Vladimír Durdík mladší se narodil 23. května 1949 ve Smižanech u Spišské Nové Vsi do umělecké rodiny. Jeho otcem byl Vladimír Durdík starší (1924 – 1978). Zpočátku na hereckou kariéru nepomýšlel, chtěl se stát novinářem. Nakonec, stejně jako otec, podlehl herectví. Po maturitě odešel a absolvoval v roce 1971 na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (VŠMU) herectví. A nastoupil do Státního divadla v Košicích (1971 – 1975).
Po hostování na Nové scéně a dalších bratislavských scénách získal (stejně jako otec) angažmá v činohře Slovenského národního divadla v Bratislavě (1975 – 2003), kde setrval až do své náhlé smrti. Vladimír Durdík ml. byl hlavně hercem výrazných romantických a lyrických titulních úloh ve světovém a domácím a repertoáru. Výrazných úspěchů dosáhl svými výrazovými prostředky, hlasem a jako mladík sympatickým zjevem.
Jako tvárný a talentovaný herec patřil k předním hercům své nejmladší slovenské herecké generace. Zahrál si např. v inscenacích „Noc běsů“ (Umělec), „První den karnevalu“ (Pepe), „Fuente Ovejuna“ (Mengo), „Meridián“ (Miki), „Stříbrný jaguár“ (Miki), „Tartuffe“ (Valér), „Živá mrtvola“ (Butkevič), „Král Lear“ (Francouzský král), „John Gabriel Borkman“ (Erhard Borkman), „Platonov“ (Mladý Vengerovič), „O Šípkové Růžence“ (Princ), „Měšťáci“ (Šiškin) apod. V rozhlase, na divadle a i ve filmu hrál Durdík ml. často po boku svého otce.
Ve slovenském filmu debutoval na začátku 60. let. Postupně se objevoval ve snímcích v různých rolích a různě velkých úkolech: středometrážní STRIEBORNÝ FAVORIT (maličký Dušan), ĎALEKO JE DO NEBA (Peter), OHNIVÉ KRIŽOVATKY (Ondrej Beluš), STRETNUTIE (dvacetiletý Peťo), ČERVENÉ VÍNO (dospělý Marek), POÉMA O SVEDOMÍ (Dragutín Šmidke), ROSNIČKA (Romeo), ZBOHOM, SLADKÉ DRIEMOTY (Milan Repík), NÁVRAT JÁNA PETRU (Martin), CENA ODVAHY (Ing. Prokeš), KOHÚT NEZASPIEVA (zvěrolékař Šustek), NEMOŽNÁ (muž) a nebo úplně naposledy PRÁVO NA MINULOST (Schreiber).
Do české kinematografie vstoupil poprvé ve velké úloze inženýra Ondřeje Kašíka (do českého jazyka ho namluvil herec Viktor Preiss) v dramatu HROZBA (1978) Zdeňka Sirového. Po šesti letech se představil jako otec Jožky (Jiří Korytář) v dětském snímku Otakara Kosky UŽ SE NEBOJÍM (1984), za rok sehrál inženýra Tomčányho v černé komedii JAKO JED (1985) režiséra Víta Olmera a naposledy po deseti letech a osm let před smrtí byl klientem v thrilleru Jaroslava Brabce HOLČIČKY NA ŽIVOT A NA SMRT (1995). Více příležitostí, kromě čtyř filmů, již v českém filmu nezískal. Český, ani slovenský film nikdy nedokázal využít v plné míře herectví a talentu Vladimíra Durdíka ml.
Zásluhou otce hrál před televizními kamerami již jako osmiletý. Objevil se postupně v televizních filmech a inscenacích (př. CID, RUDIENKA, PROFESOR SONNENBRUCH, ZLATÁ RUNA, ČERVENÉ VÍNO, AMERICKÁ TRAGÉDIA, KRÁĽ A ROZPRÁVKAR, BARBORA RÖSSELOVÁ, OLEJKÁR, MACBETH, PRINCEZNÁ A MESIAC, MANŽELSTVO NA CIMPR – CAMPR, ŽENSKÝ VTIP, VZPOURA, CHLAPEC S HOUSLEMI, TŘETÍ PATETICKÁ, KATAKOMBY apod.) a i seriálech (například MIESTO V DOME, ÚTEK ZO ZLATEJ KRAJINY, NECH ŽIJE DEDUŠKO, BAKALÁRI, OKNÁ DOKORÁN, POVSTALECKÁ HISTÓRIA, ROZPRÁVKY PÄTNÁSTICH SESTIER, V SLUŽBÁCH ZÁKONA nebo ROKY PŘELOMU).
Sehrál se i v zahraničních produkcích (seriál BY WAY OF THE STARS či filmy DRAGONHEART: A NEW BEGINNING a UPRISING). Vystupoval též v rozhlase („O pyšné princezně“, „Hořící chlapec“, „Kulička“, „Olověné řádky“, „Osudný výstřel“, „Svět je nedokonalý“, „Sedm svědků“, „Duše hry“, „Ponorka“, „Oběť na hrobě“, „Naše srdce“, „Jan Hraško“, „Náhradník“ ad.) a věnoval se i uměleckému přednesu.
Za postavu Pepe v Bukovčanově „Prvním dnu karnevalu“ získal Cenu Janka Borodáče (1973). A kromě herectví mj. rád vařil. Vladimír (psán i jako Vlado) Durdík ml. zemřel předčasně 9. března 2003 v Bratislavě po delší nemoci, krátce před svými čtyřiapadesátými narozeninami. Zesnul tedy ve stejném věku a náhle, stejně jako jeho otec.
Jarda "krib" Lopour
