Až tam nezbyl žádný

Další geniální britská záležitost. Osazenstvo, atmosféra, napětí - všechno se vyvedlo. Co mi trochu nedá spát, jsou logické nejasnosti v příběhu. Například - když všichni začnou umírat postupně jako prasata na porážce, tak by se (podle mě logicky) měli všichni držet pohromadě. Místo toho chodili spát každý sám a ráno se divili, že jeden z nich natáhl bačkory. Podle mě to vrahovi až moc usnadnili. Možná si i stačilo přečíst onu říkanku do konce, ne si recitovat kousek po každé vraždě. A další věc - vrah zkrátka nemohl vědět všechny podrobnosti o každém z "černoušků". I když přihlédnu k jeho zaměstnání, je to vysoce nepravděpodobné. Nehledě na to, že zkrátka nemohl jistě předvídat, jak se to mezi posledními přeživšími vyvrbí. Během sledování mě napadaly i další mezery, ale i přes svoji nedokonalost jsem vážně potěšena, že něco takového vzniklo. (31.01.2016)

A pak že může soudit jen Bůh.. Doverské ostrovní klima svědčící alibi zahradníků, perfekcionismus výpravy made in BBC, vzrůstající paranoia dobře zahraných viníků a hororový nádech, jako kdyby do Agathy vstoupila Mary Shelley. Znalost toho, kdo stojí za anihilací desetičlenné nevzrostlé roty, co byla dříve skupinou malých původních Američanů a ještě předtím dětí tmavé pleti, není přítěží. Apropo, je zajímavé, jak se ta změna říkanky pod vlivem politické korektnosti zároveň stala spoilerem.. „Věřte v Boha…ale možná bychom se také měli zamknout..“ (06.07.2022)

Agatha Christie není můj šálek kávy, takže Deset malých černoušků jsem znal jen rámcově a díky tomu byla pro mě minisérie napínavá až do samotného konce. K dokonalosti přispívala i výborná sychravá atmosféra opuštěného ostrova a samozřejmě vynikající obsazení s řadou osvědčených jmen, z nichž se mi nejvíc líbili pro mě neznámá Maeve Darmody a ne tak okoukaný Burn Gorman. Dokonalost sama. 100% (07.01.2016)

Agátovina skoro občas až do horroru hozená. Z toho co jsem zatím dle tohoto románu viděl (a to i vč. parodií) určitě to lepší. Na čtyři hvězdy z pěti naprosto s přehledem. Jenže-já už si na ty černoušky na stole tak nějak zvykl (i když vlastně dobře, že tentokrát je název filmu téměř doslovný-nikdy mi česká notoricky zažitá verze názvu románu moc neseděla). Jsem však dotčen starostí unylých ultrablbů , aby nikdo nebyl dotčen (ano i taková pitomost mi zkazí film). A napadlo někoho, že ti vojáčci na stole mohli být černoušci (to zelený mohli být uniformy...)? Co s tím pak? (15.07.2022)

Na úvod musím říct, že vedle Vraždy v Orient expresu jde bezpochyby o nejlepší detektivku z pera Agathy Christie, která si mě naplno získala. Divák má na tři hodiny možnost sledovat naprosto dechberoucí podívanou, která těží hlavně z úžasně vybraného hereckého obsazení a z velice dobře napsaného příběhu. Jeden osamělý ostrov, jedno velké sídlo a deset lidí, kteří se v minulosti dopustili zločinů, za které nebyli potrestáni + jedna celkem děsivá říkanka předpovídají jednotlivá úmrtí všech přítomných. Líbilo se mi zakomponování flashbacků do děje, takže měl divák možnost se v průběhu děje dovídat bližší informace o jednotlivých postavách a jejich zločinech, a mohl si na každého vytvořit názor. Vedle toho musím rovněž pochválit práci s kamerou, která nabízela jak symbolické detaily tak děsivě nádherné záběry panství na ostrově, a vedle toho rovněž působivý a nepřeslechnutelný hudební doprovod, který skvěle dotvářel dusnou atmosféru a nemožnost útěku z ostrova. Zkrátka velice zdařilý televizní projekt, ve kterém se snoubí hned několik mých oblíbených prvků a aspektů, které ve filmech či seriálech vyhledávám, a který byl rozhodně mým šálkem kávy. A že to byla sakra dobrá a kvalitní káva! (05.09.2016)