Můj otec a ostatní muži

Naprostá absence jakéhokoliv dramatu, jakéhokoliv příběhu, který by směřoval odněkud někam, podráží společně s nudnou režii nohy velice schopným hercům. Možná mělo jít o reflexi tehdejší doby, ale scénář se zaobírá natolik konkrétními skutečnostmi, že jej nelze vnímat v obecnějším měřítku. Zbytečně, křečovitě a ke konci až zoufale – tak na mne působil Můj otec. S horšími herci by mi byl naprosto lhostejný, jenže oni se tolik snažili… . 45% (13.11.2006)

Moc chvály tenhle polotelevizní film neslidil, což je podle mě možná až příliš kruté, obzvláště vezmeme-li v úvahu, jakou úroveň mají občas jiné nedělně-inscenační kousky České televize. Tady mi sedlo herecké obsazení, snad vůbec nejpřesnější je Ladislav Mrkvička v roli otce-estébáka, klobouk dolů, že tuhle nepopulární roli vzal a že si ji střihnul velice přiléhavým způsobem. Vilhelmová umí, Trojan umí i víc, než předvedl tady a zajímavý je i Kaiser v roli disidenta. Celkově vzato, nadprůměr toho, co může ČT nabídnout. (08.12.2003)

Dejová rozmanitosť, neustále striedanie scén, slabý priestor pre zaujímavé postavy, toto všetko skôr filmu uškodilo, než že by mu nejako pridalo body. Ako by sa p. Sedláčková snažila vyrozprávať celý príbeh za 75 minút, to, fakt nejde. Napriek dobe, v ktorej som film pozeral (úmrtie mnou obľúbeného V. Havla) ma film zanechal relatívne chladným a cestu k nemu som si nenašiel. (22.12.2011)

Blablablablabla... Glasnostrojka s tenzeminapětímitlaky coby nechtěná šaškárna a z kundy vycucaný blábol (A.S. zde želbohu i jako scénáristka), místy až kome/r/diálně působící výtok jako odraz doby očima starších vytrendovaných... °-o . . . Hm, tak i Sedláčková si osedlala dobu normalizační a převratové minulosti (a trudný >pobyt< provařené trubky intelektuálky -sic!- v emigraci, hahaha...), bohužel pro věc tou nejstupidnější současnou šoumalizační telenovelovou formou... . . . A ty >úžasné< pitvořící se kreaturky v rolích napříč dámským héreckým spektrem, hrnoucí a deklamující z tlamiček předepsané repliky, fíííha... Je to vlastně pořád dokola... Sem až dospěla ve své podbízivé a hloupé plytkosti popřevratová televizácká tvorba. Něco pitvat dopodrobna by už bylo zase jen dalším házením hrachu na - za veřejné prachy - >jimi< vyráběné >jejich< vyprázdněné formou i obsahem blbučké sračky... - - - P.S. Jó "osmačtyřicítka"! Tak škoda, že to není bouchačka. Tou by si mohla Andrejka vpálit kulku do hlavy... %-))) - - - - - (Poprvé viděno kdysi na >veřejnosrádní< , hodnocení při repete 21.12.2011 na >ostatkové jebničce< 444., komentář zde jako jebemnáctý - 21.12.2011) (21.12.2011)

"hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu..." Když koukám na filmy o tom, jak jsme žili, tak se mi vždy otevírá kudla v kapse. Většina scénáristů buď v té době nežila nebo má pocit, že musí nutně zobrazit celou tu dobu jako jakési vězení s temnými postavami a postavami s protirežimními aktivitami a podobné bláboly. Předpokládám, že za pár let budou říkat, že museli aby mohli tvořit. Stejně jako to vykládali ti, co tvořili prorežimní bláboly před rokem 1989. Po shlédnutí těchto filmů je mi jasné jedno. A to, že film pojednává o zemi a době, kterou neznám a ve které jsem nežil. A špatně natočený film s rádoby dobrými herci, kteří hrají tak, že se mi z toho zvedá žaludek, to jen umocňuje. Pocit, že v této zemi žili samí správní dysidenti a pak ten šedivý zbytek národa a pět komunistů, co utlačovali celý národ je opravdu na hraně stejně jako akční filmy s Chuckem Norrisem. (17.02.2018)