Three Wishes
Československo,
1958, 96 min
Kamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SternwaldHrají:
Rade Markovič, Tatjana Beljakova, Bohuš Záhorský, Vlastimil Brodský, Růžena Lysenková, Heda Marková, Ota Motyčka, Libor Palisa, Josef Beyvl (více)Obsahy(1)
Jakou šanci má pohádka, když ve světě řádí socialistický realismus? Smutný hrdina příběhu Petr (Rade Marković), řadový právník stavebního podniku, se tísní v malém bytě na Žižkově spolu s manželkou a starými rodiči a zoufale zápasí s nedostatkem peněz. Jednou v přeplněném trolejbusu nabídne starému pánovi (Bohuš Záhorský) místo k sezení a za dobrý skutek je štědře obdarován. Neznámý stařík je totiž pohádkový dědeček. Petr od něj dostane kouzelný zvoneček a možnost vyslovit tři libovolná přání. První dvě mu ovšem proklouznou mezi prsty. Pro to třetí si užaslý muž musí vzít čas na rozmyšlenou... Režiséři Ján Kadár a Elmar Klos vytvořili během padesátých a šedesátých let minulého století výraznou autorskou dvojici. Podařilo se jim společně natočit osm dlouhometrážních hraných filmů. K nejlepším z nich patří Smrt si říká Engelchen a Obchod na korze, který v roce 1965 získal jako první český film Oscara. Film Tři přání, na kterém se s oběma tvůrci jako spoluscenárista podílel Vratislav Blažek, vznikl v roce 1958, ale do distribuce se dostal kvůli ideologické kritice až o pět let později. Velmi rychle si však získal oblibu diváků. (oficiální text distributora)
(více)Zajímavosti (23)
- Bar, ve kterém probíhá bouřlivá oslava, se nachází na adrese Jungmannovo náměstí 21, Praha-Nové Město. Původně renesanční dům byl součástí drobné zástavby kolem kostela Panny Marie Sněžné. Na konci 18. století byl dům přestavěn na dvoupatrový s manasrdovou střechou a barokokní fasádou. Je památkově chráněn. (sator)
- Ve chvíli, kdy kulminuje rozhodnutí v rodině, zda udělat to, co je správné, nebo to, co je prospěšné, leží na stole periodikum ministerstva kultury věnované amatérským divadlům „Ochotnické divadlo“. Vzhledem k tomu, že se jedná o satirický film, nebude volba časopisu a názvu náhodná. (sator)
- Televizor v hotelu je Tesla 4203A „Athos“ vyráběný v letech 1957–1958 v Tesle Pardubice. (sator)
- Policejní vůz při kontrole manželů Holečkových (Rade Markovič, Tatjana Beljakova) je terénní Škoda 1101 VO typ 938 z roku 1949. Vyráběli ji v letech 1948 až 1951. Byla postaven na podvozku Škoda 1101 Tudor a měla otevřenou karosérii. Další raritní kousky ve filmu jsou: Tatra 87 z roku 1938, Aero 500 10HP z roku 1929, popelářský vůz Škoda 706 ROK z roku 1954, Škoda 445 z roku 1957, GAZ M-20V Pobeda z roku 1955 a trolejbus Tatra T 400 z roku 1948. (sator)
- Kino, ve kterém byli manželé Holečkovi (Rade Markovič, Tatjana Beljakova), mělo název Kino Sevastopol a bylo postaveno roku 1938 podle projektu Bohumíra Kozáka a Antonína Černého. Konstrukční problémy složité stavby pomáhali řešit František Dašek a František Svatoš. Palác si postavily italské pojišťovny Assicurazioni Generali a Moldavia Generali. S kinem od počátku spolupracovala československá pobočka firmy Metro Goldwyn Mayer, která se do paláce hned po jeho dokončení přestěhovala ze svého dosavadního působiště v paláci Fénix na Václavském náměstí. Teprve po roce 1989 se kino vrátilo k původnímu názvu Cinema Broadway. (sator)
