U brány věčnosti

Umělecký film o umělci, který je zároveň pro diváka nejpřístupnějším filmem, jakým jen mohl být. Willem Dafoe je skvělý a jeho převtělení do Van Gogha je dokonalé. Režisér tu ale nešetřil jen jeho hereckým výkonem, ve filmu se mu totiž v dílčích rolích objeví celá plejáda neméně zajímavých herců, kteří film notně ovzláštňují. Nebýt mnohdy až výrazného uměleckého zaměření, byl by film na plný počet. Na druhou stranu zase nelze říct, že by tenhle kousek nebyl výstřední a to mu nezvyšovalo punc originality. (16.02.2019)

Další typicky přeumělkovaná verze příběhu Vincenta van Gogha, kde sice musím uznat, že Willem Dafoe se do hlavní role hodil naprosto perfektně, ale celkově se opět jedná o dalšího zástupce filmů, který přehnaně tlačí na uměleckou linku. Scénáristé se evidentně tolik nepředřeli a není čeho by se dalo chytit. Rozhodně se nejedná o film pro masy a já osobně jsem se s ním do nálady netrefil. Pár let zpátky Loving Vincent naproti tomu nabídlo neskutečný vizuál ve formě rozpohybovaného plátna ve stylu výše zmíněného známého malíře. (25.02.2019)

Další z meditací nad Vicentem van Goghem. Ne přímá, zprostředkovaná jiným malířem, Julianem Schnabelem, ale i Willemem Dafoem, bez něhož by veškerá drobnokresba mohla přijít vniveč. Rozvažovat o van Goghovi (ale i jiných, kteří nevzali svůj osud do rukou, ale vzali ho z ruky - Vincent tvrdí, že z boží), a jeho obrazech, které se rozutekly do světa jako nezvedené děti, je jako uvažovat o části (nevelké) sebe sama. Van Gogh, podobně snad i Franz Kafka (nebo Jimmi Hendrix), tvořili vlastní světy, protože nedovedli jinak, protože když malovali nebo psali nebo hráli, nemuseli myslet (viz jeden z filmových dialogů) na svět, do kterého byli vrženi, a o jehož pochopení - za svůj krátký život - nepříliš úspěšně usilovali. Jejich nepragmatičnost a jejich pozdější (bohužel posmrtná) sláva nám budiž alespoň vztyčeným malíčkem v našem bonvivánství a dlouhověkostí. (09.08.2019)

Mám rád umění. Speciálně pak malířství a samozřejmě i životopisné filmy. Co ale rád nemám, to je kamera poskakující v patách herců, rozmazané a rozpité záběry, barevné filtry...rádobyumělecké pojetí. Zprvu mě to velmi iritovalo a zvažoval jsem, že si pustím něco jiného. Naštěstí jsem tak neučinil, takže jsem se dočkal druhé poloviny filmu, která obsahovala nemálo velmi dobrých dialogů, kterým vévodila rozprava s knězem, ve které zaznělo několik Goghových myšlenek, které stejně jako jeho obrazy předstihly dobu. A tak nakonec i ta hopsající kamera a filtry pomohly vytvořit obrázek o jinakosti člověka, který se narodil moc brzo na to, aby jeho vnímání svě(t)la někdo ocenil. Pro spoustu lidí je i dnes magorem, který si uřízl ucho a maloval divný obrázy. Tvůrci neměli ambice ukázat v čem byl vlastně Goghův dar/genius/prokletí. Zato se ale podařilo důstojně a s respektem ukázat tragédii Goghova bytí. (27.07.2019)

Kamera je sice nádherná co se týče světla, barev, záběrů, které přímo kopírují Vincentovo díla, ovšem zároveň epileptická, překrytá filtrem, což zase kopíruje Vincentův stav duševní, čili jsem asi po půl hodině projekce byla zralá na uříznutí ucha taky. Willem byl jako van Gogh skvělý, mně nevadilo, že zahrál sedmatřicetiletého muže, protože ten byl ve své době zbědovanější víc, než současný sedmdesátník. Líbily se mi dlouhé záběry v polích, lukách, mimořádně mi sedla černobílá sekvence (vlastně spíš infra) Vincentovo plastických-jakoby hliněných obrazů, jak je ostatně popisoval i Gauguin. Hezky tvůrci naznačili, že existuje domněnka, zda neměl geniální malíř, krom psychických potíží i poruchu barvocitu, což by odpovídalo jeho způsobu malby. Na dotaz, proč maluje zrovna takto, malíř za svého života opakovaně tvrdil, že on to takto vidí. A maluje jen to, co vidí... Výrazně podobně vidí lidé barvoslepí. Odpovídala by tomu i nezvyklá sytost barev a způsob použití štětce. Pojetí Vincentovy smrti mě nijak nevyrušilo. Nikdy nebyla pořádně vyšetřena a přestože byl psychicky nemocný, nebo měl propady nálad v důsledku absťáků, v době svého skonu byl přes dva měsíce stabilizován, radostně tvořil, cítil se dobře, jedl, spal, žil ve společnosti pana doktora, který s osamělým mužem rád mluvil o duši i o tvorbě. I přes zkratkovité jednání je divné, že se zastřelil zrovna v období, kdy mu bylo fajn, což se potvrzuje i v dopisech Theovi. Hypotéze neúmyslného zabití se věnuje i nádherný animák S láskou Vincent osobně s tím nemám s problém. Roztřesená kamera mi ale vadila a ani Oscar mi v roli Gauguina neseděl. Neměl v očích uměleckou posedlost tvorbou, nečišela z něj nebezpečná živočišnost, rivalita, která mu v reále bývala motorem. Mads byl senzační, ten rozehrál na malém prostoru naprosto nezapomenutelnou chvíli, nádherné! No a co se týče účetní knihy... Najít tohle? Šleha, jak hovado. Jak pravil Lautrec: "Svět, který nosil Vincenta, nemůže být tak špatný." (17.11.2021)