Úsměvy smutných mužů

Tu treba pochváliť mimoriadny herecký výkon pána Švehlíka, málokto by uveril, že toho zlomeného človeka s hlbokým alkoholizmom len hrá. Film je komédiou tak z 2%, všetko ostatné je len súbor rôznych situácií, ktoré donútia človeka rozmýšľať. Film rieši problém s alkoholizmom, škoda že sa viac nevenoval tomu, ako sa ten človek vlastne alkoholikom stal. Všetko inak chvályhodné, len ten súcit s alkoholikmi ja žiadny nemám. Kým sú slobodne na ulici tak zvyšujú len kriminalitu a keď sa konečne nechajú liečiť, mesačne štát ich liečba vyjde na niekoľko tisíc eur. Naozaj netuším, prečo by sa na tieto trosky mali skladať slušní ľudia, ktorí sa dokážu ovládať a pijú si v tichosti potajme doma. (01.12.2018)

Excelentní David Švehlík v autobiografickém příběhu mého oblíbence Josefa Formánka. Podle mě povedený a důležitý film. Všichni zúčastnění odvedli nadstandardní výkony, ať už tvůrci, či aktéři. Film je jako celek ozdobou české kinematografie. Taktéž se přidávám k těm, kteří by film povinně promítali na středních školách a taktéž protestuji proti označení komedie. David Švehlík a Ondřej Malý si za své výkony zaslouží Českého lva. Závěrem podotknu , že během sledování projekce nešlo nevzpomenout Leaving Las Vegas, s rovněž famózním, krásným, alkoholikem Nicolasem Cagem... (23.11.2018)

Ale no tak, to mi nedělejte... Ze začátku to vypadalo, jako nejlepší letošní český film (když nepočítám Tlumočníka), dost mě to bavilo, jenže jak ho prvně pustili z léčebny, kvalita a můj zájem šli dolů. A už to nikdy nešlo nahoru, naopak, čím blíže konci, tím nudnější a nezajímavý to pro mě bylo, tedy kromě mystery linek s Milanem, které mi připomněli slovenský film Dážď padá na naše duše, jenže to dopadlo stejně jako u toho slovenského filmu - zůstalo to skoro nevyužité a vlastně i zbytečné, což mě štve, jelikož by to mohlo film dost ozvláštnit. Jednalo se snad jen o roli napsanou přesně pro Duška? Jelikož to všechno zůstalo nevyužité. Film vlastně ani příběh nemá, ok, s tím se dá skvěle pracovat a dal by se vytvořit pochmurný snímek o osudech všech alkoholiků, jenže tady je to celé takové svěží, občas úsměvné (ale komedie to není ani náhodou), jenže tím je zabita ta depresivní atmosféra, která by tam měla být, aby to fungovalo. Takhle to je vlastně jenom něco, co si nějak plyne, nic moc se tam neděje a nijak to ani neskončí. Většina postav mi přišla zbytečných - třeba nemluvná Vietnamka byla brutálně nevyužitá. A chlápek z Prostřena taky. Vlastně, kromě hlavního hrdiny tu funguje jenom postava Milana a ani ne moc a pak ještě tu šéfovou ústavu, kterou hraje Babčáková. Záběry občas celkem zajímavé, i když někdy se zbytečně moc stříhá. Jako ano, v rámci českého filmu zajímavé, možná to je letos druhý nejlepší český film (opět, když nepočítám Tlumočníka), což je na jednu stranu dost smutný, když je tohle kvalita českých filmů. Ach jaj. Tak, snad se něco dobrého v té naší zemi letos ještě objeví. 3* (08.12.2018)

