Rudý úsvit

Příběh postavený na hypotéze, co by se stalo, kdyby Rusové podnikli invazi na USA a obsadili část území. Film ukazuje, jak se z party amerických výrostků z jednoho malého města stavá partyzánská bojůvka, válčící proti ruským okupantům. Ano, zní to šíleně a je to šílené. Nebo spíše směšné. Ale když vypnete mozek, koukat se na to dá. (04.07.2002)

Po tomhle intelektuálnim nesmyslu jsem dostal chuť na nějakej výplach mozku a zvolil jsem pro změnu tenhle nesmysl. Rudý úsvit jsem měl rád asi tak před dvaceti lety a v mojí alkoholem a drogama poznamenaný paměti mi to utkvělo jako klasický 80´s akční béčko s hromadou mrtvol. A těch mrtvol je tam opravdu dost. Od začátku filmu neuběhlo snad ani 5 minut a hned palba ze samopalů na nebohý študenty ve škole. Bohužel tady moje chvála bude končit, protože postupně to začne bejt tak strašně naivní a hloupý, že se na to nedá koukat ani s vypnutym mozkem. Trochu mi to přišlo jako ta historka o ruskym vojákovi, co přeběhnul zamrzlej Dněpr a pak se schoval v lánu obilí. Parta sedmi statečných puberťáků pod velenim Patricka Swayzeho drtí nepřátelskou armádu takovym stylem, že generál Patton by zblednul závistí. A v podstatě to podle filmu vypadalo, že tyhle puberťáci vyhráli 3. světovou válku. To by byl námět spíš na nějakou parodii. Jenže ono se to tváří celou dobu smrtelně vážně. Jinak za zmínku stojí, jak si kvůli natáčení vyhráli s úpravou nejrůznější bojový techniky, aby vypadala jako sovětská. Na první pohled to vypadá opravdu docela reálně a nedivim se, že jim to plno lidí sežralo (třeba i tady na čsfd). Nicméně na druhej pohled je to prostě lacinej fejk a třeba Hind je ve skutečnosti nějakej francouzskej vrtulník olepenej papundeklem. Mimochodem nejvíc jsem se zasmál, když jsem si tu přečet komentář nějakýho jelita, že kdo dá tomuto filmu nízký hodnocení, je levicovej intelektuál. (31.07.2012)

V 80. letech už dávno o tržbách a tedy úspěchu filmové produkce rozhodovali američtí teenageři, a tak i propagandistický film se musel přizpůsobit jejich vkusu. Rudý úsvit představuje kombinaci dobrodružného teenagerského filmu a té nejhrubší politické propagandy vrcholící studené války. Psala se 1. polovina 80. let a ve Spojených státech tehdy vládl Ronald Reagan se svou představou Sovětského svazu coby říše zla. Oba bloky tehdy oprášily ty nejprofláknutější způsoby prezentace svého politického protivníka, jakoby vystřižené z 50. let. Z ničeho nic vtrhne na mírumilovné a nicnetušící americké občany nelítostná soldateska sovětských, kubánských a nikaraguiských hrdlořezů, kteří přes noc budují koncentrační tábory a hlavně zahání na útěk slaboučkou americkou armádu. Film se s ničím moc nepáře a ze všeho nejmíň s logikou. Je plný těch nejhloupějších klišé, amerického patriotismu a amerických rodinných hodnot. S odstupem doby je neuvěřitelné, jak vážně se tehdy tenhle kousek bral, ať už ze strany tvůrců nebo filmové kritiky, ale dokonce i publicistů, kteří ho považovali za seriózní námět k diskuzi. A stejně tak neuvěřitelných je těch 61 %, které k dnešnímu dni na CSFD tato slátanina posbírala. To, že se na plátně poprvé sešel tehdejší velký idol Patrick Swayze a začínající herečka Jeniffer Grey, kteří krátce nato zazářili v komerčně úspěšném hitu Hříšný tanec, není pro filmové dějiny nijak podstatné. Celkový dojem: 5 %. (20.08.2010)

Partyzáni po americku. 1) Osamocené Spojené státy, jejímž jediným spojencem je po prvních útocích na polovinu obyvatelstva zredukovaná Čína (!), se brání invazi dravých kubánských (!) a nikaraguijských (!!) vojsk s pomocí sovětských invazních jednotek. Jistě uznáte, že takový námět nemá chybu ani dnes. Z pochopitelných důvodů tento film Československá televize v době jeho vzniku neuváděla, a tak si doplňuji chybějící vzdělání. Bohužel však bizarní téma nemá odpovídající zpracování a tak se dočkáme jenom běžného amerického vlasteneckého produktu._____ 2) Druhým důvodem ke sledování je přehled pěkných mladých kluků v přiléhavých džínách, jejichž fotky mi film automaticky zařadily mezi nepominutelné tituly. Bohužel ani v tomto směru však mé choutky nedošly téměř žádného naplnění._____ 3) Partyzánskou tématikou jsem jako Zápotockého (nikoli Husákovo) dítě byl sycen ze sovětských filmových krmítek už od malička. Bohužel však i v tomto směru zůstali Američané hodně pozadu. Ne, že by se nesnažili. Parta dětí úspěšně likviduje stovky vyzbrojených členů okupačních armád a poradí si i s těžkou bojovou technikou. Ale přesto věci cosi chybí - autenticita v sovětských filmech přes všechny výhrady přítomná. (16.03.2013)

Milius je tak trochu schizofrenik, který se snaží přesvědčivě dojímat věcmi, které se nestaly... Rudý úsvit je pokusem o imitaci heroického válečného filmu, jen opěvuje hrdiny neexistující války se vší vážnosti a obřadností, která není vysloveně směšná, ale v důsledku jen tak zvláštně naivní (jako dítě, co si hraje s cínovými vojáčky a oplakává smrt některého z nich). Snaha o plastické vystižení partyzánského konfliktu amerických teenagerů a sovětsko-kubánských agresorů je nesmyslná už jako pouhá premisa (pokud ji tedy nechceme označit za propagandistickou ze své podstaty) a kdyby to celé bylo víc přepísknuté, bylo by to nepochybně mnohem zábavnější. Ale ta hra na autenticitu začne po chvíli nudit a nepomůže ani procítěné gumáctví Patricka Swayze. Závěr už je vysloveně mimo a jeho paranoickou slzavost lze připsat snad jen přízrakům Studené války. Beznadějně prošlý film, i když skalním republikánům a členům NRA se z něj možná dodnes zapalují lýtka... "Often feels like a Republican wet dream manifested into a surrealistic Orwellian nightmare". Pod tento výrok klidně vyškrábu své jméno. (20.03.2011)