- Na začátku filmu, když vycházejí manželé Holečkovi (Rade Markovič, Tatjana Beljakova) z kina, je nad jejich hlavami velký poutač na film, který právě zhlédli. Na kresbě jsou ztvárněni herci Gerard Philie a Gina Lolobridigida a film má v české verzi název „Radosti ostrovů“. Oba herci spolu hráli jen dvakrát, ale ani jeden z filmů to není. Při podrobnějším prohlédnutí tváří herců zjistíme, že jsou dost podobní hlavním hrdinům filmu. Takže jde o skrytý vtípek filmových tvůrců. A název filmu odpovídá situaci, do které se dostali. (sator)
- Na bytovém úřadě mají pět byst vousatých mužů vedle sebe. Jedná se o narážku na dobu, kdy v každé kanceláři bylo nepsanou povinností mít bysty Marxe, Engelse a Lenina. (sator)
- „Byt by neměl být na žádném vidrholci,“ říká komise. Vidrholec je osamělé, opuštěné, pusté, zpravidla větrné místo. Jednalo se také historické označení pro Klánovický les a zaniklou středověkou ves Vidrholec tamtéž. (sator)
- Ve filmu zazní skladba „Tico-tico“ od hudebníka Zequinha de Abreu. (sator)
- Ve filmu jsou unikátní záběry exteriérů a interiérů Skleněného paláce, lidově Skleňáku v Dejvicích. Je to jedna z nejkvalitnějších předválečných funkcionalistických bytových staveb v Praze. Tento na svou dobu velice luxusní obytný dům, nabízející vysoký standard bydlení, byl postaven v letech 1936–1937 jako nájemní dům pro Zemskou banku. Autorem je Richard Podzemný, který navrhl také plavecký bazén v Podolí. Rovná střecha budovy sloužila jako rekreační terasa se zahradou. V suterénu se nachází velkorysé garáže s denním světlem a protiletecký kryt. K domu náleží také tenisové kurty ve vnitrobloku. (Ivcha)
- Jugoslávské herce v hlavních rolích předabovali Zdeněk Dítě (Rade Markovič) a Alena Kreuzmannová (Tatjana Beljakova). (bomber7)
- Dům, kde žije hlavní hrdina s rodinou, stojí v Praze na Žižkově v Seifertově ulici č. p. 93. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Film byl podroben dobové politické kritice a jeho distribuce byla zakázána. Po revizi původních rozhodnutí byl snímek uveden v kinech až v roce 1963. Zdroj: Český hraný film 1945-1960, NFA 2001. (ČSFD)
- Filmovalo se v Praze okolo Seifertovy ulice a na Příkopech. Nový byt se nachází na Náměstí svobody v Bubenči. (M.B)
- Cenzúra v správe zo dňa 31.12.1958 uviedla, že film znázorňuje skreslenú predstavu o našom živote a vyvoláva nedôveru a pochybnosti voči režimu a zosmiešňuje rozsiahle možnosti, ktoré sú nám poskytované. Ďalej že režisér Elmar Klos pochádzal z buržoáznej rodiny a bol zamestnaný ako filmový pracovník vo Filmových ateliéroch Baťa. Tretí okruh výčitiek sa týkal obsadenia juhoslovanských hercov. Juhoslávia prejavila pri integrácii od sovietskeho bloku odstup, čím sa značne zúžili jej kontakty s ČSSR. (Raccoon.city)
- Po premietnutí filmu dňa 28.12.1958 sa pracovníci IV. oddelenia ÚV KSČ rozhodli udeliť dvojročný dištanc od natáčania hraných filmov režisérom Janovi Kadárovi a Elmarovi Klosovi a "odporučili im točenie dokumentárnych filmov o budovateľských úspechoch nášho ľudu". (Raccoon.city)