Princip slasti

40% — Tak to máme za sebou. Princip nudy. Koprodukční projekt polských, českých a ukrajinských soudruhů, ve kterém podle polského scénáře a pod vedením polského režiséra hrají zasloužilí umělci jednotlivých národních kinematografií. Takovou to má zhruba kvalitu. *** Nyní podrobněji: Rozhodně přespříliš natažené. Na začátku jsem si myslel, že po pár dílech se ty tři vyšetřovací linie spojí v jednu a vytvoří se mezinárodní vyšetřovací tým, ale ono ne, každý stát si jel stále svoje, jenom si občas někdo z vyšetřovatelů odskočil tu do Polska, tu do ČR, tu na Ukrajinu. Vzhledem k tomuto faktu jsem se v celém příběhu jen velmi těžko orientoval, takže jsem to po pár dílech vzdal a už jsem na to jenom tupě zíral, veden pouze jediným zájmem: na konci zjistit, jak to vlastně všechno bylo. Překvapilo mě, když jsem se dočetl, že celý příběh se měl odehrát v průběhu deseti dnů, což dělá jeden den na díl, měl jsem pocit, že vyšetřování trvá aspoň půl roku. A časové údaje uváděné každou chvíli mi v tom nijak nepomohly — taky jsem nedokázal nic jiného, než je ignorovat. Odhalení pachatele neřeším, proč ne, ale jeho motivace ve stylu "dělal to takhle, protože byl magor" byla poněkud slabá. Stejně tak podle mě nebyla úplně obstojně vysvětlena úmrtí ostatních (postavy M. Fingera, M. Pechláta, R. Mikluše - tady už vůbec nechápu, proč se nechal zrakvit); jistě, jakýsi obskurní klub pro bohaté se zvrácenými službami a nějaká ukrajinská mafie, to by se asi dalo akceptovat, ale chtělo by to se tomu trochu více pověnovat, času na to bylo v průběhu těch deseti dílů dost. Taky jsem nepochopil "charaktery" jednotlivých vyšetřovatelů — Polák fetuje, Polka je vyšetřovaná inspekcí, Roden chrchlá (tady jsem si myslel, že to na konci bude hrát nějakou roli /"když v 1. dějství visí na stěně puška, tak se z ní v posledním dějství musí vystřelit"/; nehrálo), nějak to vyšumělo do ztracena. Ovšem závěrečný "souboj" mezi Rodenem a vrahem byl lahůdkový, takovouhle akci hodnou suchého britského humoru jsem opravdu nečekal. Co mi nevadilo, byl fakt, že všichni byli dabovaní. Proč by nemohli? Cizí filmy se taky dabují. Podle této logiky by se třeba Shakespearovy hry měly hrát jenom v angličtině (a Romeo a Julie snad dokonce v italštině, když se to odehrává ve Veroně)? Houby s octem. Jinou věcí je ovšem katastrofální kvalita dabingu, což nejvíc vyniklo v situacích, kdy čeští herci dabovali sami sebe (Roden, Taclík aj.). Čert ví, proč to bylo vytvořeno zrovna takhle, zajímalo by mě, jestli jsou autoři tohoto dabingu hrdi na svoji práci. Podle režiséra a autora scénáře se jedná hlavně o polský projekt, takže mě to až tolik neirituje, ještě že my Češi máme aspoň Jirku Stracha, ne že by byl bez chybičky, ale nad tímhle je tak o dvě ligy; anebo v poslední době podařené české seriály v produkci HBO. Takže na nějaký nepovedený polský Princip slasti sere Bílý tesák. (18.12.2019)

Obrovský potenciál, který byl obrovsky nevyužitý. Na celém seriálu je vidět, že stál hodně. A to je dobře. Vizuál je skvělý. Ale dějově to bohužel moc slavné není. Viděl jsem verzi, která asi nebyla v TV, protože obsahuje prakticky jen titulky. To by většina národa asi nedala :-) Za to rozhodně palec nahoru! Bohužel délka 10 dílů je moc. Stačilo by 5 a mělo by to mnohem větší spád. (24.04.2023)

Plusy: slušná atmosféra, skvostná hudba. Mínusy: příliš mnoho postav, roztříštěnost, nepřehlednost, spousta hluchých/vycpávkových scén, jalové dialogy. Konec nehodnotím, protože s konci u kriminálek mívám pravidelně problém. Co mě ale dojalo, když Marie začala konečně vysvětlovat, co to je ten princip slasti, Viktorovi zazvonil telefon a už se k tomu nevrátili. (17.12.2019)

Mě to vcelku bavilo, i když trvalo delší dobu, než jsem přivykl rozvětvenému způsobu vyprávění. Je jasné, že inspirace byla sebraná někde na mostě tam na severu, ale dá se odpustit, protože tvůrci rozhodně nejsou první, kdo by se nesnažili sklouznout se na vlně popularity tohoto dánského seriálu. Druhá výtka směřuje k dost uspěchanému konci a nevysvětlení hned několika vedlejších motivů. Pochvalu zase zaslouží veskrze sympatická trojice vyšetřovatelů, dobrá atmoška i přepínání mezi Polskem, ČR a Ukrajinou. A pochvalu zaslouží i titulní song .... (17.12.2019)

Ambiciozní projekt Polska, Česka a Ukrajiny doplácí na nepřehlednost dějové linie, kdy i pozorný divák se začne ztrácet v množství informací. Místopisné údaje s časem spíš matou než pomáhají v orientaci tohoto kriminálního spletence. Nejvíce mě ale irituje skutečnost, že veškeré loga aut jako Škoda, VW, Mercedes, Opel aj jsou buď přelepené černým kolečkem anebo rovnou digitálně zamazané. Český dabing polských a ukrajinských postav není zrovna šťastné řešení. Zbytečně odtržené od reality. Sečteno a podtrženo: Po vlažném rozjezdu a nepřehledné střední části vše zachraňuje celkem zajímavé a napínavé finále. (02.12.2019)