Jako jed

Svěrákovčina ako sa patrí, hoci od iného autora, z netradičného prostredia socialistického podniku s vývojom betónových panelov. Z koordinačného oddelenia prichádza svieži závan v podobe čardášovej princeznej Julky. Na tie časy celkom svižný film o nevere a nechutnej animálnosti vo vzťahu a pekný pohľad na slovensko-české vzťahy a rozdiely. Naviac na pripomenutie niekoľko starých sexistických vtipov na vrátnici, ktoré mohli byť v tej dobe označené ako odvážne. A ako bonus scény z Košíc a hlásenie o rýchliku s pokračovaním do Medzilaboriec. Svěrák má neveru ako obľúbenú tému, tentoraz s trochu drsnejšími následkami. –––– Kam se ty naše buchty hrabou. Ona ti má v sobě takovej zvláštnej šmrnc, jiskru v těle, ta by probudila i mrtvýho. –––– Já mám zítra ráno stání. – No když já ho mám, stání dneska. –––– Je to inteligentní, noblesný, distingvovaný člověk. Slíbil mi, že to bude ŕešit maximálně diskrétně. (06.08.2014)

Řek bych "takovej typickej Svěrák", ale to by bylo moc obecný shrnutí... a zas tolik humoru tam nebylo. Co tam bylo, tak to, že na pozadí děje se odehrávala klasická komunistická šlamastyka s nějakým socialistickým podnikem, plným náměstků, schůzí, starejch závistivejch sekretářek, uvědomělým ředitelem a podobnejma zhovadilostma. Na štěstí se tam najdou momenty, kdy Svěrák protlačil své typické fórky, a další výhra je krátká stopáž. Milostné dobrodružství tak získává docela spád a tím pádem se mi u toho nechtělo spát. Jednou pobavilo a myslim, že stačilo. (28.03.2016)

Nejen ženy, ale i muži mají své dny, tvrdí jedna z reklam na značku tuzemského alkoholu. Druhá míza nemusí být být druhou mízou, i když všechny vnější znaky našeho příběhu na to ukazují, dodal by spoluscénárista tohoto filmu Jiří Just. Podrobnější pohled do rutinního manželství, které se změnilo v stále rezivější chod viditelně opotřebovaného vztahu, v němž něžný muž nejenže nenosí kalhoty, ale je navíc tísněn spíše mužskou než ženskou rázností své až přespříliš energické ženy, nejen naznačuje, ale přímo vynucuje mužův odchod jako v podstatě sebezáchovné gesto. Podobenství vztahu se stává obrazem konzumisticky se materializující společnosti a vykořeňovaného křehkého romantismu. Energická žena Krajčovičové, která jako svěží vánek nahodile vtrhne do mužova života, v sobě v mužových očích soustřeďuje to, co od ženy svých snů očekává (energičnost), i to, co by rád postrádal (bezohlednost a technokratičnost jako princip života). Schopnost podstoupit pro tento ideál úplnou proměnu svého životního stylu, dospělost, převtělená do plného vanutí stříbrného větru, alternativa, která může a chce být práva skutečnosti. Oč je to neskutečnější, o to je to reálnější. Tu záruku reality dotvářejí další klíčoví oředstavitelé hlavních rolí: Svěrák a jako vždy skvělá Švormová. I ekologistická snivost může být tmelem života. Dokonce i v naší době. Poselství druhé mízy se mění v poselství lásky a naděje, Těch nikdy není dost. (23.09.2007)

Bod za hudbu a pár vydařených momentů a mínus za podivnou pachuť, kterou „jed“ zanechává v ústech a tu slovenskou soudružku. Je hrozně zvláštní vidět slušňáka Svěráka i s jeho korektní aurou a precizní výslovností, jak ztratí hlavu a 76 minut ji hledá. Je fakt, že při pohledu na jeho filmovou manželku nikomu srdce neposkočí, ale natrvalená Tomčányová je fakt adeptkou na hlavní bod programu při pálenie bosoriek. (06.08.2014)

Jedna z mala vaznejsich roli Zdenka Sveraka, ale i presto si s tim poradil perfektne a prave jeho postava dava do filmu i krapet ty komiky, i kdyz spis tragikomiky. Jinak samotnej pribeh neni nic zvlast originalniho, ale Vit Olmer to vyjimecne zvladnul dobre a i kamera se snazi, takze se na to prijemne diva. Navic film neni moc dlouhej. Slabsi 4*. (12.09.2007)