Režie:
Karel LamačKamera:
Otto HellerHudba:
Jára BenešHrají:
Anny Ondráková, Oldřich Nový, Adina Mandlová, Jindřich Plachta, Theodor Pištěk, Jára Kohout, Otomar Korbelář, Ferenc Futurista, Ela Šárková, Václav Trégl (více)Obsahy(1)
Hudební skladatel Pavel Bertl je nenapravitelný hýřil a vášnivý hráč, jeho finanční situace proto vypadá velmi neutěšeně. Takový život těžce nese jeho půvabná choť, která svého rozmařilého mužíčka stále miluje. Přičinlivý právník přesvědčí Pavla, aby dal Heleně svobodu a postará se i o léčku, která má dokázat manželovu nevěru… Důvod k rozvodu je jedna z nejzdařilejších komedií Karla Lamače z rodu tak zvaně společenských a dominují v ní Oldřich Nový jako flamendr a karbaník, Adina Mandlová jako oddaná a milující manželka a Anny Ondráková v roli atraktivní dívky, která má manžela kompromitovat. Předlohou k filmu se stala divadelní hra německého autora Karla Bachmanna "Hráč". Karel Lamač si byl vědom nedostatků poněkud těžkopádného námětu, a proto i do ostatních rolí obsadil tehdejší hvězdy filmového nebe, které garantovaly příznivé přijetí u diváků – kromě již zmíněných se ve filmu setkali s Járou Kohoutem, Jindřichem Plachtou, Otomarem Korbelářem, Ferencem Futuristou a Jaroslavem Marvanem. Divákům se líbila i písnička Járy Beneše "Loučení" v podání Oldřicha Nového. Veselohra měla premiéru v srpnu 1937. Současně byla natočena i německá verze, ve které hrála Anny Ondráková stejnou roli. (Česká televize)
(více)Recenze (70)
V kontextu prvorepublikové komedie netradiční námět o smyšlené nevěře, která má být důvodem k rozvodu. Kdyby byla stopáž zkrácena na cca 70 minut, výslednému dojmu by to prospělo. Takhle jsem se místy nudila a ke konci málem odpočítávala vteřiny. Precizní je ztvárnění Anny ("jakože milenky") v podání Anny Ondrákové - je mnohem přirozenější, než do stejného typu obsazovaná Věra Ferbasová. Lamač věděl :-) ()
Příjemná veselohra. Nepatří sice k tomu top prvorepublikovému, ale stejně je to film, který dokáže zpříjemnit tu hodinu a půl, kdy se jeden budižkničemu napravuje, kouzelnice s kouzelníkem se okouzlují, advokát kuje pikle pro dobro klientky a jeden chudák amatérský detektiv se snaží pořídit fotku, která by byla důvodem k rozvodu. ()
Jedna z těch nejlepších ČS komedií do roku 1937. První půlka by snad byla možná i za plný počet. Stará parta Lamač, Wasserman, Heller a Ondráková se naposledy vrací v československém filmu v plné parádě a skončili stejně dobře, jako začali ještě za dob němé éry. Hlavní trojice herců (Ondráková, Nový, Mandlová) je pro mě to nejlepší, co prvorepublikový film nabídl (a nemyslím právě jen 30. léta). Jsou to opravdu herci, a ne jen karikatury nebo bezcharakterní figury, které by mohl hrát kdokoliv jiný. Anny mě dostává tím, jak je ve všech svých filmech emancipovaná, svá a hlavně úplně jiná, než kterákoliv jiná herečka té doby a i zde v ní pořád zůstala troška z těch roaring twenties. Na filmu je znát, že na režisérské sesli seděl člověk, který chtěl posouvat film dál. Kamera nabízí mnohem sugestivnější filmový zážitek, než snad kterýkoliv čs film předtím. Dialogy jsou i dnes velmi úderné a jazyk živý a přirozený. Během první půlky jsem se smál skoro celou dobu, druhá už je o něco slabší, ale přesto je to dobré. Myslím, že je snímek dost nedoceněný, dnes i ve své době, právě proto, že jeho dialogy jsou na tu dobu docela drsné. Však to taky bylo prý až od 16 let. Sexuální narážky, komunikace mezi lidmi, která je dost bez okolků a právě proto je to vtipné. Víc, než komediální snímky například Hugo Haase, jehož zápletky jsou ještě o něco ztřeštěnější a navíc ty filmy vynikaly situacemi, kdy se divák cítí trapně a postavy jednají tak hloupě, až to vtipné není. Tady se chovají postavy tak hloupě, aby to vtipné bylo. Navíc mám tedy pro film slabost i vzhledem k povolání hlavního hrdiny a autoři si nenechali ujít ani píchnutí do moderní vážné hudby, což je v kontextu roku 1937 pro mě zajímavé. Je to doba, kdy ten svár mezi soudobou vážnou hudbou a středním proudem skutečně existoval, poslední generace těch všeobecně známých autorů jako Šostakovič, Stravinskij, Prokofjev a další. Dnes už ten svár probíhá čistě jednostranně, protože většina lidí ani neví, že současná vážná hudba vůbec existuje. ()
Vedle Falešné kočičky a Hotelu Modrá hvězda třetí povedená komedie s prvorepublikovými poměry. Konflikt neboli fabule – láska versus peníze, peníze versus umění. "Moderní hudba nesmí mít ani melodii, ani cit, ani srdce, jinak to není moderní hudba" a velkému mistrovi, který by hrál sentimentální odrhovačky, zhasla by svatozář. Zdá se, že tuto věčnou otázku, zda dělat čisté umění pro umění, nebo dělat to, co se líbí publiku, dnešní velký Hollywood vyřešil stejně, jako hrdina filmu. ()
Skromný sujet o inscenované nevěře se téměř ztrácí pod bezpočtem výborných gagů a barvitých záblesků jazykového i hudebního humoru a vše pospolu se za řinčivého smíchu Anny Ondrákové samospádem řítí k novému začátku. – Tato schematičnost nedovoluje vyniknout ani zcela neprokreslené postavě Adiny Mandlové, jež od samého počátku působí jen jako rekvizita, ani Oldřichu Novému, jenž své roli rovněž nevdechl příliš života. Oproti svým hrdinům z následujících let působí poněkud loutkovitě, vlastně jako karikatura určitého dobového typu. Ožívá většinou jen v komických interakcích, kdy jako by vystupoval ze sebe sama, například v klavírním duetu s Ferencem Futuristou. Nejcelistvější figurou vedle rozjařené varietní kouzelnice, jež si důsledně přisvojuje každou situaci, v níž se ocitá, jako by to bylo právě jen jeviště jejího mistrovské kabaretní show, je bezesporu Kohoutův Špargl, jenž podobně jako ona nevynechá jediný okamžik, aby ho celý nevyplnil až do absurdity rozbujelou sebeironií. ()
Reklama