Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Veľkomestské sídlisko, zaliate augustovým slnkom, je prázdne a nepríjemné. Dvanásťročnej Alenke je smutno. Priateľky sú ešte na prázdninách, mama chodí do práce a Alenka je celý deň sama. Snaží sa skrátiť si dlhú chvíľu a vymýšľa si úlohu očarujúcej partnerky herca, ktorý býva v susedstve. Zoznámi sa i s mladým vojakom zo susedného balkóna. Jediné pekné chvíle prežíva v spoločnosti slepého invalida pána Taraba, ktorý odchádza do nemocnice a zveruje jej do opatery svojho vlčiaka. Alenkina matka má priateľa, ktorý je dievčatku veľmi nesympatický. Nie je nikto, komu by sa mohla zveriť a kto by ju potešil, a tak víta návrh pána Tarabu, ktorý chce svoj návrat z nemocnice osláviť. Pri nákupe sa Alenka stretáva s vojakom Pavlom a na druhý deň ho vyprevádza na stanicu, kde sa jej zrúti nádej prvého cituvého prebudeniea, keď sa objaví Pavlovo dievča. Alenka tak opäť zostáva sama. Pred domom nájde vlčiaka a dozvie sa, že pána Tarabu zrazilo auto a že je zase v nemocnici. Je to zlá správa, ale spolu s ňou prichdáza niečo, na čo všetci podvedome čakali - dážď. Prší a napätie sa pomaly uvoľňuje... Film Karla Kachyni měl společný rozpočet s filmem "Setkání v červenci". (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (78)

triatlet 

všechny recenze uživatele

Kachyňa by dokázal úspěšně zrežírovat snad i nepopsaný list papíru. Scénář Karla Čabrádka zachycuje všední prázdninovou šeď uprostřed panelákového sídliště pohledem dospívající hrdinky. Poetické ladění je skvěle doplněno hudbou Zdeňka Lišky - ta navozuje chvílemi radost, chvílemi smutek. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Pamatuji ty doby kdy nastaly prázdniny a já uvízl v Praze. Mezi očekávanými týdny na táboře, u babičky na venkově atd.. jsem byl uvězněn v rozpáleném městě. To se svými vyhřátými domy a ulicemi žhnulo a tenhle film mi tu dobu nesmírně připomíná. Pamatuji se i na výstavbu Jižního města. Jen paneláky, jejich skelety, hromady panelů, suti, armatur, hluboké výkopy a kolem zem pokrytá hlušinou s kamením, kde jen sem tam vyrost odolný bodlák... Film tuhle prázdnotu kterou opuštěné dítě, kterému všichni odjeli vnímá dvojnásob zachytil skvěle... Ten vlnící se vzduch nad ipami potaženými střechami paneláků se všemi těmi hromosvody a komíny... Zároveň jsem si ale uvědomil, že i skvěle zachytil architekturu své doby. Některé záběry byly opravdu zajímavé. Všechny ty průhledy přes paneláky, průchody, lávky... Stanice metra C - Gottwaldova (dnes Vyšehrad). Už jsem zapomněl jak šíleně červený byl strop v Praze na Hlavním nádraží.... Kaplanová hrála velmi pěkně a za ten tanec na střeše dávám o hvězdu víc. Tři kamínky. * * * ()

Reklama

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Frustrující snímek uvádějící do děsivého prázdna toho nejosamocenějšího atomu skutečnosti – dětského univerza v rozpáleném letním pražském sídlišti v normalizačních létech. V dětství jsem tento – v podstatě – nedějový snímek shlédl párkrát, aniž bych mu nějak zvlášť porozuměl: zapamatoval jsem si jen tísnivé stoupání výtahu a lži. Po letitém srozumění s tím, čím skutečně pohyb je, dnes poznávám, oč snad opravdu Kachyňovi šlo. Opuštěná dívka ve falešném umělohmotném světě nahrazuje skutečný život falšováním pohybu. Její bytí se odbývá stereotypními činnostmi, které by mohl zastínit i bezesný spánek. Zvláště Zdeněk Liška vytvořil tomuto splývání, nad nímž se Alenčiny budoucí oči, zarudlé a zaslzené, zhrozí, dokonalý pranýř. Nedivil bych se, že režisérova, ba možná i kameramanova, původní představa počítala s jiným, účinnějším podáním – s hlediskem, zohledňujícím všudypřítomný klam panelového horizontu, masy betonu zazdívající dívčí tělo do hladové pasti puberty. Tak bych si tento snímek představoval já: širokoúhlý, zaujatý detaily, uniformními a zaměnitelnými, a krutý – a ovšem s ohledem k scénáři: nepointovaný slizkým návratem sokyně, ale znovu vyjevenou podstatou toho zlomyslného těla, které na úkor duše všichni vlečeme. Němé televizní pole ale vždy vyzářilo jen neutralizující lživou bělobu světa bez barev. Prostě normalizaci. A nakonec k ní: film okatě variuje některé motivy starší Vysoké zdi a napadá mi, zda současně režisér nechtěl podáním Čekání vyslovit kritiku normalizačního vadnutí (plevelného vládnutí vadnutí): zatímco ve Vysoké zdi šlo o záchranu lidského života, v pozdější škrtivé vlně horka se hraje nanejvýš o záchranu nelidského přežívání, které si naivní dítě se životem ztotožňuje. PS: Smutné znění „orlojského“ tradicionálu nevzbuzuje naději. Mělo se mlčet, protože právě v tichu byla naděje pro tento svět, nikoliv v kterémkoliv unisonu. ()

klukluka 

všechny recenze uživatele

Vyrůstal jsem v 70. letech na sídlišti, prázdniny tam tehdy vypadaly přesně takto, a kdo utekl, rozuměj kamkoliv odjel, ten měl vyhráno. Takže atmosféru opsali velmi věrně, malá Dita Kaplanová to zahrála přesvědčivě, ale nebylo to moc o ničem, stejně jako socík, kterej to vystihovalo div ne dokumentární formou. Takže žádná velká hitparáda, ale úplně bych to nezatracoval, je to z jistého úhlu pohledu dobová výpověď. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Kachyňa splnil zadanie na výbornú. Spropagoval žitie v sídlisku poéziou betónových schodov, pozostatkov po stavebníkoch a striech panelákov. Detaily zo života sídliska: vierohodné. Komplexná bytová výstavba mohla zajasať akého má v sebe obhajcu. Mladá generácia zas, ako vie tento pán vystihnúť trampoty prichádzajúcej dievčenskej puberty. Čo na tom, že sa dej potáca odniekiaľ nikam, resp. od parochne a dievčenských snov k vojakovi, čo si rád uhne z fľašky a potom má sám problém s tým, ktorá že dievka je vlastne tá jeho? ()

Galerie (10)

Zajímavosti (4)

  • Film bol natáčaný v Prahe - Bohniciach. (dyfur)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno