Princezna Fantaghiro: Jeskyně Zlaté růže

Ďalšia rozprávka môjho detstva, škoda, že už ju nedávajú, možno by som hviezdičky znížila. Ale čo, krásna a odvážna Fantaghiro, fešák Romualdo, zákerná Čierna kráľovná (volala sa tak?), Bojnice a pekný príbeh. Áno, aj ja si spomínam na hrozné umelé rozprávajúce zvieratká, kamene, zeleninu a bohvie čo ešte, ale čaro to tomuto filmu neuberá, skôr naopak. (09.08.2010)

Pro italské pohádky jsem měla vždycky slabost a "Princezna Fantaghiro" byla (spolu s "Dračím prstenem") na onom pomyslném vrcholu. Jo, a mimochodem... Nikdy se mi nijak zvlášť nelíbil princ Romualdo (mým hrdinou byl totiž tajemný čaroděj Tarabas), ale teď, když jsem si pohádku po leteh opět pustila, na něm můžu oči nechat.XD (23.01.2011)

Ukáž sa, daj mi znamenie, len nemlč!! Zmáram sa, búcham do hlavy, olizujem kostolné múry. Zjav sa anjel, zjazvi mi predlaktia posvätnými symbolmi, aby som ju mohol privolať. Zmyslov zbavený vytráca sa moja duša z minulosti, čisto nezmyselne, pre fikciu zakázanej lásky. Prečo nič nehovoríš? Ó nebesá a podsvetia, vyvrhnite armády zlosynov a vyvolených, nech zvedú urputný boj medzi realitou dneskajška a utrpením zajtrajška. Nespočíva moje telo a myseľ v pokoji a bázni. Predstavy, chmúrne smiešne, ničotné, hovoriace veci, zvieratá, bytosti. Všade navôkol. Rozdávam hnev, vŕšim zlosť, plačem nad samotou, preklínam šťastie. Mal som ju vtedy zabiť, keď bola dieťa. Prečo sa mi zjavil Boh v ohnivom kríku a zvolal mocným hlasom: Nevzťahuj meč na dieťa...! Sledujem z diaľky, nenápadne, vždy blízko a predsa tak ďaleko. Zažeň vojny, zažeň žiaľ a oheň lásky v nej postupne rozpáľ. Ukladám sa...Nadčasová rozprávka! (27.12.2012)

ja to jako dite naprosto zboznovala, bohuzel jsem tu serii nikdy nevidela celou. Misty jsem mela strach z mluvicich kamenu, misty hltala, jak Princezna skvele bojovala, motiv, kdy se musela schovavat za kluka byl pro me velmi novy a fascinujici (komentar pise spis me decke ja :D), princ taky velmi dobre vybran :). Fantaghiro byla dlouho mym deckym vzorem :) plus od te doby jsem mela velmi rada Bouzov :) (04.09.2017)

Zajímavá koprodukční italsko-česká pohádka, která byla ve své době velkým hitem. Tempo měla zpočátku vlažné, které ovšem ve druhé části rychle ubíhalo. Přesto i tak tempem připomínala spíše seriál než dvoudílný film, a to se de facto také stalo. Následovaly další čtyři pokračování, a také vždy po dvou dílech, což čítá dohromady dalších osm dílů. Pohádka je spíše italská, hlavní herci jsou Italové, až na krále (Švýcar Mario Adorf neboli Sandtner z Vinnetoua) a Brožovou, Kodetovou s Valíkem. Ve vedlejších a malých rolích už ale najdeme spoustu Čechů (Zedníček, Hrubešová, Kraus, Renč, Chytrová...). Především co ale Čech ocení, tak záběry hradu Bouzov, který v pohádce hraje obrovskou roli. Ty záběry jsou doslova oslavou této památky. Dalším hradem, tím Romualdovým, je Perštejn. Natáčelo se i v Adršpachu atd. Samotný příběh začíná pomalu a žánrem připomíná typ pohádek typu Sůl nad zlato. Král má tři dcery. Z nichž jsou dvě hodné, milé, uťáplé a ta zbývající je prostořeká, až vzpurná. Řídí se pravidlem, co na srdci, to na jazyku. Vadí ji, že ženy nesmí číst, psát, nesmí kecat mužům do života a mají jen vařit, vyšívat a sloužit mužům. Feministky by se tohoto hned chytly, především ty ze španělských knihoven... :D Poté se právě ta vzpurná dcera, Fantaghiro, vydává do světa a kromě dobrodružné cesty zažívá i flirtování s princem Romualdem. Na své cestě potká i nadpřirozené bytosti, tedy pokud se tohle tak dá nazvat (mluvící strom, mluvící šutr, mluvící husa, mluvící umělá ryba či jeskyni posvátného zvířete). Triky s těmito pohádkovými postavami na dnešní dobu jsou již odfláknuté až lehce bizarní, ovšem ve své době byly kouzelné. A to vše za podmanivé hudby, která provází pohádkou celých 180 minut. [7154. hodnocení, 166. komentář, 67%] (24.02.2020)