Žrouti

Líbí se mi, jak Stream nemá problém sehnat zajímavé herce a přijít s dobrým nápadem. Není to poprvé a je to minimálně po druhé, co mě něco od nich vysloveně zaujalo. Žrouti měly super nápad a i přesto, že byly brutálně ujetý, dokázal jsem je dokoukat do konce. A dokonce jsem si od Mikluše a Míry něco odnesl. Třeba zrovna nedávno jsem vařil buřtguláš s kvalitní uzeninou z Francie, moukou z Polska, cibulí z Řecka, brambory z Gruzie a mletou papričkou Habaňero z Jižní Ameriky. Víte jak to je..Česky, ale dokonale! A nebo taky kecám a je to za nula nula prdlačky. Hlavně, že je to dobrý, žejo. Jo a Jana Plodková mi tady svojí ulítlou postavou opět udělala strašnou radost! (21.09.2016)

Stream je svéráz. Někdy nám servíruje tak zvláštní seriály, že je až s podivem, že to nějací hlavouni schválili. Neviděl jsem ani jeden díl těch 2 pořadů a na velmi specifický druh humoru jsem si tady musel trochu zvyknout. S přehledem nejlepší (a jediný vtipný) díly jsou ty čistě o vaření v Souboji titánů, jinak jsou Žrouti naštěstí krátký, ale i tak nevtipný, na hraně vkusu se pohybující seriál. (20.01.2022)

Hodnoceno po 2. díle (odpad!!!). Totální. A vidím to tak, že bude ještě hůř./// Epizodou číslo 6 (Finále) by to snad mohlo skončit. Celá tahle nevtipná taškařice má jediného vítěze - firmu Oresi. I když... Sledovanost tomu padala doslova střemhlav, což vnímám velmi pozitivně - lidi prostě nejsou tak hloupí, aby si nechali servírovat každou sračku - byť je k mání de facto grátis a cesta k ní vede skrze dvě kliknutí myší. Joke, ze kterýho to žilo prakticky od začátku do konce - upečenej krysařík - mě osobně kdysi mnohem víc bavil v podobě třicetivteřinové Bobiky, finále s nepřekonatelnou surovinou (která prý ve skutečnosti nechutná příliš dobře, protože je výrazně nasládlá) lze zase tematicky připodobnit například k http://www.csfd.cz/film/88876-reznici/komentare/. Dánové mě pochopitelně pobavili mnohem víc, navíc před X lety, Žrouti mně osobně nedali vůbec nic, když nepočítám totální znechucení. Do Oresi nejdu. (20.05.2016)

Bylo to místy až zbytečně úchylné (uvolňování), nicméně to okolo bylo zvláštně pohnutě morbidně depresivně debilně choré způsobem, který se dal strávit. Mělo to slabší i silnější chvilky a poslední díl (zatím poslední? A nemyslím tím onen Epilog) je jedním z těch lepších. A že je konec zase škoda není, stačí si vzpomenout na Blaník, kde to příliš dlouhým trváním nedělalo moc dobrotu. Robert Mikluš si vystřihnul epesního magora. A asi by se měl na čas zbavit svého knírku, jinak mu úchylného kuchaře bude dávat věčně někdo sežrat. --- PS: Všimli jste si někdy, kolik slovních přirovnání se týká jídla a jedení? (22.06.2016)

„Rád vařím a vím, že to umím a holkám se to líbí…“ (Midi Lidi to zpívají zkráceně a tvrději…). No tak tento „kulinářský“ miniseriál stojí hlavně na vulgarismech, honění, žraní psů a soubojích dvou rivalů. Celková kvalita jednotlivých epizod je dost různorodá. Občas se u nich divák zasměje, ale většinou je tato parodie na „vaření“ dost trapná a některé hlody nebo situace, které se pořád opakují, časem přestanou být i zábavné. Robert Mikluš vs. Míra Hejduk však zaujmou jen velmi okrajovou skupinku diváků. Asi nejvíce mě pobavila Jana Plodková a v první epizodě Zuzana Stavná – která není kurva, ale ráda „uvolňuje“ všechny pány v dohledu… (29.03.2018)