Oznamuje sa láskam vašim
Režie:
Karel KachyňaScénář:
Karel KachyňaKamera:
Richard ValentaHudba:
Milan SvobodaHrají:
Lukáš Vaculík, Markéta Hrubešová, Antonín Procházka, Zdeněk Martínek, Miroslav Moravec, Karel Šebesta, Ladislav Lakomý, Bohumila Dolejšová (více)Obsahy(1)
Příběh lásky, která se zrodila v dobách nenávisti... Podzim 1944. Na Labi u Drážďan kotví česká nákladní loď, naložená tabákem. Pracují na ní dva čeští lodníci, Kája Svorník (L. Vaculík) a Bohouš Kotera (A. Procházka). Oba s vědomím inspektora tajně kradou vzácný tabák, který Bohouš prodává na černém trhu v Praze. Hlavně se ale věnují milostným románkům s německými dívkami, jejichž jména si zapisují do lodního deníku. Kájovi se jednoho dne podaří dostat do postele mladičkou Ulriku (M. Hrubešová). Zpočátku si od krásné zrzky udržuje odstup, stejně jako od ostatních Němek, ale brzy zjistí, že se do bezelstné dívky zamiloval, stejně jako ona do něj. Je však doba války a vyhlídky českého kluka nejsou v jeho novém vztahu zrovna růžové: Ulrika je totiž dcerou velitele zajateckého tábora a také snoubenkou nacistického velitele od letectva… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (120)
Film vznikl v těch dávných dobách, kdy u nás bylo běžnou samozřejmostí naprosto přirozené, autenticky působící ztvárnění hlavních i vedlejších rolí bez ohledu na výslednou kvalitu snímku. S příchodem 21. století tento průvodní jev české filmové i televizní tvorby postupně nenápadně vyklízel pole a dnes je jeho občasná přítomnost důvodem k převeliké radosti, hraničící s euforií. Tady se HERECTVÍ potkalo s dobrým scénářem a více než profesionální, citlivou režií … a vznikl nadčasový snímek o mládí, které netouží za cokoli bojovat a umírat - chce jenom žít. O lásce, která přichází zpravidla nečekaně - a neohlíží se na nepříznivé okolnosti. O životě, který si s námi pohrává - a není vždycky fér. ()
„Oznamuje se láskám Vaším, že jsem zase tady a čekám….“ Už je to dost dlouho, co jsem viděl tento moc pěkný ale svým závěrem hlavně hodně smutný film. Přesto jsem dost tušil, co mám od tohoto snímku čekat. Závěr s rozbitým hrníčkem Ulriky na půl, který symbolicky dokresluje, co se ve skutečnosti stalo, je vážně hodně dojemný. Minimálně v první půli však sledujeme jakoby úplně jiný film. Vaculík s Hrubešovou jsou kouzelnou mileneckou dvojící, která si své štěstí užívá navzdory válečným poměrům. Na vážnější strunu nás přenáší Kájovo zatčení a jeho následné seznámení s otcem Ulriky. Za mě nejsilnější jsou ale pasáže, když je Kája po příjezdu do Prahy nucen hájit svoji lásku před svým otcem. „Neházej je všechny do jednoho pytle,“ snaží se ze všech sil, ale marně. Proti argumentům typu, „já jim stejně nevěřím, jsou v tom namočení všichni“, je to totiž jakákoliv obhajoba marná… ()
Pěkný příběh, lehce slzopudná romance, zajímavé umístění děje na říční loď, poctivé tři hvězdy. Za (v uspokojivé míře :-) ukázané dívčí půvaby Markétky Hrubešové (a při vědomí, že je to natočeno ještě za totáče) přihazuji ještě hvězdu. To mi připomnělo - budu si muset k sobě na hausbot taky pořídit nějaký ten „podtrhávací kobečerek“ ...! ()
Kachyňa spojil ve svém válečném snímku Čecha a Němku poutem pevnějším než smrt. Osudové okamžiky nepostrádají dramatičnost, cit mezi milenci režisér rád demonstruje nahotou šestnáctileté protagonistky. Síla tragédie nepřehluší hluchá místa, jichž má tento nepříliš oslnivý počin nezdravě mnoho. 40 % (Ci 12/2007, str. 106) ()
