Umučení Krista

Umučenie Krista nie je o Kristovi samotnom. To by nesmelo byť zobrazených len posledných 12 hodín jejo života. Umučenie Krista je pocta Mela Gibsona mužovi, ktorý dal základy kresťanstvu a hlavne ktorý trpel za ľudí. A práve veľkosť toho utrpenia tu bola zobrazená ..... Pretože veľkosť Krista nebola v tom, že sa narodil a žil. Jeho veľkosť bola práve v obetovaní sa . Z filmárskej stránky Gibson vsádzal na koláž spomaľovačiek, veľkých detailov a kratučkých flashbackov. Všetky vypovedali o všeobecne známych reáliách avšak nie som si istý, že ateisti pochopili ten flashback s hriešnicou Máriou Magdalénou . Inak bol celý film pochopiteľný pre každého .... Nie je dôležité , kto bol Ježiš, nebolo ani dôležité čo vykonal a aké myšlienky hlásal, dôležité pre Gibsona bolo ukázať mieru utrpenia a to, ako sa s tým Ježiš zmieril a prijal svoj údel, aby vykúpil hriechy ľudstva .... Zaujímavé je, že tábory odporcov hlásajú prílišnú brutalitu s hektolitrami krvi .... Nemám ten názor .... Mnoho ľudí asi videlo obrázky ukrižovaného Ježiša s malými kvapkami krvi na rukách a nohách po klincoch, ako aj ranu v hrudníku. Inak nič..... Čistota a pokora ..... Ale to asi tak nebolo. Ježiša predsa týrali a mučili vo väzení a po celej ceste na Golgotu bol takisto týraný . Ako mal asi vyzerať ? Dôstojný v bielom rúchu ? Asi ťažko .... To ste naozaj ešte nevideli nástroj zvaný flagellum ? Po pár zásahoch by ste vyzerali obdobne ..... Ďalej sa filmu vytýka (hlavne zo strany židovskej obce) , že ukazuje Židov, ako národ , ktorý dal Ježiša na smrť ... A čo teraz ? Nebolo to tak ? A nebol náhodou Ježiš sám Žid ? Bol ...... A kto boli väčšie zvery , Židia , ktorí sa zbavili kokurencie v ich moci, alebo perverzní, zhýraní a sadistickí Rimania, ktorí sa ukájali vo fyzickej bolesti svojho väzňa ? Takto predsa otázka nestojí .... Gibson nám dáva ústami Ježiša nádherné posolstvo : " ..... nie je ťažké milovať svojich blížnych, ale milujme aj svojho nepriateľa... " a ukážme veľkosť svojho ducha .... (15.04.2006)

Film by se měl jmenovat spíš Umučení krypla. Před nějakou dobou jsem se na to zkusil podívat, protože jsem pořád dokola o tom čet, jak je to strašně šokující, kontroverzní a kdesi cosi. Bohužel jsem na tuhle Gibsonovu egomasturbační pohádku opravdu neměl nervy a vypnul jsem to asi po 30 minutách. Vypustil jsem to z hlavy tak rychle, že jsem to dokonce zapomněl ohodnotit. Jeden z mála filmů, kterej jsem nedokázal dokoukat do konce, ani jsem na něm nenašel vůbec nic, co by stálo za zmínku. 0% (31.12.2011)

neznat Umučení Krista, byl by pro mě pojem "náboženský gore film" nepředstavitelný. pro poučeného diváka, který chápe, že "pašije" jsou specifickým dramatickým žánrem, jaký vyžaduje znalost určitých kulturních a historických souvislostí, může Umučení nabývat až ikonického statusu. na ostatní diváky musí film působit zřejmě jako neproniknutelný, surreálný horor. avšak ani v tom nejsadističtějším "torture filmu" neprojde protagonista tak tuhou zkouškou těla. důvod není těžké domyslet. nikdo jiný než polobůh by taková muka nepřežil. zvěsti o realismu a přepečlivé snaze dojít co nejvěrnějšího obrazu jsou právě a jen zvěstmi. ale to není nutně na škodu, jelikož mimo jiné i proto mohlo být Gibsonovo ztvárnění o tolik více naturalistické a sugestivní, než na co si troufli tvůrci jiných evangelijních adaptací. v souladu s titulem, v hutné bouři emocí dobývají všechen prostor nejrůznější děsy a hrůzy na úkor konejšivých pocitů, které by měly přicházet s vědomím, co všechna ta agónie vykupuje. souhlasím s docentem Suchánkem, že film se (navíc bez opravdové snahy o realismus) koncentruje na tělesnou bolest, zatímco daleko významnější duševní soužení (Getsemany) odsouvá na úplný okraj zájmu, a právě proto bych se zdráhal hovořit o "duchovním filmu". (27.11.2012)

