Rozmarné léto

Když se ze svébytného literárního uměleckého textu vyklube dobrý scénář, je to zázrak. A když se tenhle dobrý scénář ještě navíc podaří kongeniálně natočit jako v případě Menzelově, je to zázrak o to větší, o co méně takovýchto počinů můžeme v dějinách nejenom české kinematografie najít. Problémem je, že Vančurově náročnému textu mnoho lidí patrně vůbec neporozumí a v případě filmu je to ještě horší ... vědomá rezignace na dějovou složku je z dnešního pohledu téměř hřích. Ale ve Vančurově Rozmarném létě jde přeci spíše o paradox souboje hyperumělecké formy s nicotným a malicherným obsahem, z čehož pramení komika textu. Text je navíc poklonou a ódou na krásu bratrské (biblokralické) češtiny, o ni a poetiku jde v knize především. Jak tohle všechno převést do světa obrazu a pohybu, když je to naprosto nepřenositelné? Jiří Menzel to kupodivu malinkou odbočkou dokázal. Hlavně všichni zúčastnění herci podali obdivuhodný výkon a zvláště ústřední trojice ctihodných (a tak různorodých) občanů vystihla ducha Rozmarného léta kongeniálně. Každý z nich reprezentuje ve filmu jeden svět - plavčík Důra svět materiálna, touhy a chtíče, ctihodný Abbé svět duchovna a ctností a světaznalý Major svět kosmopolitní, svět zkušenosti a rozumu. Do jejich poklidného místa plného pseudofilosofických pří o nicotnosti, byť tak překrásně a poeticky podávané, vtrhne jako průtrž mračen cizorodý element, jenž přinese i dějový impuls - příjezd kouzelníka Arnoštka a zvláště jeho nádherné pomocnice Anny rozjitří postupně ve všech třech pánech erotický žár a následky jsou ...tragikomické:-) V celém tak konverzačně poeticky laděném příběhu jde vlastně jen a jen o věci nejpokleslejší - o jídlo, pití a sex... Jiří Menzel za tenhle svůj bravurně ledabylý režijní (i herecký - i když on sám své tehdejší herectví dnes kritizuje...viz bonusové rozhovory na DVD) počin sice nemohl dostat Oskara, jelikož tenhle film je přes své silné jazykové zakotvení do cizí řeči nepřenosný, ale zasloužil by si bezpočet Českých lvů, kdyby tehdy takovéto ocenění existovalo. Takhle mu alespoň někteří jeho diváci prostřednictvím csfd mohou poděkovat... (13.02.2007)

Na tento film jsem si vzpoměl díky mému velmi oblíbenému seriálu Ulice, když v jednom díle si pouštěli na DVD tento film a říkali, že je výbornej. Takové malé letní posezení na plovárně mistra Dúry. „Tenhle způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným.“ Tento komentář píši v létě 2008 a venku panuje zrovna stejné počasí jako ve filmu. Většinou je zataženo a prší, potom zase na chvíli vykoukne sluníčko. Teplota 18 stupňů. Je to jediný film, kde jsem byl hned od začátku přesvědčený, jaké dám hodnocení. Jasných pět hvězd, bez debat. Možná bych i jednu přihodil navrch, kdyby to šlo. Už úvodní scéna, jak Ruda Hrušínský stojí ve vodě, za chvíli začne pršet a on pronese tu nesmrtelnou hlášku: Tenhhle způsob.... je nezapomenutelná. Velice se mi líbili herci Hrušínský, Brodský, Záhorský a Preissová. Dokonalá je také masáž Hrušínského Preissové. Je to natáčeno vtipně, kdy si chvíli myslíte, že oba herci provádějí scény nepřístupné osobám mladším 18 let :-). Dále se mi líbilo takové básnické vyprávění, všechno na mě působilo velmi příjemně. Jsem rád, že mě tento film nezklamal a splnil moje očekávání. Právem zde má na CSFD tak vysoké hodnocení. Menzel na hrad. (26.07.2008)

Skoro se nechce připojovat další oslavné věty k této genialitě. Převést Vančurův jazyk do filmu a film tím nezničit, ale povznést na naprostou, ojedinělou a neopakovatelnou originalitu, to dokáže jenom ďábel nebo Jiři Menzel. Přitom si musel uvědomovat, že vzhledem k nepřeložitelnosti, celé to úsilí investuje do území, z pohledu rozlehlosti filmového světa, jen o málo většímu, než je Důrova plovárna. (31.10.2005)

Slovy majstra Vládíka: "Není liž ženské tělo to nejkrásnější, co nám příroda poskytla?" ________ Nezaměnitelné a těžko uchopitelné lyrice Vladislava Vančury dokázali dát život ve filmové podobě pouze dvě režisérská esa: František Vláčil baladou Markéta Lazarová, a kabaretní kouzelník Arnoštek, neboli Jiří Menzel, komedií Rozmarné léto. Přičemž tento Menzelův kultovní počin a zároveň plnohodnotná adaptace stejnojmenné a neméně kvalitní literární předlohy, je definicí pojmu 'poezie v obraze'. Výjimečnost a pomyslné kouzlo snímku - krom samotné zápletky, jež spočívá v idylce zevlování majitele lázní Antonína Důry (Rudolf Hrušínský), pseudo-filozofa abbé Rocha (Vlastimil Brodský) a majora ve výslužbě Huga (František Řehák), která je narušena příchodem okouzlující Anny (Jana Preissová) - pramení právě v zachycení obyčejnosti okamžiku oné letní bezstarostnosti, nicnedělání, subtilní květnatosti archaického jazyka a pitoreskním humoru. Právě pomyslná metamorfóza mezi Vančurovskou poetikou a Menzelovým režisérským umem utváří zvláštně atraktivní humoristickou mozaiku, v níž rovněž dominuje specifický a uvolněný rytmus, který mnohdy plyne stejně pomalu jako tok říčky Orše, u níž ústřední trojice každé odpoledne koštuje utopence. (22.09.2020)

Jiří Menzel, režisér, jemuž se dokonale podařilo zachytit atmosféru knihy Vladislava Vančury. Jiří Menzel, herec, jemuž se úchvatně podařilo ztvárnit postavu kouzelníka Arnoštka, řekl bych až svým typickým allenovským projevem. Největší předností je však dozajista trio Hrušínský-Brodský-Řehák, které jakoby vypadlo z knihy. "Hezkých holek je málo..avšak jsou." :) (07.05.2007)