Zlatý podraz

Ve Zlatém podrazu je vlastně všechno jaksi v pořádku. Je tu láska, nenávist, přátelství, souboj, politika, retro atmosféra, zajímavé lokace nasnímané pěknou kamerou. Akorát... že tam vlastně nic není v pořádku. Málokomu se povede natočit sportovní film, u kterého je vám při scénách důležitých zápasů absolutně jedno, jaký bude výsledek. Špačkovi se to bohužel podařilo. Tento jeho snímek je tak plochý, rutinní, bez napětí, bez života, že když jsem se podíval na hodinky a zjistil, že do konce zbývá jen deset minut, vyděsil jsem se - stane se tam proboha vůbec něco? Ano, stane, titulní zlatý podraz. Ale ten už to v mých očích z podprůměru nevytáhne. Pro tento film je smůlou - a pro českou kinematografii vlastně štěstím, že se v poslední dekádě v našem milovaném subžánru "komunisti jsou svině" našlo několik zástupců, co nejsou jen retro hračkami, ale diváka pořádně chytnou pod krkem (TV série Herec, filmy Zátopek a ano, třeba i Pouta). Podraz ale jen vrší jedno scénáristické klišé na druhé. Což se pak prokopíruje i do špatného herectví. Tatínek z ministerstva je přísný, klukovi vynadá za jeho vášeň k basketu, ale ve skrytu duše mu to vlastně přeje. Maminka si posteskne směrem k synově přítelkyni "Asi je to klišé, ale vždycky jsem chtěla mít i dceru. A teď ji mám." Ano, máte pravdu, je to klišé. Americký agent říká věty typu "Líbí se mi váš stajl..." což je herectví asi jako když já ve tři ráno v hospodě opilý paroduju Američana. Zpočátku jsem měl radost, že aspoň Ondřej Malý jednou pro změnu nehraje psychopata a do nikoho nemlátí. No, vydrželo mu to asi půl hodiny. A všechny tyto postavy, a ještě celá řada dalších, se tu objeví, řeknou nějakou větu a pak prostě zmizí a jejich další osud se neřeší. Jak dopadl tatínek? Kde zůstala Michelle? Co ostatní kluci z týmu? Co kamarád Honza? A co jeho táta v podání vynikajícího herce Jiřího Štrébla, který je odsouzený k tomu stále někde posedávat a občas říct zásadní větu typu "děkuji, že jste mě pozvali". Je mi to líto, po vynikajících Poutech jsem Špačkovi i jeho týmu mladých neokoukaných herců fandil. Jenže doba je prostě jinde. Dnes se ve světě v retro žánru točí věci jako Kralíček Jojo či Babylon Berlín. A my jsme spokojení, když umíme postavit Londýn, co vypadá jako Londýn... (04.12.2021)

Já bych strašně rád dal filmu víc, protože je to další nádherný český příběh, tentokrát o našich basketbalistech, o kterým jsem neměl ani šajnu a rozumím tomu, že tvůrci chtěli ukázat, jak těžký to měli obecně naši sportovci v dobách, kdy tady vládli hnědý nebo rudý svině. Problém je však ve scénáři, především naprosto tragicky napsaný postavy, já po skončená filmu vůbec nevěděl s kým mám tu čest. Vždyt když už bylo něco co začalo najíždět na charktery postav, dialogy, scény..střih a byl jsem úplně jinde. Jako takhle se to přece nedá dělat, spolehát se na tradičně skvělou kameru Vládi Smutnýho a nechat film ovonět retrem v každým záběru. Chtělo silnější dialogy a hlavně scénarisickýho profíka, protože jak je velký časový úsek na příběh není to prdel ani pro Steven Zailliana natož pro Kubu Bažanta. (25.10.2018)

Krom povedených Pout jsem od Špačka nic dalšího neviděl, takže u mě převládalo spíš vyšší očekávání. To se bohužel nenaplnilo. S tímhle filmem jsem měl jeden základní problém. Postavy mě nedokázaly nějak víc strhnout k tomu, abych jim fandil či se o ně bál. Těžko říct, jestli to bylo spíš tím, že nebyly zvlášť dobře napsány nebo kvůli poněkud mdlým hereckým výkonům. Ani hvězda výše zmíněných Pout Malý zrovna nezářil (ne že by mu to jeho role příliš umožňovala), mladí herci byli spíš nemastní, neslaní a konkrétně lví nominaci pro Hartla beru čistě jako zdvořilost. Film mě začal pořádně bavit až s příchodem zápasů. Samotné zpracování „mačů“ se mi líbilo, byly dynamické, dobře sestříhané a měly šťávu. Bohužel mimo hřiště mě to stále příliš nebavilo. Technická stránka byla zdařilá (tam bych ty nominace i chápal), francouzština netypická, ale to bylo tak všechno. K tomu, co znělo při závěrečných titulcích, se radši nebudu vyjadřovat. Ambice možná byly vysoké, ale výsledek jim neodpovídá, za mě pouze lepší průměr. (17.03.2019)

Na to že dva ze scenáristů jsou sice odborníky na basketbal, ale s filmem neměli žádnou zkušenost, to dopadlo nad očekávání dobře. Může za to hlavně dynamická režie, střih a tepající hudba ve sportovních pasážích, jistá práce s kamerou a sympatičtí herci v pasážích civilních. Nadto asi většina diváků tento příběh nezná, tak prostě budou čekat jako já, v čem spočívá ten titulní podraz. Natáhnout film přes 13 let za použití vizuálně stále stejně mladých herců je sice až moc velká umělecká licence, ale pro jednou budiž. (26.10.2018)

,,TRÉNOVAT MŮŽEŠ, ALE NEBUDE TO ZADARMO. TAK UŽ TO DNESKA CHODÍ…“ /// O komunistech, lásce a basketbalu. Pozor – ne lásce k basketbalu! Prostě o našem basketu v poválečnejch letech, o jehož úspěších jsem neměl tucha. Nejpoutavější je ta love story. Tomu ostatnímu chybí víc emocí. I když se komanči snažej… Možná by to chtělo přidat trochu optimismu. Příběh je totiž zajímavej, ale furt jen obžalovávat tu hnusnou komančskou dobu nestačí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Nebáli se své odvahy: Československý basketbal v příbězích a faktech“, kterou v roce 2014 napsali Jakub Bažant a Jiří Závozda, neznám. 2.) Rád si připomenu úspěchy našeho basketbalu. 3.) Rád si (také) připomenu úspěchy STB. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.04.2019)