Oznamuje se láskám vašim je žel film zcela průměrný. Na Kachyňu rozhodně velmi slabý. Přitom vychází z výborně napsané knižní předlohy... Právě knižní předloha je ovšem také kamenem úrazu, protože román (byť v tomhle případě jde spíše jen o novelu) je obvykle materiál pro filmové zpracování příliš obsáhlý a je nutné v něm rozsáhle škrtat a zachovat jen to nejpodstatnější. Co ovšem rozhodně ztratit nesmí, to je atmosféra a také zorný úhel vypravěče... Pokud autor scénáře knižní předlohu takhle razantně neprošktá a nezachová jen to skutečně podstatné, vznikne obvykle dosti únavný a klipovitý sled scén, často pouhých "živých obrazů", řazených za sebou takřka bez ladu a skladu. A přesně to se tu "podařilo". Ba co víc, tvůrci nejen že z předlohy dosti otrocky přebírají i mnohé okrajovější scény a motivy, dokonce mnohé další scény, dialogy a motivy přidávají, což už je úplně nepochopitelné... Nejen že tím děj ještě zahušťují ale navíc jej posouvají citelně jinam... V knize není ani výslech, ani rozhovor s otcem Ulriky, ani prohlídka lodi policií, ani blechy, ani sbírka podvazků, ani dopisy psané Ulrikou do Čech, ani Karlův telegram Ulrice, ani díky tomu informovaní rodiče... Co v knize naopak je, a to velmi silně přítomné, to je napětí, které by bylo možné vyjádřit pojmy "my" a "oni", "naše" a "cizí", v dané situaci vyšponované na maximum válečnými událostmi. Právě tohle činí z jinak vlastně poměrně banálního milostného příběhu v knize skutečné drama (samozřejmě spolu se závěrečným bombardováním). Přesně to ale také tvůrci filmu takřka úplně pominuli. Problém je přitom už v tom, že je film natočen prakticky kompletně v češtině, takže si divák vlastně vůbec neuvědomí že drtivá většina jeho dialogů by měla být pronášena německy. Tahle okolnost je mimochodem i nesmírně důležitá součást rozhovorů mezi Ulrikou a Karlem. Tvůrci filmu ji ovšem nahradili běžným milostným žvatláním s mnoha zdrobnělinami a dalšími krásnými nesmysly, které ovšem v dialozích vedených německy Čechem s rodilou Němkou v žádném případě nemají co dělat... Asi z obavy, aby film nevyzněl jako kritika socialistických poměrů navíc z filmu zmizely i různé "totalitní manýry", jakými je všudypřítomné špickování a z něho plynoucí strach, bdělá domovní důvěrnice, fakt že doma se říká něco jiného než na ulici, že lidé vstupují do různých organizací jen proto aby mohli jakš takš normálně žít, a možná právě proto se do něj naopak dostalo brutální násilí výslechu, protože to přece "Němci" v podobných filmech běžně dělají... Samozřejmě ano, není to úplný propadák, rozhodně neurazí ale také nijak moc nenadchne. Kdyby se to točilo o pár let později a v německo-české koprodukci, možná s jinými herci (v roli Ulriky by byla naprosto skvělá mladičká Julia Jentsch) a rozhodně i za jiné peníze, mohl to být film hodný nějakého toho zlatého lva či medvěda. Takhle je z toho spíše podivně nedotažený pokus, který si všichni pamatují hlavně pro na svou dobu nezvykle explicitní nahotu... Velká škoda... Přitom vyrovnávání se s vlastní bolestnou minulostí, s nacionalismem, s totalitním tlakem, hledaní obecné lidskosti, to všecho je stále velmi aktuální a bolestné... Celkový dojem: 65% Zajímavé komentáře: sportovec, Sfinkter, zelvopyr () (méně) (více)
Galerie (5)
Zajímavosti (11)
- Ulryka (Markéta Hrubešová) bydlí na adrese V Jirchářích 14 v Praze na Novém Městě a Karel (Lukáš Vaculík) v ulici Žalanského 63 v Řepích. Vybombardované Drážďany představuje zřícenina zámku Zvířetice. Pro jeden záběr si tvůrci dojeli do Německa. Zajatecký tábor je pevnost Königstein – jedna z největších horských pevností v Evropě, jenž leží uprostřed Labských pískovců na stolové hoře Königstein. (sator)
- Píseň, kterou zpívá zamilovaná Ulrika (Markéta Hrubešová) Karlovi (Lukáš Vaculík), je „Já v srdci lásku mám“. S textem Pavla Kopty ji nazpívala Markéta Hrubešová. V knize, která posloužila jako předloha filmu, se jedná o lidovou píseň „Jen ty, ty jsi v srdci mém“. (sator)
- Markéta Hrubešová točila tuto scénu již v šestnácti letech a o tom, zda se před kamerou svlékne, rozhodovali její rodiče. Režisér si s nimi sedl, aniž by u toho byla, a probral to s nimi. Oni jí nechtěli bránit. (hippyman)
Reklama