Druhý tah pěšcem

"Kam tak všichni pospíchají ??" - "V Mikulově ?? To je ale hloupá otázka !!" ;) Otázka naivní a hloupá to skutečně je, naprosto symbolicky, podobně totiž vyznívá celá tahle Olmerova nepříliš známá kriminálka, nicméně vůbec ne špatná režisérovou vinou.. Právě Vít Olmer spolu s parádním Karlem Heřmánkem - No, on ani ten náš Kníže pekel špatně zahrát neumí !! - zachraňují co se dá, takže se jeden chvílemi i velmi dobře baví, jinak totiž Druhý tah pěšcem není nic víc než typická špatně napsaná dietlovina.. (12.12.2014)

Fešáčtí estébáci z druhého odboru opět ukazují, jak si se vším poradili. Na scénáři Jaroslava Dietla je vidět, s jakou nechutí to psal, Vít Olmer to natočit taky musel a tak zbývají histrióni na čele s vždy nesympatickým Karlem Heřmánkem. Komické je, jak se soudruzi báli nazvat svojí vlastní organizaci pravým jménem a motiv náboru našich odborníků na Západ se monotónně opakuje v českých detektivkách už poněkolikáté (Akce v Istanbulu z roku 1975, jeden z dílů nesmrtelného majora Zemana či relativně apolitický, i když jen ve mezích možností Čas pracuje pro vraha), méně se zde ale uvádí, že ty vědce tady nemuseli až zas tak cizí agenti lovit, ti lidé (když to jenom trochu šlo) utíkali sami. Heřmánek se projíždí po tradičně zanedbané a temné Praze luxusním (na svou dobu) tuzexovým Renaultem (mimochodem jedním z nejohavnějších aut své doby, co se tady v malinkém počtu objevily) a snaží se nás přesvědčit o intelektuálních schopnostech příslušníka v kombinaci s morálními vlastnostmi a to i navzdory malověrnému a intrikujícímu Ondřejovi Pavelkovi (který sice obecně Heřmánka herecky převyšuje, ale tady z něj ta nechuť něco hrát doslova stříká...). Jediným plusem zde (který ale nezvrátí můj "opdad"), je přítomnost jedné z nejhezčích tehdejších hereček S. Bartošové, která se na rozdíl od prapodivných a dost často odpuzujících ženských "hvězd" tohoto období do slušnějšího filmu nedostala ani náhodou. (23.07.2017)

Špionážní detektivka kterou svým rukopisem perfektně nasnímal kameraman Ota Kopřiva. Vít Olmer byl v osmdesátých létech velmi zdařilým režisérem, který dokázal zdatně proplouvat jakýmkoliv žánrem. I tahle kriminálka je řemeslně odvedená velmi dobře a Jaroslav Dietl scénář napsal možná trochu překombinovaně, ale napínavě. Další plus za sexy Stanislavu Bartošovou, ta ženská má v sobě jiskru Femme fatale. (05.02.2018)

Velice slušný scénář (na kterém s Dietlem spolupracoval Hajný), prsa tentokrát neukáže Paulová, ale Bartošová, spousta známých herců v čurda rolích (dnes se tuším říká cameo), Praha a bistra 80. let včetně slavné rybí restaurace v pasáži na Václaváku, kam jsem moc rád chodil na jídlo (takové už dnes žel nejsou), nebo automat Koruna, a příběh je docela promakaný a pátrání vede každou chvíli jinam. Je fakt, že i tady pomůže krapet náhoda, ale jinak pátrání jede, jak má. Jo, a navíc ty Heřmánkovy cesty - jednou do Blavy, podruhé do Mikulova, přičemž vidět Mikulov 80. let + návštěvu ve sklípku i s lidovými písničkami, to se mi rovněž moc líbilo. Navíc je to svým způsobem hodě pohodový film, a potěšilo mě, že nakonec o ty drogy fakt nešlo. (28.01.2020)

"Američani si mozky kupujou a on je strká do sklepa." To byly krásné časy, když kontrarozvědka chránila můj klidný socialistický spánek před všemi kapitalistickými agenty a rezidenty. Ti mi totiž taky chtěli ukrást mozek, ale nepodařilo se jim to jen proto, že ho nikdy nepoužívám. Ale zpět ke snímku, který je trošku jalový, míchá detektivní činnost s podrazy na pracovišti a rodinnými vztahy, ale atmosféru své doby to rozhodně má. (06.02.2018)