Freistatt
Útočisko
Sanctuary
Režie:
Marc BrummundKamera:
Judith KaufmannHudba:
Anne NikitinHrají:
Louis Hofmann, Alexander Held, Stephan Grossmann, Katharina Lorenz, Max Riemelt, Uwe Bohm, Enno Trebs, Langston Uibel, Anna Bullard, Justus Rosenkranz (více)Obsahy(1)
Léto 1968: studentské nepokoje, Rolling Stones, minisukně, sexuální revoluce. Změny 60. let se v severoněmeckých maloměstech ale prosazují jen pomalu. Čtrnáctiletý Wolfgang je rebel nejen ve škole, bouří se i proti nevlastnímu otci. Je proto poslán do církevního ústavu pro těžko zvladatelné mladistvé, kde se z něj má stát „řádný mladík". Wolfgang je vržen do přísně hierarchického světa útlaku, kde je násilí běžnou praxí nejen ze strany dozorců, ale i mezi samotnými chovanci. I přes nepříznivé podmínky se rozhodne systému odporovat, přestože cena může být vysoká... (Das Filmfest)
(více)Recenze (51)
Na mně to nijak zvlášť nezapůsobilo. Ano, stalo se to, bylo to špatné a nikdy se to stát nemělo. Z čistě filmařského hlediska to pro mě ale byla nuda. Bohužel. ()
Začátek takový klasický ondskan, průběh dobrý, napínavý. Konec smutný, ale úplný závěr s dobovými fotografiemi mě dostal. ()
Neuvěřitelný příběh. Kdyby to nebylo podle reality, tak dám maximálně 4 hvězdičky za přehnané scény. Chování jednotlivých postav (nechci spoilovat) mě občas znechutilo, nejvíc především jedné postavy, od které bych to nečekal. Naopak časem pochopíte, že některé postavy vlastně vůbec nejsou zrůdy. Celý snímek korunuje Louis Hofmann v hlavní roli, vynikající německý herec, který ještě určitě zazáří. 95 % ()
Církevní nápravný ústav pro mladistvé chlapce. Bohužel jsem něco takového čekala a "zklamaná" jsem tedy rozhodně nebyla. Dávala jsem se z toho dohromady dlouho a předpokládám, že se takové hrůzy dějí stále. ()
V podstatě stejné téma jako ve filmech Padlé dívky a Píseň za chudého chlapce-obžaloba otřesných podmínek v církevních zařízeních pro převýchovu mladých lidí, kteří neměli štěstí na rodiče. Ani se nechce věřit, co všechno se dělo i v zemích západně od železné opony ještě v 2.polovině 20.století. Nevím, nakolik se děj filmu odklání od skutečnosti, ale některé scény jsou opravdu naturalisticky drsné a nejsou pro slabší povahy. Hlavní hrdina je hozen přes palubu svojí milující matkou, která dá ale přednost novému partnerovi před svým milovaným synem, jenž za to málem zaplatí životem. Film nemá happy end, neboť je to film evropský a ne americký. Hrdina filmu, mimochodem výborně zahraný, se nakonec k matce a sestře nevrací, ale po drsných zkušenostech z církevního internátu se rozhodne pro úplnou svobodu. ()
Opět se ukázalo, jak kvalitní filmy se v Německu točí. Nemastná neslaná anotace k filmu vůbec nedává prostor, na co se připravit. Nejeden divák pak jen konsternovaně sedí a kouká, co se na něj z plátna valí za porci emocí. Jakkoliv jsem obvykle vůči předepsané dávce citovosti imunní, tak u Freistattu jsem byl jak přikovaný a jen čekal, jaká bomba ještě přijde. A že jich přišlo poměrně dost. Film je prý inspirován skutečnými událostmi. No, i kdyby byla pravda jen polovina z ukázaného, tak je to furt síla. ()
Příjemné překvapení. Hezky zpracovaný film o nehezkých praktikách v poválečném Německu, které se očividně od války ještě nestihlo dostatečně poučit a přebytečné zkušenosti s pracovními tábory využilo k nápravě svých nedokonalých árijských spratků. Trochu ostřejší kalibr nápravy, ale Němci si na disciplínu asi vážně potrpí. Do té doby, než jsem viděl film, jsem o existenci těchto nápravných center neměl ponětí a tak jsem rád, že jsem zase o něco moudřejší. Myslel jsem si že poválečné Německo a potažmo i jiné západo-evropské země již byly vyspělejší, ale v některých směrech život v nich nebyl evidentně ani na konci 20. století žádný med. Nechat projít 800.000 mladistvých koncentráky jen pár let po válce? K filmu samotnému mám jen 2 výhrady. Na začátku mohl film trochu lépe vykreslit jaké děti byly považovány za "rebely" a proč. Projet se na motorce, poslouchat možná undergroundovou hudbu a kouknout do pornočasáku mi tak nějak nestačilo. Druhá je pak scéna s hrobem. Jako chápu, že byl Wolfgang zastrašený a zdrcený tím, že na něj zanevřela i jeho máma, ale věčný rebel a pod minimálním nátlakem si vykope hrob, spořádaně si do něho lehne, nechá se i zasypat a zpod té 5-ti centimetrové vrstvy hlíny se ani nevyhrabe? To by přece každému přikázal pud sebezáchovy. Jinak duchaplný film s šokujícím obsahem. ()
