Rozmarné léto

Když se ze svébytného literárního uměleckého textu vyklube dobrý scénář, je to zázrak. A když se tenhle dobrý scénář ještě navíc podaří kongeniálně natočit jako v případě Menzelově, je to zázrak o to větší, o co méně takovýchto počinů můžeme v dějinách nejenom české kinematografie najít. Problémem je, že Vančurově náročnému textu mnoho lidí patrně vůbec neporozumí a v případě filmu je to ještě horší ... vědomá rezignace na dějovou složku je z dnešního pohledu téměř hřích. Ale ve Vančurově Rozmarném létě jde přeci spíše o paradox souboje hyperumělecké formy s nicotným a malicherným obsahem, z čehož pramení komika textu. Text je navíc poklonou a ódou na krásu bratrské (biblokralické) češtiny, o ni a poetiku jde v knize především. Jak tohle všechno převést do světa obrazu a pohybu, když je to naprosto nepřenositelné? Jiří Menzel to kupodivu malinkou odbočkou dokázal. Hlavně všichni zúčastnění herci podali obdivuhodný výkon a zvláště ústřední trojice ctihodných (a tak různorodých) občanů vystihla ducha Rozmarného léta kongeniálně. Každý z nich reprezentuje ve filmu jeden svět - plavčík Důra svět materiálna, touhy a chtíče, ctihodný Abbé svět duchovna a ctností a světaznalý Major svět kosmopolitní, svět zkušenosti a rozumu. Do jejich poklidného místa plného pseudofilosofických pří o nicotnosti, byť tak překrásně a poeticky podávané, vtrhne jako průtrž mračen cizorodý element, jenž přinese i dějový impuls - příjezd kouzelníka Arnoštka a zvláště jeho nádherné pomocnice Anny rozjitří postupně ve všech třech pánech erotický žár a následky jsou ...tragikomické:-) V celém tak konverzačně poeticky laděném příběhu jde vlastně jen a jen o věci nejpokleslejší - o jídlo, pití a sex... Jiří Menzel za tenhle svůj bravurně ledabylý režijní (i herecký - i když on sám své tehdejší herectví dnes kritizuje...viz bonusové rozhovory na DVD) počin sice nemohl dostat Oskara, jelikož tenhle film je přes své silné jazykové zakotvení do cizí řeči nepřenosný, ale zasloužil by si bezpočet Českých lvů, kdyby tehdy takovéto ocenění existovalo. Takhle mu alespoň někteří jeho diváci prostřednictvím csfd mohou poděkovat... (13.02.2007)

Vančurovu knižní předlohu v lásce nemám, zřejmě je to zapříčiněné tím, že patřila na střední škole do mé povinné četby. Navíc si češtinářka na Vančurovi dost zakládala a způsobila tak mou averzi vůči autorovi. Takže, když můžu preferuju film. Musím na něho mít ale správnou náladu a pokud ji mám, tak mě vždycky pohladí po duši svou pohodou a klidem. (03.10.2009)

Tři samozvaní aristokraté na malém a možná ještě menším městečku rozjímají o světě, popichují jeden druhého a nechávají se slastně okouzlit kouzelnickou asistentkou. Každý si poté nese už jen svůj šrám. Ta nejbohatší čeština, jakou lze slyšet, neopakovatelná atmosféra i herectví a celkově snímek, hladící po duši každého československého diváka. (11.09.2011)

Tento film "zdá se mi poněkud rozmarný". Stejně takové byly i mé pocity při sledování tohoto uměleckého kousku. Menzel ale natočil i "živější" filmy, a ne jen tak "ospale rozmarné" jako je tento. Avšak všechna čest, natočit film podle Vančurovy předlohy si troufl a zvládl to poeticky nad věcí. Děj se pozvolna odvíjel jako voda pomalu tekoucí v řece, ve které se mistr Antonín, major a abbé koupali ve svých roztomilých plavkách. Měl jsem chuť se v té říčce vyrochnit s nimi a poklábosit na břehu nad půllitrem točeného. (11.07.2007)

A potom, že " Vančurův jazyk " je nezfilmovatelný. Ještěže kameraman Jaromír Šofr musel v té době živit rodinu, protože řečeno slovy samotného režiséra Jiřího Menzela, ( tomu se ) po úspěchu v podobě oscarového snímku ostře sledované vlaky nechtělo hned točit a hlavně né tuto NÁDHERNOU Vančurovu humoresku. Dvakrát vrátil scénář a až na samotný popud Jaromíra Šofra se pustili do této překrásné látky. Postavu hlavního hrdiny, lázeňského mistra Důry, měl původně hrát František Řehák, ale troufám si tvrdit, že prohozením rolí s Rudolfem Hrušínským udělal Jiří Menzel TERNO! Opravdu mistrně zachycená atmosféra maloměsta, kde si hlavní hrdinové žijí poklidným životem a jednotlivé dny si zpříjemňují " hlubokomyslnými debatami o životě " až do chvíle příjezdu kouzelníka Arnoštka a hlavně jeho krásné asistentky Anny v podání NÁDHERNÉ Jany Preissové. Herecký koncert Rudolfa Hrušínského, Vlastimila Brodského a zdatně jim sekundujícího Františka Řeháka, to vše v citlivé režii ( tak jak to umí pouze on) Jiřího Menzela, který si zde i " vystřihl " roli kouzelníka Arnoštka. NEZAPOMENUTELNÝ zážitek! p.s. přestože nemám nijak v oblibě utopence, tak tady jsem na ně dostal hroznou chuť, stejně jako na jedno " orosené " ......... (07.09.2009)