Rozmarné léto

„Na tento chrám se kdysi nadávalo velmi urputně, neboť jej stavěl hýsek, který měl dosti drzosti, aby pozměnil půdorys proti pravidlu. Znali jsme tohoto stavitele a můžeme říci, že se nám líbil jakkoli byl poněkud prostopášný.“ aneb co se nám to vlastně urodilo po té, co měl Menzel za sebou Ostře sledované vlaky a nebyl nijak zvlášť nadšený, že by měl hned zase točit? Takto prakticky mimochodem se nám zrodil celkem rozkošný Vančurův přepis, který je překrásný svou bohatou češtinou, atypický v užití barvy v roce 1967 a přinášející na plátna kin čerstvé půvaby Jany Preissové, tehdy ještě Drchalové. Není to sice tak uvolněné a fajn jako Menzel ve spojení s Hrabalem, jako například v Postřižinách, ale ta moudra pronášená Brodským, Hrušínským nebo Myslíkovou jsou absolutní. To pak mohu zamhouřit oka i nad Řehákovým natrženým uchem. „Je dobře míti veselou přítelkyni, znám to. Jejich ouška a jejich tlamičky jsou malé a růžové. Pravím, že to znám, avšak čas míjí a věci se zapomínají.“ (16.11.2014)

Občas si rád odskočím od svého nejoblíbenějšího hororového žánru a mrknu i na nějaký jiný...Popravdě já moc rád české (ty novodobé) filmy nemám, ale na starou československou klasiku nedám dopustit. Vančurovu knihu jsem nikdy nečetl, ale Menzelův film se mi líbil. Jazyk tu používali vskutku zajímavý, ale já si nejvíc užíval herecké výkony všech zúčastněných. Nepřekonatelný R. Hrušínský nikdy nezklame – stejně jako pan Brodský. Ale zde mě nejvíc okouzlila mladá Jana Preissová (zde ještě Drchalová) jak svým vzhledem, tak i výkonem. (07.09.2016)

7/10. Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným. Je třeba dodávat více? Asi ne. Smutné však je, že nesmrtelná vančurovská replika, ve filmu pronesená Rudolfem Hrušínským, by se bohužel snadno dala aplikovat i na dosavadní průběh letošních prázdnin... Filmová poetika „Rozmarného léta“ však naštěstí – na rozdíl od počasí – nikdy nezklame. (01.08.2011)

Top 10 Českého filmu. Druhý celovečerní Menzelův film. Film natočený podle předlohy V. Vančury. Lázeňské městečko Krokovy Vary. Plovárna na řece Orši je místem setkání tří starých dobrých přátel : mistra Antonína, majora a abbého kteří tu tráví chladné a deštivé dny nevydařeného léta v přátelském hašteření až jednoho dne mezi ně zavítá potulný komediant Arnoštek (Menzel) s jeho krásnou společnicí Annou (Preissová v té době ještě studentka Damu J. Drchalová) a všem se tak náhle od základu změní život a vůbec názory na něj a ty tři pánové jsou náhle jako opaření a každý z nich by rád skončil v obětí této mladé slečny. Vynikající hřejivý a laskavý film (nebo spíše próza, pozoruhodného parodického humoru, jiskřícího napětí mezi patosem přednesu a malostí látky s typickou Vančurovským stylizovaným jazykem bravurně převedeným na filmové plátno. Dále bych upozornil na výraznou, malebnou až téměř až idylickou kamerou Jaromíra Šofra. Po Oskarových Vlacích další mimořádně zdařilé dílo. Které snad ani nenudí ale zas uteče jako voda. Moje oblíbená a všem známá hláška z tohoto filmu :"Tento způsob léta se mi zdá poněkud nešťastný"doslova zkultovněla. (20.05.2006)

Slovy majstra Vládíka: "Není liž ženské tělo to nejkrásnější, co nám příroda poskytla?" ________ Nezaměnitelné a těžko uchopitelné lyrice Vladislava Vančury dokázali dát život ve filmové podobě pouze dvě režisérská esa: František Vláčil baladou Markéta Lazarová, a kabaretní kouzelník Arnoštek, neboli Jiří Menzel, komedií Rozmarné léto. Přičemž tento Menzelův kultovní počin a zároveň plnohodnotná adaptace stejnojmenné a neméně kvalitní literární předlohy, je definicí pojmu 'poezie v obraze'. Výjimečnost a pomyslné kouzlo snímku - krom samotné zápletky, jež spočívá v idylce zevlování majitele lázní Antonína Důry (Rudolf Hrušínský), pseudo-filozofa abbé Rocha (Vlastimil Brodský) a majora ve výslužbě Huga (František Řehák), která je narušena příchodem okouzlující Anny (Jana Preissová) - pramení právě v zachycení obyčejnosti okamžiku oné letní bezstarostnosti, nicnedělání, subtilní květnatosti archaického jazyka a pitoreskním humoru. Právě pomyslná metamorfóza mezi Vančurovskou poetikou a Menzelovým režisérským umem utváří zvláštně atraktivní humoristickou mozaiku, v níž rovněž dominuje specifický a uvolněný rytmus, který mnohdy plyne stejně pomalu jako tok říčky Orše, u níž ústřední trojice každé odpoledne koštuje utopence. (22.09.2020)