Jméno růže

Přiznám se, že jsem ostuda a nečetl jsem jak knihu, tak neviděl ani původní film se Seanem Connerym. Myslím si ale, že i proto tento osmidílný seriál hodnotím právě čtyřmi hvězdami. Herci tu jsou totiž na svém místě - především John Turturro. Námět je to také skvostný a podobné náměty mi ve filmech poslední léta strašně chybí. Asi se dokopu k tomu přečíst si knihu. Ta středověká atmosféra kláštera je tu prostě parádní. Je pravda, že na osmidílný seriál se to tu místy dost natahuje, ale na druhou stranu...já si to vyšetřování v klášteře opravdu užíval. Překrásné záběry na klášter, okolí, nádech středověku, který když se povede, tak nemá chybu a námět si pozornost rozhodně zaslouží. (13.10.2020)

Celkově mne to zklamalo. Nemá ten seriál koule, a to vlastně doslova, když si vezmu tu amazonku. Nemá to atmosféru, postavy jsou mi ukradené, Vilém působí jako debílek, který sám na moc věcí nepřijde, a spousta dějových odboček, zbytečně natahovaných, celkovému pojetí taky nepřispívá. Navíc jsem celou dobu nechápal, z čeho v tom lese žije zrzavá Rebelka, jak to, že má furt čisté šaty a zuby a upravené vlasy, a jak to, že v klášteře je sněhová bouře, zatímco v lesíku sluníčko a zuří jaro. Podrobněji viz moje komentáře k jednotlivým dílům. (01.03.2020)

Všechnu dokonalost poznáte na začátku... v úvodních titulcích, které jsou vymazleným uměleckým dílem, to je přímo oslava Eca. Pak to jde z kopce, i když ne tak moc, jak tu naznačují jiní. S předlohou se seriál střetává tak na 70 %, herecké obsazení bylo zvoleno velmi šťastně a i vylíčení postav se vydařilo nadprůměrně. Chyby, mezery a nedotaženosti to samozřejmě má, ale i tak je to pěkný výlet do knihovny, pardon do kláštera s knihovnou. Trochu se tam vraždí, trochu tam někomu hrabe a kdo není na naší straně, musí být nutně kacíř, tuš na hranici s ním! (23.04.2020)

Tohle je velké překvapení, krásné zpracování, propracované pěkné dialogy, skvělý dabing a filozoficky možná mnohem hlubší, než můj srdcový film od jedinečného Jeana Annauda. Kniha je skutečně těžký balvan popisnosti, ale kriminální linii příběhu zkrátka miluji. Nebýt násilné vsuvky Fra Dolcinovi mstitelky, určitě dám 5 plných a s úctou. (20.10.2020)

Vilém z Baskervillu, už vzhledem ke své inkviziční minulosti, vyhledává zločin, který kolem něj krouží a chce jen jeho. Na počátku bylo slovo, ze slova se stala kniha, podstat knihy a podstat zločinů vedou ke zločinci; tak alespoň gnostikové. To je ale jen jedna z mnohých facet z Ecova románu "Il Nome della Rosa", jeden ze znaků, se kterými si Eco, jako semiotik, hraje jako kočka s myší. Jeho pokus o přeložení (dekódování) "středověku" do pochopitelného tvaru lidem postmoderní doby, selhává. Nejenže to nejde, nespíš to není ani zapotřebí... Battiatova "rozšířená verze" láká tím, že vysloví něco dosud nevysloveného, možná i objasní nemyslitelného. Ale chyba lávky! Nic takového! Časový prostor několika hodin je vykryt povětšině akční výplní, neorganicky vkládanými, byť očekávanými, flashbacky atd., čímž se z luštění znaků dostáváme stále více do oblasti "fantasy". Od Anaudova citlivého zpracování, jsme se tedy nedostaly dále, žádný pokrok, ale (jak navrhuje Masaryk) odkrok... Nunc ubi Regulus aut ubi Romulus aut ubi Remus? / Stat ROMA pristina nomine, nomina nuda tenemus - Kde je Regulus a kde Romulus a Remus? / Ze stravěkého Říma zůstalo jen jméno, jen jména uchováváme." Ecovi se se víc než ŘÍM líbila RŮŽE. Mně ostatně také. (23.02.2020)