Ztracená tvář

Typická nesvadbovina, tedy napínavá, nápaditá, černohumorně vtipná a hlavně nadčasová věc. Film je navíc velice dobře natočený, ohudebněný a skvěle odehraný - když se ze scény vytratí "frankensteinovský" Vlastimil Brodský, přebere otěže skvělý Martin Růžek, navíc tady máme i Františka Filipovského (který vypadá trochu jako Lenin), krásnou Janu Brejchovou, Jaroslava Marvana na straně zákona a Ninu Popelíkovou či Karla Effu na té druhé. Zkrátka dost, dost dobré pokoukání. Vůbec bych se nedivil, kdyby o 30 let mladší akčňák Tváří v tvář opravdu opsal hlavní myšlenku právě odtud. (27.09.2011)

Patvar a nic než patvar. Amen. Scénář má hrubě nevyvážený prvky komedie - scificosi, první půlka filmu je minimálně výborná, vtipy fungují skvěle a Vlastimil Brodský je, jak jinak, výborný, jenže... Pak... Nastane zlom, druhá půlka už se bere moc vážně a vtip je tu sporadický, k domu si přidejme fakt [_bacha, tady trošku vyzradím děj_], že Brodský v podstatě už jenom dabuje a vznikne nám jenom - velká nuda. Za zpackanou druhou půlku a přehnaný, nevtipný a celkově nedobrý závěr mám nutkání odebrat i tu třetí *. Dodám, že části, kdy hlavní hrdina vede hovor s divákem jsou super. (26.03.2013)

V první polovině filmu je to fantastická kombinace černého humoru, hororu a bizarnosti. Hned jak jsem se vyrovnal se zdeformovanými lidmi z úvodu, dostal jsem se do malé vesničky plné prostitutek, liliputů a zdegenerovaných babiček, ve které se zřejmě skrývá vrah Kráječ... wow, Kráječ! Co asi dělá vrah, co jmenuje Kráječ? Paráda, říkal jsem si. Film má svižné tempo a v každé sekvenci záběrů je nějaká nová podivnost. Zhruba v polovině ale snímek ztrácí na dechu a sklouzává k průměrné krimi záměn. Škoda toho, neb úvod je vskutku epesní. (09.02.2011)

Raný zástupce české školy crazy komedie tentokráte parodující brakové detektivní romány (s mírně satirickým podtónem). Film podle námětu a scénáře známého českého autora sci-fi Josefa Nesvadby není úplným vrcholem tohoto zajímavého žánru, k dílům pánů Brdečky a Lipského může jen obdivně vzhlížet, ale přesto dokáže obstojně zaujmout diváka i po padesáti letech - nabízí třeba originální postmoderní tvůrčí prvky, jako občasné prolínání pásma vypravěče a pásma postav, která interaktivně reagují na sebe navzájem, nebo variaci téhož, kdy vypravěč a hlavní hrdina splývá a jeho ústy pak promlouvá a obrací se přímo do kamery směrem k divákovi. Nelze si nevšimnout ani variovaného motivu klasického příběhu o Frankensteinovi, monstru s cizí (transplantovanou) tváří - tvář Kráječe odkazuje nepřímo i k jeho filmové podobě (a transplantovaná tvář nakonec vždy také zrodí monstrum...). Škoda faktu, že snímek ke konci krapet ztrácí dech a že je celý takový trochu ,,schmutzig" (nejúděsnější byly pak ,,flashbacky" a ,,vize", které jakoby byly natočeny na vybledlém materiálu), filmová mizanscéna na mne chvílemi působila špetku zvláštním dojmem. Každopádně už jen díky skvostnému hereckému obsazení stojí za to si tuhle crazy komedii čas od času připomínat... (09.12.2011)

Film pro pamětníky, který jsem poprvé a naposledy viděl jako sedmiletý v neděli, ve společenské místnosti v ubikaci v rámci dětské ozdravovny v Krkonoších. Přestože obklopen dětskými kamarády na nepohodlných židlích, se kterými jsem do té doby (a od té doby zase dál) nonstop blbnul venku v lese nebo v zařízeních typu jídelna či ubytovna, byl jsem natolik vystrašen jistou horrorovitostí příběhu a dusnou a napjatou atmosférou, ve které se odehrával (resp. do které jej tvůrce dobře zahalil), že jsem toto čb dětské trauma vytěsnil až za několik týdnů. Do té doby se mi vracelo často, když jsem se zdržoval s usnutím. Komentář nepostrádá hlavní znaky psychoanalytické hysterie. (27.09.2010)