Pohled společnosti Parallax

V historii Ameriky usazeno do čerstvých ran plných soli deziluze, v Pakulově trilogii politické paranoie usazeno mezi Klute a All the President's Men. Je tady pár zajímavých věcí. Třeba montáž, která ve stylu praktik známých z Mechanického pomeranče reflektuje post-kennedyovský stav společnosti spojený s úpadkem hodnot a nebo způsob zabírání postavy Fradyho, který má evokovat pocit sledování, ale i když vezmu na milost režisérův typický styl a ocením jistou nadčasovost situace, kdy lidé v pozadí mile rádi kříží obětní beránky s vlky samotáři, je tu jeden zásadní problém. Scénář zmetkem myšlenky.. (15.01.2021)

Už sa mi to viackrát potvrdilo, Pakula nevie vytvoriť hustú (majstrovskú) atmosféru, i keď si to témy, ktoré prezentuje, veľmi vyžadujú. Nevie pozliepať scénky v konzistentnejší celok a nevie správne navodiť svet tajomstiev a poriadneho napätia. Lebo pozorný divák si uvedomuje existenciu mafiánskych skupín a korporácií a čaká, že ho tvorca do tejto hry vsunie a nedá mu dýchať. To, čo Pakulovi nemožno uprieť je šikovne pozičné narábanie s kamerou, práca s výberom lokalít a že vie divákovi preniesť určitý druh zneistenia. (16.01.2014)

Krucinál, Pakula v sedmdesátkách válel. Pohled společnosti Parallax je politický thriller, který je hodně věcí, jenom ne klasický, a hádám, že ho tak většina lidí musí zákonitě odzývat. Pokud ale máte zažitý Pakulův "pomalý" styl, který je tu minimem mluvení a maximem dlouhých statických záběrů dovedený až k absurdnu, budete skoro v sedmém nebi. Ty zvraty, ty polehoučku gradované scény... a ten parádní konec! (15.10.2009)

Sedmdesátky politickým konspiračním thrillerům přály a tento patří k těm vůbec z nejpovedenějších (aspoň co se zámořské produkce týče); jakkoli je dnes již neprávem poněkud pozapomenutý. Přitom má oproti mnohým jiným výhodu v přímočarém tahu na branku s nejednou výtečnou akční pasáží, rozháraném zarputilém hrdinovi jdoucímu proti všem, nádherném nasnímání, cynickém závěru (který, pravda, mohl jít ještě o krok dál; přeci jen on byl jak na lodi, tak na palubě letadla, že...) a přesvědčivé paranoidní atmosféře "věřit se nedá a nesmí nikomu", která by měla být jedním ze základních kamenů všech filmů tohoto subžánru. A přitom na ní tolik z nich zapomíná. (11.02.2017)

To je tak, když má jeden spadeno na napínavý politický thriller a místo toho se mu dostane jakéhosi ne zcela čitelného poloartu. Přitom se to rozjíždělo poměrně dobře, nenápadné vraždy očitých svědků, výborná scéna na přehradě...jenže pak do toho začali cpát ty psychotesty a podobné věci a má pozornost značně ochabla. Bylo to takové potácení se od jedné scény ke druhé, bez napětí, dynamiky a ani ten Warren Beatty mě až zas tak moc nenadchnul. Není to úplně marné, své chvíle to mělo, ale já čekala krapet svižnější podívanou. (29.06.2015)