.......a zradil jeho dobrotu, jeho sílu a duši. Vydal proroka do rukou bolesti a utrpení skrze níž k vykoupení došel. A v krvi, v prachu bolesti, zadupal člověk věčné dobro. Natočil Mel Gibson, hollywoodská ikona a muž jehož tvář dnes pozná každý druhý filmový fanda standardní film? Ne! Natočil naturalistické podobenství obrovského a po věky trvajícího příběhu o muži, který pro mnohé znamená víc než všechno světské bohatství. Sestavil dlouho řadu obrazů tak pečlivě, že celek jenž z nich vzešel převyšuje spoustu dosud vytvořených podob tohoto příběhu. Cílem nebylo ukázat brutalitu, nadutost a bezcitnost jedinců, ale poukázat na chyby společnosti, která leckdy své přečiny a chyby omlouvá vírou. Ona bolest, kterou letmo pociťuje citově založený divák není dílem obrazů, ani efektů, ale je bolestí doby. James Caviezel se s postavou Ježíše ztotožnil natolik, že bych mu při pohledu do jeho očí snad i uvěřil v jeho nadlidský původ. Míra sugesce je naprosto dokonalá, využití aramejštiny velmi věrohodné. Dabing tomuhle filmu může ublížit víc, než je zdrávo. Sledování stop Ježíšových po Křížové cestě, kdy kolona oněch páprdů s plnovousem chladně přihlíží tyranii jeho těla, do které jej sami uvrhli může připomínat pouhou snahu odbýt si všechna památná zastavení, ale podle mě tu nejde o fakta, ale o prožitek. Ten umocňuje naprosto dech beroucí hudba skladatele Johna Debneye. Dunící v rytmu srdce diváka, stejně jako v rytmu srdce legendárního syna Božího. Kamera Caleba Deschanela je pak okem doby, které spolu s výpravnou, možná až poeticky epochální vizuální stránkou, povyšuje film ještě o stupínek výše. Proto chci na závěr říct: Vykašlete se na všechny zažitá fakta, na všechny zažité filmové postupy a nebo knižní vypodobnění. Pakliže se jich budete držet, váš prožitek tím značně utrpí. Pro jednou není od věci nechat hovořit pocity přes zažitý a notoricky známý příběh. A proč nemohu jinak než za 5? Já v očích a pohledech uzřel jsem poselství, poselství moderní doby oděné do historického hávu. Po zádech mi běhal mráz z citů, jenž míjely mou duši. Jako pohled do studánky osudu, kde odráží se naše minulost, kde naše myšlenky kráčí po cestě na věky lemované nejen štěstím, ale i smutkem a bolestí. A tato filmová cesta protnula mé srdce od západu na východ, z jihu na sever. Více jíž slov netřeba... (28.11.2004)

Hodnocení filmu je čistě subjektivní záležitostí - a u "Umučení Krista" to platí dvojnásob. Navíc je nutné mít alespoň základní znalosti o Ježíšovi a osobách a událostech s ním spojených. Gibson totiž rezignuje na nějaké vysvětlování a rovnou vypráví...Záleží na tom, jak moc jste schopni akceptovat víru. A to nejen víru zosobněnou křesťanstvím - myslím tím víru v cokoliv "nad námi". Tady totiž nejde o vlastní filmové kvality, u "Umučení Krista" jsou jen prostředkem, jak přiblížit poslední hodiny Božího syna. Radím vám, nebojte se a přes veškeré rozporuplné reakce, přes váš případný ateismus, přes všechny předsudky, které chováte - "Umučení Krista" je film, který si zaslouží vaši pozornost...Možná na konci zjistíte, že pro vás tenhle "příběh příběhů" získal nový smysl a rozměr. A možná ne. Volba je jen na vás. (07.07.2006)