Čistá duše

na schizofrenii je nejhorší, že nikdy nevíte co je pravda. a při sledování tohoto snímku, se vám to bude občas stávat. režisér R.H. a většina jeho filmů patří mezi moje oblíbené. také zde se rozhodl odvyprávět příběh, který by v nás měl aspoň chvíli zůstat. v mém případě se mu to (zase) povedlo. jaký je rozdíl mezi géniem a největším géniem? jen jeden z nich hledá algoritmus definující pohyb holubů. john nash je právě ten typ génia a jeho život musí být zákonitě (pro ostatní) velká nuda. zde obdivuji R.H., jak dokázal vykreslit studentská léta a díky jemnému humoru situovanému na podstatu génia jsem byl nadšen. R.CROWE zde skvěle ztvárňuje nejdříve ,,zdravého" podivínského muže a přidává na tempu poté, když má ukázat nemocného člověka na pokraji fizických a hlavně psychických sil ( jeho výkon bych přirovnal k D.HOFFMANOVI v rain man). skvěle mu sekundují J.CONNELY a P.BETTANY. napsal bych víc, ale nezlobte se, nemám důvěru v cizí lidi..... (15.08.2005)

Po trochu nudnějším začátku, kdy nebylo moc zřejmý, jestli je ten Nash autista, nebo jen "jinej", přišel Pentagon, luštění kódů a začalo se to slibně rozjíždět. Pak nastoupil na scénu Parcher a začalo pronásledování, nejistota, léčebna a tuhle část filmu jsem opravdu hltal scénu za scénou. Dále následoval boj s nemocí a bohužel dost patosovej konec (znovupřijetí na univerzitu, propisky a samozřejmě cena, velká slova, slzy atd.) Takhle mi to vychází zhruba na 4* a ty ještě potvrzují herecké výkony; Crowe se opravdu předvedl, stejně tak perfektní Harris a Connelly, která mě překvapila nejen svým herectvím (doteď jsem s ní viděl pouze Requiem za sen). (08.11.2009)

Když se pohnutí mysli spojí s úžasným dramatem, dostaví se u mě dojetí, úsměv a pocit dokonalé komplexnosti. Přestože stopáž letící přes dvě hodiny trochu rozmázne konečné dojmy, stala se z Čisté duše překvapivě nadčasová záležitost, která se při poslechu Hornerova soundtracku vrací věčně živá a pulzující. (14.01.2006)

Studie schizofrenika po hollywoodsku. Aneb když se do matematické rovnice vecpe vážná nemoc. Mladé mozky na Princetonu odevzdávají zásadní práce, jen on, nemotorný asociál John Nash, tak trochu vyčkává. Nejde totiž po ničem všedním. A pak to přijde. Svými výpočty ovlivní moderní ekonomiku. Může se vybírat, kam dál. Tím, že Spojené státy sžírá paranoia studené války, volí Pentagon. Výsledky má, jeho okolí, včetně krásné novomanželky si však začíná všímat něčeho nepříjemného. Režisér nás chvíli tahá do klasického životopisného filmu, ale vesměs jde o košatou podívanou, dojemnou stejně jako inteligentní. A právě toho, že se nezapomíná na emoce, si vážím skutečně hodně. Dočkáme se i módních podrazů na diváka, Ron Howard (ostatně jako ho dobře známe) ze všeho vyklouzne korektně. Hodnoty, děkovná řeč, velké srdce, rodina.. všichni víme. Stejně jako dobře víme, jak skvělý je Russell Crowe herec. Svou postavu zavede do několika poloh a je radost ho při tom sledovat. Oscara měl dostat, v Gladiátorovi nebyl tak suverénní. A ač mám Jennifer Connelly moc rád, tady jsem volbu akademiků tak úplně nepochopil. Silný (leč přiznaně akademický) snímek!! (06.01.2016)

O oprávněnosti oscarového vítězství by se sice dalo trochu pochybovat, jedno však filmu upřít nelze - brilantní výkon Russela Crowea ( a nic na to nemění ani fakt, že šlo o vděčnou, těžko přehlédnutelnou roli) Po shlédnutí filmu si už dávám větší pozor, jestli někdo z mých přátel nevypadá trochu podezřele:) (23.05.2002)