Sedím na konári a je mi dobre

Nejvyzrálejší Jakubiskovo epické dílo. Tento poetický opus začíná po skončení druhé světové války, kdy se za jistých okolností setkávají dvě zcela odlišné lidské povahy, které osud svedl dohromady a z nichž se stávají přátelé na život a na smrt. Protloukají se tímto epickým vyprávěním až do roku 1957 a vše se točí kolem zlata, které po válce našli a kolem tajemné dívky Ester, která přichází do jejich domu. Pro Boleslava Polívku to je jednoznačně životní role, jeho komediant Pepé Alberti posouvá snímek o třídu výš, jeho výroky, myšlenky a poznámky neustále chrlí v každém záběru. Krásná a podmanivá hudba jako by vypadla z pera Petra Hapky, ale znamenitě jeho styl napodobil Jiří Bulis. Normálně bych to vůbec nepoznal, kdyby nebyl v titulcích a byl bych skálopevně přesvědčen, že se jedná o další kouzlení Petra Hapky. Film jsem po delší době shlédnul na Čt 2 v HD rozlišení a úplně mě spadla čelist! Ty překrásné barvy a ostrost vyladila promítání k absolutnímu filmovému zážitku. Kdo tak ještě neviděl, opravdu vřele doporučuji! Jediné, co trošku kazí zážitek jsou postsynchrony, ale na to už jsem si u Jakubiskových filmů jakž takž zvykl. (01.05.2018)

(90/2023) / Jakubisko vládne scéne, ale ako vždy sa stráca v príbehu, ktorý je nemá ako je typické žiadnu výraznú štruktúru. Ono, ja to možno ani nemyslím v zlom, toto je on, toto je jeho trademark. Tlieskam výbornému Polívkovi, bez ktorého by film ozaj nebol tým čím naozaj je. Film je veľmi pekný na pohľad, hrá farbami a niektoré scény by aspon v 1,85:1 vynikli podstatne viac, tentokrát tomu ten "oklieštený" obraz trochu ubral. Keďže mám za sebou majstrove prvotiny a vedel som čo čakať, som spokojný. Z tej plejády "povtáčikových" filmov je možno aj ten najlepší. (8/10) (05.12.2023)

Tmavá a pochmúrna atmosféra, ktorá je však na pravom mieste. Veľká dávka melanchólie a smútku popretkávaná svetlými momentami. Bolek sa tu nesmierne hodil. Nebol úplný šašo ( ale bývalý artista ) , nie ale v skutku toto mu sedelo, pretože všetkého bolo na neho napísané tak akurát. Dejovo to bolo dosť rozvláčne ale boli tam oporné body ktoré suma sumárum neboli tragické a ani zlé. Malo to svoje väčšie i menšie muchy , ale tie by sem neboli na mieste. V celku dosť obstojný film . Škoda že sa už nič aspoň podobne hodnotné netočí. (26.09.2012)

Myslím, že jsem odhalil, v čem tkví umělecké principy (tropy) tohoto filmu. 1, Klíčové je, že pro většinu akcí se využívá jen jedna kamera. A když nastane střih, odehrává se scéna zas trochu někde jinde. To má za následek velice svižný a jakoby zrychlený umělecký dojem a dopad na diváka. Žádná scéna není rozměňována přes více záběrování a pokud přece jen, další pohledy kamery jsou z míst, kde byste je věru nečekali. 2, Film je chronologický, ovšem umělecký vklad tkví v tom, že scény začínají i končí nenadále a neočekávaně, ve stylu balkánské vznětlivosti Kusturici. 3, Film si vypůjčuje styl sovětské montáže. Konkrétně střih z jednoho obrazu na stejný obraz, který je ale zrcadlově obrácen (viz třeba filmy Muž s kinoaparátem, Křižník Potěmkin). To lze pozorovat u minimálně pěti případů. ____ Zajímavé je, jak film vytěsňuje čas a chod dějin na pozadí a zavádí to zpět přes různé znaky a „okolní“ události. Ty ale nesouvisí s hlavními hrdiny. Protože Jakubisko natočil umělecký film, nikoliv však o umění a eskapismu, ale o denním plahočení a paradoxně o zevšednění. (26.08.2008)

Sedím na konári a je mi dobre je pro mě ze všech Jakubiskových filmů tím nejkrásnějším. Je zde vše, na čem si jako svérázný umělec zakládal a co mám na jeho filmech (i přes těžkou stravitelnost a složitá podobenství) rád. Nekonečná imaginace, humor, barevná pestrost a zejména obrovská lidskost, která zahřeje u srdce každého diváka. Polívka a Pavelka (předabovaný) jsou par excellence. (04.08.2023)