Hosté večeře Páně

Nattvardsgästerna sú 28. filmom, ktorý som z tvorby Ingmara Bergmana videl. O Bergmanovi je známe, že v jeho filmoch dominujú dve témy: Boh a ženy. Nanešťastie je tento film o Bohu a tak som ja, nemilitantný ateista, mimo hry. Ocenil som výkon Gunnara Bjornstranda, strohosť prostredia, cielenosť dialógov, ale najmä primeranú stopáž. Nech mi je odpustené, ale tento film som pozeral viac z povinnosti, ako zo záujmu. (28.03.2018)

Trilogie o mlčení Boha mi sedí z Bergmanovy tvorby snad nejvíce, jelikož z ní nejvíce sálá skutečný člověk - jeho pochybnosti, vnitřní rozpory, osamocení a jeho vztahu k ostatním lidem oscilujícím mezi hledáním útechy a bolestivým odmítnutím. Jsou to filmy, kde se existence člověka odkrývá až na samotnou dřeň a z jejího odhalení nevychází takřka nic pozitivního. Mlčení Boha je jen znakem oné osamělosti, kterou si nese každý v sobě a nemůže sebe sama přesáhnout, vztáhnout se k něčemu transcendentnímu. Jde tedy o ryze existenciální, pozemskou záležitost, tudíž je třeba přemýšlet o člověku a jeho možnostech a volbách a ne o víře, která od nalézání pravého smyslu odvádí (proto při tomto mlčení se pravá podstata tak zřetelně zjevuje). A ještě v jednom ohledu mám k této trilogii bližší vztah - sálají z ní totiž skutečné emoce, které mají sílu člověka opravdu bolestně zasáhnout. Žádný chlad a odstup. HVP pro mě mají v této trilogii svoji hodnotu v tom, že vlastně všechny její prvky jsou v tomto filmu obsaženy naprosto průzračně, bez zbytečných odboček a šifrování, nýbrž v jasných a úderných dialozích, které filmu výrazně dominují, ale přesto se nedá mluvit o literárnosti (i díky výborným kamerovým kompozicím a fascinujícím hercům). Film je také, v hlavní polovině, doslova vrcholem minimalismu - střety postav v jediném kostele, čtení dopisu jako sáhodlouhé mluvení Marty do kamery - Bergman zde konečně přestává být anachronický a oproštěná forma i tématika tohoto díla zdárně odolávají času. Právě proto je tento snímek jedním z vrcholů velkého tvůrce. (31.03.2010)

Na začátku mě Bergman docela vylekal s tím, že takhle silně náboženský film asi nevstřebám. Ale záhy si mě na to ještě během tetéž dlouhé scény ze mše získal a nepustil. Smrtelnou vážnost začne prolínat řada drobných, pocitově nečekaných detailů: varhaník před hraním skladby zívá a projevuje mírnou rozržitost, jeden z hostů v lavici spí, další kýchne nebo si utírá pot, děvčátko olizuje dřevěné zábradlí a pohled na zpěv některých hostů z knížky vyvolává také spíše úsměv. Bergman dokázal do úvodní scény propašovat silný nadhled, aniž by film na chvíli překlopil do komedie, ba překvapivě celé to dění na mši včetně humorných prvků působilo hodně realisticky. S přechodem do zákristie a silným nahlédnutím do nitra přítomných postav film se vytrácí nejen nadhled, ale defitinivně ubývá pomyslné náboženské dokonalosti, farář se ukazuje jako člověk plný pochybností, zranitelný jako každý jiný. Na malém prostoru se Bergman v přítomnosti faráře věnuje drobným, ale o to víc silným a depresivním lidským dramatům, při níž si klade věčné otázky po hledání pochopení a smyslu života. A Bůh? Jestli náhodou existuje, tak mlčí... Filmařsky i herecky kvalitní, podmanivé dílo, byť jako celek mě asi nedostalo až tolik jako některé předchozí režisérovy filmy (Pramen panny a Sedmá pečeť). 75% (25.02.2021)

Film na mna pôsobí dojmom, že bol natočený za dva dni. Pár interiérov, pár hercov a prevažne statické zábery, detaily a polodetaily tvárí. Dôležité potom je, nakoľko Vás zaujíma téma, či tie nekonečné dialógy vo Vás niečo zanechajú. Mňa podobné témy bavia, preto sa čudujem, že až toľko kvalitných filmov o viere nebolo nakrútených, pritom sa jedná o nevyčerpatelnú filozofickú látku. Bergman verzus boh, to je jeden z najzaujímavejších súbojov, trvajúcich niekoľko desaťročí. (03.11.2009)

Tento týždeň sa venujem filmom Ingmara Bergmana,kde do popredia vchádza pesimizmus,skepsa,chladné medziľudské vzťahy,atmosféra obtiažna,ktorá nič dobré neveští,a čo najviac samotná existencia v Boha sa vytláča na opačný smer,je spochybnená,v tomto,ozaj existenciálnom cynickom snímku komornej trilógie je príbehom jedného farára Tomasa počas troch hodín s ním koketuje vcelku príťažlivá Marta(Ingrid Thulin je SEXY,len tu vyzerá ako stará panna...),alebo Jonas(opäť kamarát Max von Sydow),ktorému nedokáže pomôcť,klasický obklopený starými-známymi,bez ktorých si asi už nedokážem predstaviť bergmanovky...A to o chvíľu príde LIV ULLMAN...(Ale nie tu,myslím v ďalších...) Top herecký výkon predvádza Gunnar Björnstrand,z ktorého priam vyžaruje negatívna energia,ktorá sa z časti preniesla na mňa,ale nedokážem ju potlačiť,tak sa snažím naladiť na nejakú pozitívnu vec... Ja bývam tiež poriadny pesimista,ale v jednom kuse zase nie,tu je potenciál pre citovo vydieraného,labilného diváka,že si siahne na život,tak pozor pre toho,kto trpí depresiami,nechcem mať nikoho na svedomí... (03.10.2014)