Zločin v dívčí škole

Škvorecký patřil k nesmírně originálním autorům, tedy i já si dovolím v komentáři použít jedno originální slovo, k jehož "vytvoření" mě Škvoreckého dílo inspirovalo: detektivismus. Narozdíl od mnoha zdejších uživatelů, kteří hodili Zločin v dívčí škole do modrého hodnocení, mne onen Škvoreckého "detektivismus" nesmírně baví! :o) Tenhle film patřil v dobách mého středoškolského studia mezi hodně oblíbené, když jsem si ho po pár letech teď znovu připomněl, moje pocity z filmu zůstaly úplně stejné. Stále se nezhodnu s většinovým pocitem, že nejlepší z celého filmu je první část triptychu Smrt na jehle – ta mne coby syrově laděná povídka kolem vraždy v poněkud drsném prostředí skalnatých nikdy moc neoslovila, spíše deprimovala, a při sledování jsem si vzpomněl, jak jsem ji na DVD kdysi skoro vždycky přetáčel. Škvoreckého rukopis se zde objevuje až při jízdě autem, kdy poručík Borůvka coby odpůrce převratných kriminalistických metod (někdy tak trochu zabíjejících logické uvažování) začne o vyšetřovaném případu pěkně filosofovat. Tenhle "detektivismus" se pak již ve větší míře projevuje v skvělé druhé povídce Jak se žena koupe, který sice rovněž řeší vážnou vraždu, nicméně již v zábavném prostředí hudebního divadla a vyšetřování nabízí zde spoustu vtipných momentů. Do třetice vrcholní závěr Zločin v dívčí škole režiruje Jiří Menzel a zde jde již o typickou "šedesátkovou" komedii s kritikou lidí zastaralých postojů (většina učitelského sboru z dívčí školy) v protikladu s revoltou často provokující mládeže. V Menzelově povídce funguje všechno přímo dokonale: zápletka s několika velkými záhady a postupné rozuzlení a odhalování, velice dobře zvolené "mystery girls" Kill-Kitten-Klanu, humor se spostou chytrých hlášek či dobových narážek (např. kolem focení do časopisu Playboy, ve kterém se tenkrát objevila i jedna známá Češka Olga Schoberová), hned několik point v závěru včetně onoho cyklického zakončení. Tuhle historku o zmizení a znovuobjevení profesora Kotě bych označil snad i za geniální, ani s odstupem času nenacházím na ní žádného hluchého či nedopovězeného místa. Úžasný kousek, za třetí povídku i nakonec film jako celek (navzdory nesympatické první povídce) stále plný počet! ---------------- ,,Playboy, to je jak se řekne anglicky: Hrej si, hochu! Patrně nějaký sportovní časopis pro mládež, bohužel neznám. Ke mne se dostává do rukou pouze Daily Worker." 85% (24.06.2019)

Musím říct, že jsem se dost pobavil. Soudruh poručík Borůvka, zvaný Bublina se Lubomíru Lipskému opravdu povedl. První povídka Smrt na jehle je kriminální, tedy není myšlena vtipně a ač chvílemi možná logicky pokulhává, přesto je zasazena do netypického prostředí a je i napínavá. Druhá Jak se žena koupe mne zaujala asi nejméně, přesto má něco do sebe. U třetí povídky, která dala jméno celému filmu jsem se pobavil nejvíc. Už jen pro tu démonickou atmosféru spolku Kill Kitten Klan. Mimochodem kdyby někdo nepoznal tak ta dvojčata, která se tam na pár vteřin mihnou, jsou Petr a Matěj Formanovi, synové Miloše Formana a Věry Křesadlové, která hrála Vladimíru Celbovou. (13.12.2007)

První povídka "Smrt na jehle" líčí podivnou vraždu horolezce přímo na vrcholu skály. Druhý díl nazvaný "Jak se koupe žena" líčí vraždu dívky ve sprchách jednoho kabaretu. Třetí díl je ze všech povídek nejstylovější a vypráví o události, která se stala ve škole, kterou navštěvuje Borůvkova dcera. Celkově se jedná o podařený projekt, kde určitě Lipský nezklamal a zahrál si poněkud jednoduchého, ale srdečného detektiva. Volné pokračování Lipského dobrodružství viz - http://www.csfd.cz/film/8025-sest-cernych-divek-aneb-proc-zmizel-zajic/. (16.10.2011)

Poněkud nevyvážený soubor povídek - první dvě ve vážnějším duchu, poslední lehce do komična. Ona je Menzelova povídka vlastně velmi podařená a uvítal jsem šest černých dívek. Jenže když člověk viděl ty báječné interiéry a pohled na budovu zvenku, tak jsem si jen povzdechl - dodat bouři, mlhu, vypustit šaškování, z černých dívek udělat temný kult, trocha pavučin a tajemné sklepení + mrazivou hudbu - byl by z toho pěkný gotický horor....ale také úplně jiný film. Na jednu stranu jsem si snímek příjemně užil, na druhou ale hodnotím jako slušný průměr. (28.03.2020)

Borůvka je v první povídce oslovován „soudruhu poručíku“, ve druhé „soudruhu komisaři“, v poslední už „pane komisaři“. Nějaká šifra? Nevím. Na to, že jde o prachobyčejné kriminálky a na to, že šerloka tu dělá Lipský, hezký film. V první povídce je sice vrah jasný už při prvním poručíkově rozhovoru s ním (té režisérské nezdrženlivosti!), ale o to vůbec nejde. Drama na skále bylo jako na skále, v dívčí škole to bylo jako v dívčí škole a v dámských sprchách... no tak do toho nikomu nic není. Ostatně teprve scéna šmírování sprchující se Chadimové definitivně odstranila moje pochybnosti o knedlíkovi Lipském jako nejvhodnějším por. Borůvkovi (té bezelstnosti!). Naopak zcela přebytečného Přeučila bych vyměnil a Řehoř jako vilný ředitel divadla, to snad ne. Kostka čím mladší, tím lepší, Chadimová báječná borůvkagirl. Fotografické postavy v jednom „záběru“ v popředí na skále rehabilitovány pozdějším Borůvkovým převlékáním u jedoucího auta – beru. Ale co ta dechovka při lezení na skálu bezprostředně po titulcích (při nichž zněla Liškova skvěle znepokojivá cosi-jako-hudba)? Co to „vtipné“ Borůvkovo šlapání si na jazyk? Kde je jeho smutek (viz název předlohy)? A hlavně: co ta poslední povídka? To bylo opravdu jako zlý sen. Jakoby Menzel nedokázal krotit chuť natočit něco „zajímavějšího“, čímž celou sérii zbořil. Jako samostatný film by praštěná parodie na viktoriánský internát exponující a současně kompromitující „démoničnost“ soudobých slečen mohla mít něco do sebe, ne tak v Borůvkovi. A když už jsem si v závěru myslel, že to je vlastně vhodné vyústění a konečně se dovídám o „Smutku poručíka Borůvky“ (nejen kvůli konečnému odhalení, ale i pro tu „romantičnost“ rádobypachatelek a nakonec vlastně i skutečných vrahů z prvních dvou povídek), Menzel to celé zazdil přiblblým finálním „hahahaha diváku“. (29.01.2012)