Nejtemnější hodina

Zpočátku jsem se k tomu stavěl dost rezervovaně, ale nakonec mě to dostalo - samozřejmě hlavně herectvím Garyho Oldmana (a pak scénou v metru, která mi v kině přišla jako vrchol filmu, než jsem si ve dvou recenzích přečetl shodný názor, že ta scéna je naopak z toho filmu to nejhorší, čemuž jsem dal nakonec za pravdu). Kromě Oldmana mě tam ještě bavila Lily James, kterou jsem si oblíbil v Popelce z r. 2015. Celkově mi je trochu líto, že jsem z kina odcházel dosti nadšený, ale když si tak čtu kritické ohlasy jiných, veskrze s nimi souhlasím, a tak svůj původní kladný názor bohužel zpětně reviduji. Nicméně stále považuji za malý zázrak, že ačkoli jsem nikdy nemusel filmy J. Wrigtha ani filmy z časů WW2, a už vůbec ne filmy životopisné, přesto mě tento snímek velmi oslovil, a podnítil ve mně zájem o Churchillovu osobu (která mě veskrze nikdy nezajímala), což asi mělo být jeho cílem, takže za mě přese všechno stále palec hore. (15.01.2018)

Stačí přesvědčivé interiéry, zdatný kameraman a jeden bravurní herec k podnětné dějinné rekonstrukci a oscarovým fanfárám? Not really.... Gary Oldman si bezpochyby leští cenného plešouna zaslouženě a jeho projev mě zatraceně bavil, ale Joe Wright se tentokrát projevil jako nezajímavý rutinér, který možná umí poskládat obrázky hezky vedle sebe a hrát s divákem vtahující šarádu, jenže k tomu využívá dost podřadné fígle a zkratky. Jako televizní projekt by to bylo super, ale jako ambiciózní hvězdné drama to působí jednoduše, vedlejší postavy jsou ploché jak hrudník Cary Delevingne a vyprávění se mechanicky posouvá k vytyčenému cíli, aniž by se snažilo přidat něco ozvláštňujícího či uvěřitelně lidského - a když už se o to pokusí, vypadne z toho velká filmařská i dějová křeč (metro). Díky charismatu Churchilla, jehož film prodává opravdu bohatě, to dobře funguje na motivační úrovni a příběh je celistvý, ale Wright zkrátka není Spielberg, jehož Lincoln došel v závěru skrze mnohem promyšlenější prolínání soukromé a politické linie nesrovnatelně silnější katarze. Na jedno pohodové zhlédnutí ale hodně OK... (18.03.2018)

Dunkerk jinak aneb lekce dějepisu, která nemohla být snad ani nudnější. Snímek se zaměřuje pouze na období května 1940. Politikaření na anglické scéně, které vede k tomu že jsme svědky toho že více než 9/10 stopáže sledujeme různé formy Churchillových pochybností. Celé to začne být zajímavé až v momentu kdy Churchill vyrazí do metra. Potom na konci řekne onen památný proslov při kterém se dostavila i husina. Gary Oldman ztvárnil hlavní postavu na jedničku s hvězdičkou. Přesto si film ani kvůli jeho výkonu již znovu nepustím. 55% (22.02.2018)

Kdyby Joe Wright dokázal vyprávět stejně efektivně, jak efektně režíruje, šlo by o mnohem méně bolestivou diváckou zkušenost. Ambiciózní britský filmař se bohužel opět projevuje jako velký kýčař, pro kterého je hlavní, aby každá scéna stůj co stůj dobře vypadala a nenudila, ne aby měla smysluplnou náplň a byla nějak nápomocná vyprávění. Vizuální gimmicky jako jsou záběry z ptačí perspektivy, zpomalené záběry nebo velké detaily vteřinové ručičky působí hlavně jako projevy skoro panické obavy ze všednosti, kterou bych čekal spíše u debutujícího tvůrce, snažícího se předvést, co všechno se naučil na filmové škole. Docela obyčejné scény, spoléhající se jen na dobře zvolenou kompozici a Oldmanovo herectví (velmi solidní, ale pořád musíte myslet na to, že sledujete štíhlého herce pod tlustou maskou), jsou přitom mnohem působivější, neboť v nich myšlenky nepřekrývají efekty. Kromě občasných vítězství formy nad obsahem film doplácí na nevyrovnaný rytmus (po svižné první hodině se tempo před operací Dynamo výrazně zpomaluje), zjednodušování historie na klíčová rozhodnutí velkých a neomylných mužů, zoufalý nedostatek soudnosti (i kdyby scéna v metru vycházela ze skutečnosti, nic to nemění na faktu, jak strašlivě nepřesvědčivě je vystavěná a napsaná - něco tak blbého nepamatuji ani z britských meziválečných propagandistických filmů, kam by to patřilo spíš) a urážlivou návodnost. Ten film nám skrze vedlejší postavy (zejména vyjukanou sekretářku) neustále sděluje, jak máme na Churchilla pohlížet, co si o něm máme myslet, abychom snad nezačali pochybovat o jeho genialitě. Špetku uvěřitelnosti v sobě mají akorát scény Churchilla s manželkou, které scénář nepředepisuje, aby jen žasla nad jeho pronikavým intelektem a smála se jeho bonmotům. Sebelepší práce herců a maskérů (a návrhářů kostýmů a architektů) bohužel nedokáže zachránit to, co zanedbal scenárista (Anthony McCarten napsal i Teorii všeho, trpící podobnými nedostatky) a režisér. Nejtemnější hodina je prázdná, naivní a falešná lekce patriotismu, která se dvě hodiny klopotně dobírá ke stejnému sdělení, které dokázal Christopher Nolan s mnohem větší úderností shrnout do posledních deseti minut Dunkerku. 45% (11.01.2018)

Dramatickejší a napínavejší Dunkirk ako ten Nolanov. Bravúrne zrežírovaný a zahraný film, z ktorého výrazne vytŕča scéna v metre - pre niekoho v negatívnom zmysle pre človeka, ktorý má trochu srdce, patrí práve táto scéna k tým, vďaka ktorým milujeme kinematografiu. Je to tak pateticky prepálené, až je to neodolateľné. (10.02.2018)