úmysl pojmout tuto hru trochu jinak byl velmi originální. U herců nevidím sebemenší problém, naopak musím vyzdvihnout výkon pana Hraběty, a to jak ve hře, tak i v semináři. Jeho ukázka lovu zmijí u mě patří k vrcholu této inscenace. Jinak děj hry i seminář patří k tomu lepšímu, co jsem od divadla Járy Cimrmana viděl, není zde ani stopa po křečovitém humoru, nebo primitivním vtipům. ()

Mertax 

všechny recenze uživatele

Tohle bylo moje první setkání s divadelní hrou a musím teda říct, že sem trošku byla zklamaná. Mnohé vsuvky a "okecávky" pro mě byly spíše rušivým elementem a navíc moc dlouhé - u ostatních her mi semináře tak nevadily. Ale tak nebo tak, pobavila sem se, účel to splnilo a přišla sem na chuť onomu absurdnímu humoru, o kterém sem si myslela, že snad ani není. A kdyby sjte mi něco chtěli, sem tam dole s Wassermannem, páč maliny mi už lezou krkem! :) ()

Reklama

B!shop 

všechny recenze uživatele

Tahle hra je pojata krapet odlisne. Pri seminari jednak prednasejici vzdy vyleze na jeviste sam, misto aby tam vsichni sedeli a navic to neni rozdeleny pulka seminar, pulka hra. Seminar se krome par odbocek totiz tyka ciste tyhle hry, takze si vzdy kousek poslechnem, pak se prehraje nejaka scenka a tak porad dokola az se nakonec slozi celej pribeh. Navic je tu jeste srovnavani s jinou verzi hry a skoky v case. Z hercu mi tentokrat nesed Borivoj Penc, takovej divnej dedek. Jinak ostatni jsou perfektni, tentokrat to hodne rozjizdi Smoljak a samozrejme Sverak. A Rumlena taky spatnej neni. Jeste stoji za zminku Hrabeta, kterej vzdy na chvily vyleze na podium a hodi nakou brutalni hlasku pri seminari. Neprislo mi to nejak slabsi, nez ostatni hry, jak tu par lidi tvrdi, takze opet 5*. ()

ElFifo 

všechny recenze uživatele

Nehodlám slepě hodnotit všechny hry DJC plným počtem hvězdiček. Uznávám, že DJC je fenoménem a upřímě obdivuji celoživotní práci pana Svěráka a pana Smoljaka + celého ansáblu kolem DJC. Nicméně kvalita her je dle mého dost rozdílná a chápu, že ne každá si najde své fandy mezi všemi. Hra Němý Bobeš je bohužel takovou hrou pro mne (patří mezi ně i třebas Hospoda na mítince, Vražda v solónním kupé a Afrika), hrou která se nese na jednodušší vlně humoru a neoslovuje mne svým vytříbeným smyslem pro humor jako třeba Záskok nebo Dobytí severního pólu. ()

filmmovier 

všechny recenze uživatele

Tahle hra je pro mě asi největší překvapení ze všech Cimrmanových děl a mě dokázala, že genialita pánů Svěráka a Smoljaka při vymýšlení tohoto kousku rozhodně NEBYLA na malinách. Mě ta kombinace semináře a her fakt sedla, obě části se perfektně doplňovaly a rychle to uteklo. Navíc je tam spousta skvěle řešených flashbacků, flashbacků ve flashbacku (a tak dál...), několik různých verzí vybraných scén a geniální rozuzlení (a pokud by vám to všechno nestačilo, tak ještě rozhovor Smoljaka s Rumlenou a geniální Hraběta a jeho rady). Takže já možná tentokrát půjdu trochu proti proudu, protože si myslím, že Němý Bobeš je jednou z nejlepších Cimrmanových her. Rozhodně je neobvyklá a velmi originální a to jí šlechtí. 100%. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (10)

  • V dece, pod kterou je Papoušek, jsou díry, aby představitel Papouška trefil mimo scénu, když má „spadnout za scénou“. Díry tam však vždy nebyly. „To jsme ještě byli na Solidaritě a hrál tu roli Papouška Michal Weigel, syn Jaroslava Weigla. No a když měl jít za scénu, kde ‚jakoby‘ spadne, tak šel směrem k hledišti a spadnul na jednu divačku. Naštěstí se divačce ani Michalovi nic nestalo a publikum se mohlo zbláznit smíchy. Od té doby jsme tam udědaly díry, aby Papoušek trefil mimo scénu a nespadnul tam, kam nemá,“ vzpomíná Jan Kašpar. (mnaucz)

Reklama

Reklama