Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, František Řehák, Míla Myslíková, Jana Preissová, Jiří Menzel, Bohuš Záhorský, Vlasta Jelínková, Alois Vachek (více)Obsahy(2)
"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..." V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Orše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí je nestálé, většinou poprchává a tak má pan Důra nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života však přinese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna. Ta totiž hned při prvním večerním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů. A ti se o ni začnou každý po svém ucházet... Vladislav Vančura za své nejlepší dílo považoval právě útlou knížku rozprav tří přátel, v nichž se zabývali smyslem existence, krásou a věrností žen a nepostižitelností rozmarů letního počasí. Ovšem hlubokomyslná věta jednoho z nich "Tento způsob léta..." se stala známou až díky filmu, který v roce 1967 natočil režisér Jiří Menzel. S naprostou jistotou a velkou uměleckou erudicí zvládl problém adaptace Vančurovy prózy do řeči filmových obrazů. Vytěžil z ní obrazy plné krásy, poezie a životní moudrosti. A přesně věděl, kdo se do postav, promlouvajících krásným, ale přece jen literárním jazykem, převtělí - Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a František Řehák. Půvabnou Annu ztvárnila Jana Preissová, tehdy ovšem pod svým dívčím jménem Drchalová. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (365)
Tento způsob léta zdá s mi poněkud nešťastným .... to vyjadřuje celý děj, ale rozhodně ne jeho provedení, to nešťastné rozhodně není. Je zde vtip, nevěra, láska, kouzla a léto, co víc si přát. Navíc výborní herci a skvělé texty, které zaujmou. Ale musím uznat, že divadelní představení je ještě o stupeň lepší než to filmové. ()
7/10. Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným. Je třeba dodávat více? Asi ne. Smutné však je, že nesmrtelná vančurovská replika, ve filmu pronesená Rudolfem Hrušínským, by se bohužel snadno dala aplikovat i na dosavadní průběh letošních prázdnin... Filmová poetika „Rozmarného léta“ však naštěstí – na rozdíl od počasí – nikdy nezklame. ()
Poetický film, kde se méně mluví, více hraje, více se hlavní postavy snaží ukrývat své motivy, vykřesat něco zajímavého z všedních a pomalu odžívajících životů tří pánů v maličkých lázních Krokovy Vary. Co se stane mezi pány a Arnoštkovou asistentkou jsou vlastně prkotiny. Co ale udělá paní Důrová panu Důrovi, za to by měla být tvrdě potrestána. A přece pan Důra už není nejmladší a tak zase přijme zpět ženu nezdárnou a umožní jí, aby dál vedla jeho domácnost. Klobouk dolů, pane Důra! ()
Celkem příjemná, líně plynoucí letní komedie. Menzel převedl Vančurův specifický jazyk na plátno a výsledek není vůbec špatný, jen je potřeba si na tu zvláštní mluvu zvyknout. Otázkou ovšem zůstává, má-li vůbec smysl něco takového točit. Tak doslovně zfilmovaná literatura, totiž působí poněkud zbytečně. Nicméně za snahu 7/10 ()
Skoro se nechce připojovat další oslavné věty k této genialitě. Převést Vančurův jazyk do filmu a film tím nezničit, ale povznést na naprostou, ojedinělou a neopakovatelnou originalitu, to dokáže jenom ďábel nebo Jiři Menzel. Přitom si musel uvědomovat, že vzhledem k nepřeložitelnosti, celé to úsilí investuje do území, z pohledu rozlehlosti filmového světa, jen o málo většímu, než je Důrova plovárna. ()
Galerie (15)
Zajímavosti (25)
- Roli, kterou ve filmu ztvárnil František Řehák, měl původně hrát Josef Somr. (Rugero)
- Při hereckých zkouškách si František Řehák, který měl původně hrát Důru, vyměnil roli s Rudolfem Hrušínským. (Roztržitý Luke)
Reklama