Zrození

Mám moc rád mysteriózní filmy a proto jsem shlédl tento snímek asi po šesti letech znovu a ani tentokrát mě to nenadchlo. Jedná se o průměrný mysteriózní snímek, kde dochází k údajnému převtělení mrtvého muže, do těla desetiletého chlapce. Scénárista, jakoby chvilkami neměl co říct a čím víc se blíží konec a očekával jsem rozjezd filmu, tím víc snímek ztrácel tempo a upadal. Možná dobrý námět, ale žádné šokující provedení. Nicol Kidman udržela snímek trochu víš a bez jejího angažmá, by to bylo ještě horší. (26.11.2012)

Velmi dlouho jsem čekala na projekci Zrození a vyplatilo se. K některým tématům je skutečně třeba dozrát. Vnitřní svět ženy, která ovdověla z hodiny na hodinu, byl další silnou výzvou pro herecký koncert Nicole Kidman. Některé emoce a pocity nelze potlačit, lásku nelze nechat zmizet, někdy ani celý život nestačí na to, aby se duše vzpamatovala... Křehký stav, o který je nutno pečovat, je pak každodenností a den za dnem je stále těžší se vypořádávat s realitou. Silné téma. (04.07.2016)

Po rokoch si už toho veľa nepamätám. Film mi pripomínal niečo, čo by sa dalo zaškatuľkovať ako americký art, obľúbený to výraz zakomplexovaných európskych kritikov. V hlave mi zostali dlhé zábery na krásnu (aj keď ostrihanú ) Nicol. Ak sa do artovéhu psychologického filmu pripletie nadprirodzená zápletka, smrdí mi to vykalkulovanosťou. Teším sa na druhé pozretie, možno to lepšie s odstupom času pochopím a napíšem viac (ohodnotím vyššie). Druhé vzhliadnutie: Je to film Nicole Kidman a je o tom, ako žena môže podľahnúť silnému sebaklamu, ak je čo i len malá pravdepodobnosť, že podobná teória o návrate stratenej lásky môže byť pravdivá. Hrá to skvelo, je to psychologicky prepracované, ale predsa si myslím, že v realite by k takémuto dejovému posunu nedošlo, chlapca by už po prvom stretnutí nikdy nevideli. Jednu hviezdu ale pridám. (27.05.2012)

Pri sledovaní Birth sa mi často v hlave vybavovali spomienky na film In the Cut od režisérky Jane Campion. Nešlo o príbuznosť tématu, ale o príbuznosť v zámere priniesť do určitého (sub)žánru niečo nové. V tomto smere sú si filmy veľmi podobné, pretože obidve svoj subžáner (In the cut - kriminálny psychothiller; Birth - nadprirodzený thriller) využívajú - svoj príbeh zo začiatku usadzujú do známych žánrových pravidiel, aby si ich potom pre vlastné potreby obmieňali, príp. úplne popierali. Tak ako nešlo v Cut primárne o dolapenie vraha, ale skôr o vykreslenie erupcie pocitov budujúcich atmosféru sexuálneho dusna a ženského náhľadu na žáner takmer čisto mužský (i keď vo výsledku sa podľa mňa Campion strácala), podobne aj Glazerovi v Birth slúži východisková peripetia - či sa do 9-ročného chlapca skutočne inkarnovala duša mŕtveho manžela postavy Nicole Kidman, ako odrazový mostík skúmaniu z čoho a ako hlboko dokáže láska ovplyvnovať naše konanie a hlavne vieru. Atmosféra nepokoja, dusna, neistoty miestami prelievajúca sa až do podoby ťaživej nočnej mory dosahovaná precíznym nasnímaním a pod kožu sa zarývajúcou inštrumentálnou hudbou (plynúca až hypnoticky pomaly) je tou najväčšou devízou filmu. Uprednostnenie pocitov pred líniou logiky deja ale občas vedie k nepochopiteľnému radeniu scén za sebou, kde nasledujúca sekvencia doslova popiera predchádzajúce konanie postáv a tento nesúlad je natoľko markantný, že vás aj so sebalepšie vybudovanej atmosféry nepríjemne vytrhne. 70%. (20.03.2005)

Líbí se mi názor uživatele Matty. Ke svému hodnocení bych jen vypíchla jeho větu. "Pointa působí vzhledem k předchozímu dění velice zmatečně, pohřbívá mnoho zajímavých, leč nedořečených nápadů a vzbuzuje pochybnosti, co jsme to vlastně celou dobu sledovali." Přesně to vystihuje můj současný pocit. Nevygradovanou pointou u mne film spadá do průměru. Přesto budu přemýšlet, kam až je možné z lásky zajít. (23.12.2009)