Kdyby pro nic dalšího, tak pro to, jak blízko k tělu si pouští Josef Formánek (aniž bych zpochybňoval zásluhu režiséra Dana Svátka a tvůrčího a hereckého štábu na výsledném tvaru, úspěch obou děl, jak knihy, tak filmu jde v prvé řadě za Formánkem) svého recipienta (neumím v tomto konkrétním případě úplně odlišit čtenáře knihy od diváku filmu, resp. přijde mně to zbytečné), si toto dílo vyjadřující se, jak písmem, tak obrazem zasluhuje trochu té čtenářsko-divácké pozornosti. Jinými slovy cením upřímnost díla, to, kterak za nás zažije určitou mezní životní zkušenost, a pak nám o ní bez příkras referuje. To je to gró. Protože však toto dílo nabízí mnohem více, nemusíme si hrát na nějaká kdyby. Předně, s tímto příběhem by se měl seznámit každý, kdo hájí popíjení alkoholu jakožto pomalu národní sport, je rozhodně užitečné si nechat otevřít oči, nahlédnout, kam až může vést nezřízené pití a že alkoholismus je vážný problém, a to jak pro společnost, tak - což akcentuje toto dílo - pro jednotlivce (tedy že se za něj nepoplácává obdivně po ramenou ve stylu "jé, ty borče, tě obdivuje, že zvládáš flašku vodky denně, mně by to položilo"). Za další, film ukazuje Davida Švehlíka jako výborného charakterního herce, to jsem zatím neměl příležitost kde napsat. A jelikož mám vždy radost, když se někomu daří v tom, co dělá, jsem rád, že mi film umožnil rozpoznat, že jablko nepadá daleko od stromu a že je David Švehlík stejně tak dobrý herec, jako jeho otec Alois Švehlík (který si mimochodem ve filmu taky střihl roličku; zahrál si zde otce postavy, kterou ztvárnil jeho syn, totiž Formánka st.). A v neposlední řadě jsem si projekci tohoto filmu opětovně ověřil, že nám stále jdou filmy, jež jsou na půl cesty mezi dramatem a komedií, jsme zkrátka mistrovští ve filmech, které buďte opisují objektivní tragikomiku života (? = hypotéza č. 1), ev. startují ten obranný mechanismus tak typický pro tuto krajinu (? = hypotéza č. 2), kdy v ten moment, kdy - krylovsky řečeno - ryjeme držkou v zemi, začneme tento stav zlehčovat, ironizovat, obrušovat jeho hrany (nemístnými) vtípky, de facto si prorážet novou cestu ze sraček ke Slunci humorem. Inu, i v lehkosti je - zdá se - síla! 70 % [dafilms] (15.06.2023)

Neveselý a smutný (je) pohled na popíjejícího spisovatele Josefa (Formánka), skutečně žijícího a námět k filmu poskytnuvšího. No "popíjejícího", to je dost slabé slovo, jeho alkoholově závislým hrdlem a nitrem protekly hektolitry kořalky, než se vydal všanc odborným terapeutům a dobrovolně podstoupil léčbu v protialkoholní léčebně, kde si už nenadělal do kalhot a nadělal si spoustu kamarádů se stejným osudem, který jim mnohdy protekl mezi játry. Protagonistům z Tažných ptáků stačilo přičichnout ke špuntu a už to bylo společensky (i socialisticky) nepřijatelné, kdežto David Švehlík a spol. zažívá přímo delirium, až si dá vyjevený divák raději naředěnou limonádu, aby se náhodou neocitl v obdobné situaci i v pokušení trumfnout filmový ansámbl. Nejméně zajímavou postavou je ta hlavní, přes kterou je příběh veden a vyprávěn. David Švehlík, i když se bil do cirhózy jater. byl i v těch nejvyšších promile stále zachovalým vousáčem s intelektuálním rozměrem, který příliš nerezonoval se zbytkem alkoholické party, která byla sestavena z mnohem zajímavějších charakterů a jejich minipříběhů, skvěle alkoholem nasáklých, intenzivně podaných a patřičně odpudivých. Do jaké míry byly tyto postavy smyšlené, nelze dost dobře spolehlivě určit. O všech se v závěru nedozvíme jak dopadly, jedna z nich má dokonce i spirituální rozměr (Jaroslav Dušek), mnohé z nich ovšem dokonale baví a dovedu si představit, že tihle zoufalci fakt existují - zkrachovalý elitní podnikatel a triatlonový sportovec (Ondřej Malý), maník se zkušenostmi z německého gay porna (Jiří Maryško), maník, který si to rozdává s nevlastní dcerou (Ivan Franěk) a další šílenci. Obsazení čítá i perličku, Karla Ondrku, někdejšího nechvalně známého účastníka reality show Prostřeno, kde byl postižen Tourettovým syndromem, ten zde má jen mini prostor s minimem replik a pro změnu je (po)stižen zcela nepřirozeným herectvím. V léčebně se také nalézají i ženské pacientky, film se jim a jejich pohnutým osudům ale skoro vůbec nevěnuje, píšu "skoro, neb u Ha Thanh Špetlíkové padne zmínka, proč zde spočinula. Odborný dohled z řad lékařů zajistili Simona Babčáková, Marika Procházková, Petra Nesvačilová a další a nijak atmosféru "rekreačních" prostor nedevalvovali. Dan Svátek natočil svůj opus kvalitně a zručně, hrstka rušivých a nepřirozených momentů se také jistě vloudila a celý námět by (možná) vydal i na solidní výpovědní dokument. Jeho touha naplnit kina zástupem alkoholiků zůstane jen touhou, většina závislých si raději počká na tv a dvd uvedení, kde to filmu bude slušet lépe, kritika může chválit, když před lety cupovala jeho Zatracení a srovnávala se s komplikovaně a kontroverzně zpracovanou Hodinu nevíš.... Svátek sáhl po obyčejnějším tématu a natočil jej, jak jinak, zase po svém a hlavně neobyčejně a nezvykle naturalisticky. 7/10 (30.04.2019)