Úsměvy smutných mužů

Reziser Dan Svatek doteraz tocil veci dost o hovne, teraz natocil tymto svoj najlepsi film. Tema je silna - alkoholizmus a priciny alkoholizmu, no najma vsak nicive dosledky na rodiny, pracu, alea aj na okolie. Herci ako David Svehlik /Pravidla Lzi, Ve Stinu/, dalej Jaroslav Dusek /Pelisky, Musime si Pomahat, Sileni 2005/, dalej Ondrej Malý /Pouta 2009, Fair Play a Bezva ženská na krku/ to vyborne zvladali, fakt som im veril herecke vykony. CR v poslednych rokoch vyraba filmy tak akurat na jedno pozretie /nemusim daleko chodi, staci spomenut Vieweghove "veldiela". ktore tu particka rozumbradickych filmovych teoretikov vynasa do nebies alebo "kulty" Karla Janaka/ - to sa fakt da len raz pozriet, pri druhom pozerani uz riskujem ujmu na mojom dusevnom zdravi! . No a vynimocne sa nasla vynimka - fakt rezisersky na urovni, Dan Svatek sa evidentne vyzna. nechyba pohlad na postavy zvnutra, ale aj zvonku. Za seba davam vysoke hodnotenie . 75 % (09.12.2018)

Velmi silné téma, ovšem absence nosného příběhu. Hodně nepříjemná hudba a ruchy, odcizeně vypadající kamera vytažená do studených odstínů, všude samá modrá... Výborný casting, ovšem divný scénář, rozpadající se do sledu mikropříběhů hned několika postav (což zřejmě vyvěrá už z knižní předlohy), herci (kromě Švehlíka) tak nemají co hrát, tak jenom figurkaří. Film mne nebavil, myslím si, že je vpravdě promarněným potenciálem, takovýhle námět by v rukou schopného režiséra a hlavně scénáristy byl terno... Nad čtvrtou hvězdičkou jsem uvažoval díky silnému tématu, ale nakonec si ji tenhle film dle mého nezaslouží... (19.12.2018)

Hurá, je to doma, český film ještě není úplně v prdeli! Tuto větu jsem se rozhodl použít hned na začátku, protože nemá cenu to protahovat a říct, že Úsměvy smutných mužů jsou pravděpodobně nejlepší český film za posledních pár let. A proč tomu tak je, hned vysvětlím. Film vzniká podle knihy Josefa Frománka, která je vlastně knihou autobiografickou která popsala jeho příběh z protialkoholní léčebny, na které strávil nějaký ten čas. Z knihy se stal besteller a jakmile je z něčeho bestseller, musí se z toho udělat film. Formánek naštěstí zůstal u kormidla a napsal scénář společně s režisérem Danem Svátkem jenž pro mně byl velkou režisérskou neznámou. Je ale pravda, že v závalu všech těch chystaných českých filmů, Úsměvy smutných mužů prostě vyčuhovali. Trailery navíc působili zajímavě a vypadalo to tedy, že zase bude jednou důvod se radovat z českého filmu. A je to gól! Rozhodně bych však spekuloval o tom, jestli jsou Úsměvy smutných mužů opravdu komedie. Spíše než o sleď komediálních scének a gagů, jde totiž občas až o dost depresivní podívanou. Drsnou, nekompromisní podívanou, kde se humor objevuje především v tom, že většina osazenstva blázince jsou jednoduše blázniví a chybí jakákoliv klišé romantická linka, takže i za to palec nahoru. Zašlo to až tak daleko, že jsem si párkrát vzdáleně vzpomněl na Přelet nad kukaččím hnízdem ale srovnávat tyto dva filmy nemá smysl. Zatím co Přelet byl především o blázinci jako takovém, Úsměvy jsou pořád především o alkoholu a jakákoliv práce s vyprávěním či postavami je jinde. Film dost táhnou herci. David Švehlík je v hlavní roli perfektní a občas dokonce dokáže nahnat husinu, zdatně mu ale sekundují Ondřej Malý a především Jaroslav Dušek. Ve filmu se objevuje i více šikovných českých herců, především u těch méně známých jsem ale měl problém rozeznat, kdo je pouze herec a kdo je pravý nemocný pacient- jelikož ve filmu hráli i skuteční obyvatelé blázince v Petrohradě. Na postavách filmu je jinak pozitivní to, že postavy několikrát vysvětlí proč začali pít a tyto důvody jsou natočené ve formě flashbacků. Divák má tak více příležitosti s postavami sympatizovat a působí to rozhodně víc, než kdyby herec 2 minuty na plátně vyprávěl svůj příběh. Na českou kinematografii originální dílo, která více než na humor sází na temnou skutečnost toho, že alkohol ničí lidi. Perfektně natočené, herecky zvládnuté a životem napsané.Zase jednou prostě dorazil slušný český film a bylo by fajn kdybychom jich tu brzo měli víc. Jak je vidět, máme na to! (14.07.2018)

Nemůžu si to odpustit - konečně jednou taky pořádný český film, který má zároveň vypovídací hodnotu! V tom balastu českých filmů posledních let se něco hodnotného hledá jen těžko. Takže jsem byla příjemně překvapená. Tématika boje s alkoholismem je přece jenom stále aktuální a nebezpečí alkoholu by se nemělo tak snadno podceňovat, obzvlášť v naší společnosti, kde je alkohol běžně přijímaný oproti jiným návykovým látkám. Úsměvy smutných mužů možná nejsou vysloveně mistrným dílem jako třeba Ikarův pád a někomu by mohl vadit i ten "útržkovitý" styl záběrů, ale jako vhled do toho, co alkohol může způsobit, jak dokáže rozbít lidské vztahy i rodinu a jak těžké je s touto závislostí bojovat, funguje výborně. Navíc můžeme sledovat množství kvalitních hereckých výkonů v čele s Davidem Švehlíkem, který zastal hlavní roli. Je fajn pro jednou vidět nějaké nové kvalitní české dílo, jehož tvorba měla opravdu význam. ~(4,0★)~ (24.03.2020)

„Víš co to je přijmout prohru? To znamená nebejt ani milimetr nad nulou. Rozhlídnout se po úplným dně. Aby si to člověk pamatoval. Protože se tam už nikdy nechce vrátit.“ Mé první filmové setkání s Danem Svátkem. A jsem velmi mile překvapen. A mohlo to být ještě lepší nebýt jednoho podstatného faktu, za který vlastně Úsměvy smutných mužů ani nemohou. Už dřív jsem totiž viděl výborný snímek Dobří holubi se vracejí, který je v mnoha ohledech podobný (ačkoliv natočený podle jiné knihy). Na druhou stranu, herecké výkony má neméně kvalitní (i mimo zde napsaný úvodní trojlístek David Švehlík-Jaroslav Dušek-Ondřej Malý). Krom hlavních protagonistů se sází i na místy velmi zvláštní atmosféru a silnou zvukovou/ruchovou stránku. Akorát jsem se u Úsměvů nezasmál, nejedná se o tragikomedii (jak by se na první pohled mohlo zdát) jako spíš čistokrevné drama, často nemálo depresivní (ne že by mi to ve výsledku nějak vadilo). Možná škoda, že se na konci shrnou osudy pár postav, ale jinak spokojenost, vidím to na solidní 4*. (09.12.2018)