Film byl celkem dobře zpracován...Nicméně - nemohu se zbavit dojmu, že přecejen to bylo trochu "měkké". Jeden -rebel- , jehož nevlastní fotr strčí (za celkem nulové obrany jeho milující matky, která mu co chvíli dělá jeho oblíbený dortík... divné, že?) do jakéhosi děcáku uprostřed močálů a mokřin, kde vesele rebeluje dál a celkem se snaží i s sebou strhnout některé jedince u kterých by se předpokládal určitý odpor k systému v onom děcáku panujícím. Nakonec v té rebélii zůstane sám a z letargie ostatních je dostane pouze sebevražda jednoho z nich. Taktéž se mi nezdá, že by rebel "jen tak" šel na "porážku", ač (narozdíl od židů v KL) věděl, že na ní defacto jde (představa, že pujde "pracovat" na odlehlé místo pouze se "svým" mučitelem?? tomu by asi nevěřil ani uplný tydýýt). každopádně - pokud by se "dítka" vzbouřila (a to doslovně - a né nějakými "kopanci") tak by ti "vychovatelé" asi neměli moc šancí..... ostatně - sověti taky "vyhráli" válku a to jenom proto, že jich bylo hodně.... :-) Konec sice tak nějak byl očekáván - ale na druhou stranu - chudák jeho sestřička... Ta přece za nic nemohla a jeho (zřejmě jako jediná z rodinky) měla skutečně ráda..... ()
Ten pohled Němců do vlastní minulosti by jim jeden mohl závidět. Jde o pohled tvrdý ,přímý, neuhybající. Silné memento vlastní, ani ne tak dávné minulosti při nichž vám několikrát naskočí husí kůže a zažijete několikeré znechucení. Pod zástěrkou nábožensky založeného výchovného ústavu je skrytý klasický pracovní tábor pod vedením duševně narušených hovad. Tábor jež měl z chlapců udělat chlapy. Produkuje pouze nevypočitatelné psychicky zdevalvované jedince ne nepodobné těm, kteří se o chlapce v ústavu "starali". Pokusy o nepřizpůsobivost jsou tvrdě trestány. ()
Dychberúci film. Svoju autentičnosťou, hereckými výkonmi, genius loci. Človek by ani neveril, že sa písal rok 1968. Klobúk dolu, že súčasný ústav Freistatt nazdieľal so svetom svoju temnú minulosť a odhalil zverstvá, ktoré sa tu v minulosti diali. Silné emócie a nepríjemný pocit v žalúdku nútia diváka premýšľať, aké sú skutočné ľudské hodnoty. Wolfgang ako symbol nezlomnej vnútornej sily, odvahy, boja za spravodlivosť a nebojácneho odporu sa mi v mysli bude vynárať ešte dlho. Jednoznačne *****! ()
A takových zařízení bylo spoustu. Například další "polepšovna" byla Voccawind, kde zase museli těžce pracovat v čedičovém lomu. Německo, Irsko a další země, kde v historii nalezne člověk tolik hrůz, že pokud o nich budou postupně natáčet filmy, tak se bude ještě dlouho na co dívat. Je to šílené, co vše se dělo a bylo tomu často mlčky přihlíženo okolím... Své dětství jsem prožívala v 90.letech a neumím si vůbec představit, že by jsem to já a moji vrstevníci vůbec přežili, natož dnešní mládež. Ikdyž samozřejmě vím, že lidské tělo se dokáže přizpůsobit neuvěřitelným způsobem i tomu, co si normálně ani představit nedokážeme. Pokaždé, po shlédnutí filmu s podobnou tématikou, mě v mysli hlodá spoustu otázek. Například - jací lidé z nich asi pak byli... byli tvrdí a bezcitní...dokázali žít později normální život...měli psychické problémy, ze kterých se nikdy nedostali ??????? Těch otázek mám vždy spoustu a s každým dalším filmem či dokumentem na toto a podobné téma, jich je víc a víc. A vždycky si znovu a znovu uvědomuji, jaké jsem měla štěstí, že jsem se narodila do té své doby a do toho svého místa a že jsem měla tak úžasné dětství. Jsem zvědavá, o jaké další hrůze natočí další film... ()