Dívka za zrcadlem

Dlouholetý partnerský vztah může být složitý sám o sobě, když si k tomu připočtu dvacetiletý věkový rozdíl, bezuzdnou žárlivost, pracovní úspěch a vzestup jednoho a zapomenutí druhého, vychází mi z toho spousta třecích ploch. Druhá příběhová linie o natáčení filmu se mi líbila, milostné vzplanutí bylo předvídatelné, ale to vůbec nevadilo, protože jiskření mezi hlavními postavami dodalo potřebnou energii a šmrnc. Herecky velmi pěkné, všichni zúčastnění mi ve svých rolích sedli, obzvláště Oldřich Kaiser + chválím hudbu. (15.03.2019)

V Krásném čase a v Opravdové lásce (Můj otec a ...jsem zatím neviděl) se toho Renatě dělo nějak víc a podstatně víc mě to bavilo. Hlavně Krásný čas mě zaujal tou všudypřítomnou ambivalencí. Tady bylo všechno průzračný a jasně daný, vyprchala z toho ta živočišnost, opravdovost. Dívka za zrcadlem si taky hodně ublížila tím, že počítala se zasvěceným divákem, který znal předešlé díly této volné série. Jenom takový divák měl pojem o tom, jaký byl Renatin skutečný vztah k otci, o kterém tady točila film. Nevědoucí divák si klidně mohl myslket, že to bylo z obdivu (k estébákovi, což se mmt opravdu nenosí). Jinak nápad s propojením dvou příběhů byl výborně promyšlený, to rozhodně, Tomu rodičovskému trápení jsme ale nemohli porozumět - proč se Renatina matka chovala tak sobecky, čím jí tehdy její manžel tak ublížil, kdo byl skutečně muž, kvůli němuž opustila svoji rodinu, zahynula tehdy při té tragické nehodě pouze ona sama...? A příběh Renaty vyzníval povrchně - poblouznění krasavcem, ochota pozbýt kvůli němu rodinu, pozice zavržené manželky a podváděné přítelkyně, happy end... Do toho si za Vilhelmovou dosaďte paní režisérku a máte z toho málem komedii. (14.02.2018)

Famózní konstrukce dvou dějových linek, přičemž jedna je jako v natáčeném filmu o životě rodičů hlavní hrdinky ( trochu mi trvalo než jsem to rozklíčoval a podivoval se proč jsou ty scény z natáčení tak dlouhé ). Film o filmu ( docela i čistě z dokumentárního hlediska užitná hodnota pro diváka jak se točí film ), ale jinak je to taková pomale, volně vyprávěná jednoduchá předvídatelná vztahovka, kde mne nejvíc zaujal herecký výkon Kaisera a Josefíkové. Adieu, víno se vypije! (12.02.2018)

Pro všech stránkách nedotažená banalita, která nedokázala ani v jedné rovině vyprávět konzistentní příběh, jenž by zaujal. Fádní scénář předkládá stokrát omletou historku, aniž by se snažil některou ze situací jakkoli rozvinout, proniknout pod povrch nebo alespoň najít nějaký nový pohled. Režie jede na první dobrou a před kamerou postávají herci tak ochotnicky prkenní, že mi dokonce i kompars připadal výraznější a herecky vyspělejší. Dyk jako vždy dokazoval, že není žádný herec, Vilhelmová moc nehrála, jen byla stejně protivná jako v reálu, a tak byl jedinou výjimkou výborný Oldřich Kaiser, který svým výkonem dával tušit o kolik skvělých hereckých příležitostí ho, a vlastně i nás, připravil chlast a pitvoření v jalových televizních estrádách. (16.02.2018)

Krize jedné čtyřicítky aneb jak se točí Vilhelmíny... tak by se to také mohlo jmenovat. Zprvu jsem od filmu moc nečekal, ale celkem slibně vypadalo herecké obsazení a tak jsem k filmu usednul. Nevím jestli jsem si to vsugeroval, nebo nikoliv, ale životní partnerství Vojty Dyka a Tatiany Vilhelmové filmu velmi prospělo, ta jejich ve filmu hraná láska i to jiskření mělo o to větší punc uvěřitelnosti. Jinak Táňa se mi moc líbila! Výborná byla i Eva Josefíková, které věštím velkou hereckou budoucnost. No a kdo na sebe právem opět upoutal pozornost byl charismatický Olda Kaiser, který když je dobře obsazen udělá z obyčejné postavy neskutečného sympaťáka. Samo točení o točení mně moc nebavilo neřku-li ona zápletka z dob šedesátých, kterou jsem nijak ani podrobněji nesledoval. Zajímavá byla postava Renáty. Její postava byla velice uvěřitelná a bylo zajímavé sledovat jak postupně zabředává do scénáře a ten se jí míchá s jejím skutečným životem. Zralá žena, šťastně vdaná, matka malé dcery, které vlastně absolutně nic nechybělo najednou zblbla a začala bořit svět o němž jiní často jen sní. Nejvíce škody pak páchá na svém dítěti což jsem bral za naprostou sobeckost... Jsou takové mezi námi. Rybářky. Chtějí víc a víc. Nejsou spokojeny s tím co mají, stále je to pudí někam dál, něco měnit, za lepším... Jenže ne vždy to tak konči. Někdy si pak u ztráty všeho uvědomí, že to za čím se celý život hnaly vlastně měly hned od začátku, jen jim to nedocházelo. A některým to nedojde nikdy. Bohužel pro ně, bohužel pro okolí. Zůstanou samotné se svojí hrdostí a nezávislostí, která je k stáru, když je člověk vetchý a sám spíše k smíchu i pláči. U Renáty bych ale tak krutý nebyl, její muž si asi také nesl svůj díl tím, že jí nedopřával intimnosti, byť jeho lásky měla hojně... Film naštěstí končí velmi rozumně, protože rozumní byli i oba hrdinové. V životě to bohužel bývá jinak... --- Jinak jsem byl také jako ostatní naprosto ohromen tím domečkem s terasou a lomem. Ty večery tam musejí být skvostné ! 4 otočení kolečkem na trezoru. * * * * (12.02.2018)