Moulin Rouge

Ty vole, co jako k tomuto napsat? Že si ta zrzatá hydra zdechnout zas(ou)loužila? Či že pokud bych spatřil tuto fíčárnu před tím, než jsem si párkrát zapotloukal po Paříži, nejspíš bych tam nechtěl jet ani za zlatýho kňoura? Možná takto: život, ve vší jeho nádheře i utrpení, dostává v konečné fázi mat. Je na každém z nás, náhodných shlucích proteinů, postavit se ku vlastnímu zániku hrdě, čelem a - bohužel - učinit tak jen jednou a naposledy. Obranou není ani krása, ani láska, ba ani pokřik náboženských říkanek. Inu tedy mějme onu odvahu, vlastní snad jen těm téměř dokonalým, odejít se ctí a úsměvem a zároveň ztratit svou strukturu teprve tehdy, kdy to bude nezbytně nutné, nikdy však dříve! Snad poté roztáhneme křídla fantazie a definitivně zvítězíme nad hmotou.....Kýč všech kýčů velitel. Ovšem svůj účel před lety splnil, poplakala si a pak spustila gaťky. Dneska bych to už vážně nepouštěl! (14.08.2012)

(1001) Srdíčko. ♥ Jako temný gotický teenager jsem tímto muzikálem opovrhovala, protože byl o lásce, kdežto v současné době, kdy jsem intelektuálně přebuřelý dvacátník, tento muzikál miluji, protože je o lásce! Kromě toho jsem čím dál tím víc posedlejší postmoderním skládáním všeho možného do jednoho zběsilého karnevalu. (2013) Zároveň je ale zajímavé vidět, že i takové bezhlavé látání se musí látat s hlavou, už jen sám Baz Luhrmann, který si z toho udělal soukromou obchodní značku, je dobrým důkazem. Z jeho tří srovnatelných filmů tohoto "post-žánru" z mého úhlu pohledu Romeo a Julie fungují trošku, Velký Gatsby vůbec a jedině Moulin Rouge to dělá dokonale. Hranice je velmi tenká a nejspíš neviditelná. Nezávidím žádnému režisérovi, který se musí během produkce modlit, aby ji nepřekročil. (2018) (05.01.2013)

Jelikož muzikální žánr je pro mě bezpečně ten NEJMÉNĚ oblíbený, přistupoval jsem k Moulin Rouge dost skepticky, avšak to co na mě po rozhrnutí opony vybaflo byl ten nejpříjemnější šok, o kterém se mi ve spojení s muzikálem ani nesnilo. Vtip, nadhled, sympaticky ujetá a svižná režie, spoustu barev, dokonalých kostýmů a zremixovaná Nirvana? Geniální. A když k tomu připočteme ještě úžasné herce/zpěváky Nicole Kidman, která dokáže zahrát svůdné děvče i dámu na úrovni a Ewana McGregora, jemuž nedělá problém vystupování nesmělého chlapce i opravdového muže, vyjde nám dokonalost sama... Aspoň do doby, než dozní píseň Spectacular Spectacular, pak už se u mě bohužel začal projevovat faktor antipatie k muzikálům. Zmizel totiž vtip i dynamika a podle klasických muzikálových postupů byly nahrazeny na mě až příliš veklou porcí nešťastné lásky a (někdy ucajdaných) love songů... Řemeslně tedy jde o téměř dokonalé dílko, které se stane extází pro všechny muzikálové příznivce, za mě však "pouze" 8/10 (01.05.2008)

Jeden z nejlepších muzikálů jaký jsem kdy viděl! Vizuálně, hudebně i herecky naprosto strhující podívaná, kterou mohu každému jen doporučit. Nicole Kidman nám opět ukázala, že je to Paní herečka a oscarová nominace to jen potvrzuje. I když je Ewen McGregor skvělý herec, tak mě velmi mile překvapil svým zpěvem. Baz Luhrmann dokázal zrežírovat dokonalý koktejl, na který hned tak nezapomenu. (29.11.2007)

Občas si říkám, že snad ani není možné, aby existovala tak přesně vybalancovaná hranice ohlušující řvavosti a neopakovatelné nádhery. Veleromantická záležitost, ve které se zároveň skrývá obrovské množství napětí, v čele s mojí nejoblíbenější filmovou scénou vůbec: Skrývání hlavní dvojice, geniálně vygradované až do dokonalého Because she doesn't love you! momentu. Vrchol filmového umění a nejcitovější záležitost. Díky, pane Luhrmanne, za nejlepší film, jaký jsem kdy viděl. (23.12.2004)