Dva světy

Dva světy nabízejí výjimečný pohled na komorní scifi s důrazem na zajímavé postavy s vykreslením jejich příběhového pozadí. Každá postava v seriálu, která je důležitá pro vývoj, získává časem více vrstev a nic není takové, jak to vypadá na poprvé. I díky tomu nabízí Dva světy zajímavý herecký koncert. Po první sezoně velké možnosti, v průběhu druhé zatím zajímavý příběh. Jsem zvědav, jaký bude konec druhé sezony a hlavně, zda vznikne třetí (která by mohla příběh ukončit). Líbí se mi styl celého seriálu, který je tak formální, svět je laděn do odstínů šedé, scifi prvky jsou decentní a často připomínají třeba byrokratický aparát a odcizení vedení ala 1984. (08.01.2019)

Seriál rozhodně není pro každého. Pokud čekáte akční sci-fi, u kterého vypnete mozek, tak se do dívání ani nepouštějte. Counterpart je totiž pomalu rozjíždějící a relativně složitá podívaná, která vás nutí přemýšlet. Postavy jsou vykresleny věrohodně, což vám pomůže vžít do příběhu. Seriál má pár nudnějších epizod, ale pro mě osobně to byl ideální kousek, protože se to v mnoha věcech podobalo mému oblíbenému Darku. (31.01.2022)

Co na začátku hlavně díky skvělé myšlence a výbornému J.K.Simmonsovi vypadalo exkluzivně, se ve výsledku podařilo rozmělnit v nepříliš pěkných kulisách Berlína do lepšího průměrného seriálu. Má to myšlenku, děj, ale ten je tak moc zbytečně nastavován všelijakou kaší, až vám přestane chutnat. A tak tu máte ty dvě velká pozitiva, která jsem v úvodu zmínil, jako palivo do skvěle sestavené rakety. Jenže to se nepodařilo pro přidání až moc vody zažehnout. A tak je to i s tímto seriálem. Bohužel, tak to osobně mám. 70% (12.04.2018)

Pro mě jeden z těch nej seriálů poslední doby - nápaditý mix old school špionážního thrilleru a sci-fi o paralelních vesmírech, který báječně funguje jak v rovině osobní, tak i z hlediska relativně komplikované zápletky. Dvojitý J.K. Simmons je nepřekvapivě boží a celé se to odehrává v Berlíně. Co chcete víc? 1. série 90% 2. série 80% (14.01.2019)

Špionážní drama s prvky sci-fi jako záminka pro podpovrchový existenciálně filmový experiment inspirovaný Rilkeho básní. Taky trochu Kafkou, Orwellem, a brutalistní architekturou Berlína. Originálním způsobem rozkrojené město, jež má rozdvojení vepsané v rodokmenu. ___ Podvojné město a rozcestí v něm. Rozcestí v prostoru i v čase. Na každém rozcestí se vzdáváme možností cesty, kterou jsme se nevydali. Možností, ke kterým nemáme odvahu, nebo se nám třeba nelíbí, co by se z nás stalo, nebo třeba i proto, že se námi to líbí až moc. Při tom je jasný, že o tom, co by se stalo „kdyby", nikdy nemůžeme tak úplně vědět dopředu. Jenže, co naplat, je třeba si vybrat, jít tudy, nebo tamtudy, obojí najednou není prostě možný. Ale co když, někde jinde, v nějakým trochu jinak zpřehýbaným univerzu, tohle nějak možný je? Co když, když už jsme v tom, dostanete možnost se přesvědčit, že vaše představa o tom, kam vede cesta, která neměla být pro vás, byla naprosto mylná? A co jestli díky tomuhle zjištění, přijdete ještě na něco jinýho, totiž že ve skutečnosti nemáte představu ani o tom, co je zač a kam vede cesta, po které jdete....? (09.01.2019)