Řád

Nechápu, opravdu nechápu tak nízké hodnocení. Český divák už asi odvykl historickým filmům. Tohle je skvostné barokní drama o vojenském zběhovi, o moci církevní i světské a hlavně o vlastní víře a svědomí. Bezpochyby po Pěstech ve tmě (1986) Vašutův druhý nejlepší film. Stejně tak byl výborný Tříska. Moc se mi to líbilo a snímek doporučuji vidět. Rok 1994 byl na kvalitně zpracované historické snímky bohatý. V tomto roce byl natočen také historický film pro změnu z našeho středověku o Zdislavě z Lemberka - V erbu lvice. * * * * (01.11.2012)

Tohle bylo velmi milé překvapení. Ač je patrné, že šlo o film s menším rozpočtem, tak celkově se hodně povedl. Střet dvou odlišných světů navíc v končící vládě Marie Terezie a blížícím se Josefem II. Překvapil mě i Marek Vašut, jednak tím, že měl vlasy a jednak tím, jak hrál. Takže celková spokojenost. (09.12.2021)

Tento film nabízí, jako jeden z mála, celou škálu hereckých výkonů, od těch výborných (Preissová, Tříska) až po ty velmi špatné (Rašilov, Vašut). Dále lze vidět mnohá klišé, která když se spojily se špatně zahranou replikou, tak působily skoro jako parodie. Pak je také k vidění mnoho nesmyslných dialogů a monologů. (29.09.2006)

Velmi zvláštní film s obrovským přesahem. Každý si v něm najde to své. Já jsem se třeba přesvědčila o tom, jak byla církev děsně pokrytecká. Kněz a představená kláštera kázali vodu a pili víno. Andrea Elsnerová to výborně pochopila, akorát si přitom všem musela zabojovat sama se sebou a vyznat ve svých vlastních pochybnostech. Andrea Černá byla správně šílená, nebo spíše fanatická, ale v tom vlastně není téměř žádný rozdíl. Jan Tříska mi chvilkami připomínal inkvizitora. Repríza snímku by rozhodně neuškodila. (19.03.2012)

Píše se rok 1776. Dekrety císaře Josefa II. omezují moc církve a armáda je stále silnější. Svět se mění. A právě v tuto chvíli stojí proti sobě dva řády a jejich boj nemůže skončit jinak než špatně. Mladý ambiciózní režisér Petr Hvižď (tehdy se pohyboval na hranici třicátého roku života) si pro svůj celovečerní debut zvolil silné téma. Střet dvou rozdílných ideologií, které v zájmu své pravdy dokáží nakonec obětovat i hodnotu nejcennější: lidský život. O to tragičtější zůstává skutečnost, že soupeři jsou tu vlastně lidé, kteří by podle svého svědomí jednali jinak. Ale nejednají, nemohou, jedná za ně jejich řád a oni jen bezmocně přihlížejí zlu, jenž nelze odvrátit. Z Řádu je cítit jeho snaha sdělit cosi důležitého, ale nejde v něm o efektní exhibici, spíše o zaujetí. Režisér s rozmyslem představuje všechny strany budoucího konfliktu, vytváří situace a okolnosti, které v druhé polovině složí v obrazy a významy až mrazivého charakteru. Nelze samozřejmě přehlédnout jeden z největších kladů filmu, kterým je vynikající herecké obsazení. Podle logiky příběhu mu dominují výkony Marka Vašuta, Jany Preissové (tak hanebně málo využívané představitelky naší Thálie) a Jana Třísky, ale o něco působivěji vycházejí vedlejší postavy. Černým koněm je tu mladinká Andrea Elsnerová v roli novicky Barbory, které patří závěr filmu i morální vítězství. Ona je nakonec tou jedinou, která se dokáže vzepřít všeobjímajícímu a samospasitelnému monstru, dokonalému a nelidskému: řádu. Řádu, který poskytuje oporu slabým, řádu, který ochraňuje i ničí. (12.05.2010)