Úsměvy smutných mužů

Neveselý a smutný (je) pohled na popíjejícího spisovatele Josefa (Formánka), skutečně žijícího a námět k filmu poskytnuvšího. No "popíjejícího", to je dost slabé slovo, jeho alkoholově závislým hrdlem a nitrem protekly hektolitry kořalky, než se vydal všanc odborným terapeutům a dobrovolně podstoupil léčbu v protialkoholní léčebně, kde si už nenadělal do kalhot a nadělal si spoustu kamarádů se stejným osudem, který jim mnohdy protekl mezi játry. Protagonistům z Tažných ptáků stačilo přičichnout ke špuntu a už to bylo společensky (i socialisticky) nepřijatelné, kdežto David Švehlík a spol. zažívá přímo delirium, až si dá vyjevený divák raději naředěnou limonádu, aby se náhodou neocitl v obdobné situaci i v pokušení trumfnout filmový ansámbl. Nejméně zajímavou postavou je ta hlavní, přes kterou je příběh veden a vyprávěn. David Švehlík, i když se bil do cirhózy jater. byl i v těch nejvyšších promile stále zachovalým vousáčem s intelektuálním rozměrem, který příliš nerezonoval se zbytkem alkoholické party, která byla sestavena z mnohem zajímavějších charakterů a jejich minipříběhů, skvěle alkoholem nasáklých, intenzivně podaných a patřičně odpudivých. Do jaké míry byly tyto postavy smyšlené, nelze dost dobře spolehlivě určit. O všech se v závěru nedozvíme jak dopadly, jedna z nich má dokonce i spirituální rozměr (Jaroslav Dušek), mnohé z nich ovšem dokonale baví a dovedu si představit, že tihle zoufalci fakt existují - zkrachovalý elitní podnikatel a triatlonový sportovec (Ondřej Malý), maník se zkušenostmi z německého gay porna (Jiří Maryško), maník, který si to rozdává s nevlastní dcerou (Ivan Franěk) a další šílenci. Obsazení čítá i perličku, Karla Ondrku, někdejšího nechvalně známého účastníka reality show Prostřeno, kde byl postižen Tourettovým syndromem, ten zde má jen mini prostor s minimem replik a pro změnu je (po)stižen zcela nepřirozeným herectvím. V léčebně se také nalézají i ženské pacientky, film se jim a jejich pohnutým osudům ale skoro vůbec nevěnuje, píšu "skoro, neb u Ha Thanh Špetlíkové padne zmínka, proč zde spočinula. Odborný dohled z řad lékařů zajistili Simona Babčáková, Marika Procházková, Petra Nesvačilová a další a nijak atmosféru "rekreačních" prostor nedevalvovali. Dan Svátek natočil svůj opus kvalitně a zručně, hrstka rušivých a nepřirozených momentů se také jistě vloudila a celý námět by (možná) vydal i na solidní výpovědní dokument. Jeho touha naplnit kina zástupem alkoholiků zůstane jen touhou, většina závislých si raději počká na tv a dvd uvedení, kde to filmu bude slušet lépe, kritika může chválit, když před lety cupovala jeho Zatracení a srovnávala se s komplikovaně a kontroverzně zpracovanou Hodinu nevíš.... Svátek sáhl po obyčejnějším tématu a natočil jej, jak jinak, zase po svém a hlavně neobyčejně a nezvykle naturalisticky. 7/10 (30.04.2019)

Úsměvy smutných mužů nabízí v rámci české produkce lehce nadprůměrné drama s komickými prvky, které sází zejména na námět a herecké obsazení, z něhož vynikají především David Švehlík, Jaroslav Dušek a Ondřej Malý. Jakákoli závislost je krajně nebezpečná věc a postavit se jí čelem není vůbec jednoduché. Je to běh na dlouhou trať, při kterém může člověk kdykoli spadnout, nicméně důležité je, aby vždy vstal a pokračoval ve svém snažení, protože onen pocit při pokoření cílové roviny je nepopsatelný a lákavý. Nemohu se zbavit pocitu, že se z filmu dalo vytřískat o něco více, byť obsahoval nejednu syrovou a nadmíru realistickou scénu, která divákovi přiblížila úskalí v zajetí "tekutého démona". (18.03.2019)

Po Dobrých holubech a Ikarovu pádu tu máme další film o alkoholismu. Je to o té poslední úrovni, když už člověk o sobě nerozhoduje, kdy tělo potřebuje drogu za jakoukoliv cenu, kdy když na to přijde je člověk schpný pít i vodu po holení nebo benzín... Kdo si to nezažil na vlastní kůži nebo jako někdo blízký závislého asi jen těžko může ohodnotit herecké výkony či váhu filmu. Pro takové lidi je to asi o něčem jiném než pro nás co si tím bohudík neprošli. A tak hodnotím jen laicky. Švehlík byl skvělý, skvělý byl i Jarda Dušek a jsem moc rád, že pan Malý zase dostal pořádnou charakterní roli. Mám totiž dojem, že po Poutech, kde se mi zjevil poprvé jak přízrak a já jím byl ohromen pak všechny další filmy a seriály resp. jeho role v nich nestály za nic. Tak konečně! Tohle je dost smutný film. Naděje vždycky je, ale u stoprocentních alkáčů je fakt maličká. 4 flašky ginu. * * * * (28.12.2018)

Film to není špatnej, ale nemůžu si pomoct, něco tomu chybí. Nejspíš prokreslenější postavy. Figur jak na orloji :-) a z toho vyplývá menší prostor pro jejich příběhy. Z tohohle tématu se dá vyrazit hodně moc, ale tady se podle mě málo věnovali kořenům závislosti a onomu "rozhlížení po dně", abych využil repliku z filmu. Herecky slušný, Davida mám rád, ale nějak z něj tu trosku po celou dobu nedostali. Samozřejmě jsou tu i silný momenty jako Ironman. Nejvíc mě dostala drobná replika, kdy si nad dopisem od dcery uvědomil, že dcera má otce alkoholika - to když člověk domyslí jak životně zklamal... brrrr. ( poprvé v kině Pilotů a je to velmi sympatický prostor :-) ) (11.08.2018)

Bohužel, Úsměvy smutných mužů jsou pouze slušným filmem z protialkoholické léčebny. Původní text je zřejmě považovaný za svou syrovou autenticitu, filmový přepis mu v tomto nezůstává nic dlužen. Nicméně žádný přesah tu nemá smysl hledat. Alkohol je metla lidstva a postižení jedinci jím ničí nejen sebe, ale i své rodiny. Dušek nic nového nepředvedl, ten ostatně stagnuje už celé roky, a ani všichni ostatní nepřekročili ani v nejmenším svůj standard. O dekádu starší Pravidla lži zůstávají nepřekonány, pro fajnšmekry jsou stále k dispozici takové pecky jako Dobří holubi se vracejí (1988) nebo Dnes naposled (1958). (08.09.2019)