Homolka a tobolka

Na třetím pokračování je patrný už značný ústup od kvality prvních dílů, ale proč? Tísnivá atmosféra počínající normalizace pozvolna dusila svobodu uměleckého snažení všech směrů a euforie nadějí a touhy po svobodě byla nenávratně pryč. Dle mého názoru je spíš zázrak, že se Jaroslavu Papouškovi podařilo zrealizovat třetí pokračování Homolků, i když se tak stalo za cenu mnoha ústupků a kompromisů za které nenesl nejmenší vinu, protože už dokázal, že je skvělý umělec. Homolkovi jsou tentokrát na horách a jejich věčné hádky se protínají s osudy mnoha dalších postav. V těch se objeví poměrně dost známých herců a to je to, co filmu ublížilo víc, než barevný kabát. Za kameru se tentokrát postavil Miroslav Ondříček, což může spolu se stabilním scénářem znamenat jediné: Perfektní filmařina, řemeslo a i v kontextu tehdejších paskvilů stále vynikající a vyčnívající komedie. Ale hlavně – Homolkovi jsou pořád Homolkovi tak, jak jsme je měli rádi dosud.. (22.02.2009)

Rodina Homolkových se dočkala i barevného zfilmování. Třetí díl je z prostředí hor, což mě velice potěšilo, protože na hory jezdím lyžovat každý rok. Film mě pozitivně naladil, protože jsem si uvědomil, že v dnešní době máme mnohé ulehčené a vůbec jsem jim nezáviděl šlapání do kopců namísto vleků. Říká se do třetice vše nejlepší a tento film to jen potvrzuje. (02.03.2005)

Pre istotu som si s veľkým sebazaprením pozrel poslednú časť Homolkovskej trilógie. Hviezdička dolu a presvedčenie, že táto časť do trilógie vôbec nepatrí. Trojica filmov o rodine Homolkových lepšie ako odborné state ukazuje, akým tempom a s akou razanciou postupovala normalizácia. Zatiaľ čo prvá časť patrí medzi klenoty českej komédie v období novej vlny a druhá iba pozvoľne strácala dych, tretia časť je už úplným hororom. Socialistická rekreácia, odpudivé typy, estráda na úrovni súčasných reality show na komerčných televíziách, trápnosť nad trápnosť. S takýmto filmom mohli byť spokojní iba cenzori. Radšej nemal byť nikdy nakrútený. (15.09.2012)

Bohužel, Homolkovi neoddělitelně patří k české kinematografii 60. let a jejich normalizační přesah považuju za velkou znouzectnost, kterou spasila pouze výtečná herecké etuda celé famílie a Jiřího Hrzána. V úvodu filmu se zdá, že Papoušek udrží svůj úsporně satirický styl, ale postupem času se film rozteče v otravné lískání záporných vlastností pracujícího lidu, které je vsazeno do nejasně reflektovaných kulis rekreace ROH... Na jednu stranu i tady najdeme velmi mírné karikování zjevné debility "organizovaného štěstí", na druhou stranu vyznění filmu nepatří k nijak satirickým, díky ukrutné titulní písni spíše k typicky středoproudým agitkám. Jen rezonance Papouškova talentu a moudře umírněný tón scénáře drží Homolku a tobolku nad úrovní příšerného normalizačního škváru, který měl vychovávat lid k pozitivnímu vnímání hodnot socialismu... Dokumentární rozměr a minimalistický vyprávěcí styl předchozích dílů se vytratil, čímž film ztrácí jakoukoli výpovědní hodnotu. Tři leda z nostalgie a úcty k jednomu velkému fenoménu. (28.02.2005)

Ovšem, mně se teda jeví nejsolidnější ten Burda. On je takovej dlouhej, ale... šaramant! Pod dohledem krásné kamery Miroslava Ondříčka, dokončil režisér Jaroslav Papoušek svou trilogii o Homolkových, tím jednoznačně nejlepším filmem, který si bere všechna nej z dílů předchozích a navrch přidává svou vlastní porci čecháčství. Tohle je jedna z nejzábavnějších československých komedií vůbec. Ježíšmarjá paní, přece se mi nebudete bavit na zádech?! (31.03.2017)