Letec

Marty nám zreje ako víno. Od krvavých, drsných až živočíšnych príbehov z ulice cez občasné mierne zakopnutie až k filmu, ktorý z hľadiska štýlu rozprávania možno brať za jeho najčistejšie dielo. Voľba jeho ako režiséra Aviatora, ktorý rozpráva životopis človeka s vášňou pre lietani a film, bolo tým najlepším rozhodnutím. Svoje cinefilské nadšenie prenáša na plátno už od prvého záberu a my, rovnako "postihnutí ľudia" mu to s radosťou a nadšením kvitujeme. Pomaly budovaný, ale o to precíznejšie vrstvený charakter (čo niektorým môže vo výsledku pripadať ako zbytočné naťahovanie stopáže) človeka, ktorý nepozná slovo "nie", rovnako ako aj vývoj ostatných postáv, stojí vo veľkej miere na hereckých výkonoch zúčastnených. Snáď až na Kate Beckinsale (ktorá mne osobne do úlohy Avy Gardner nesadla) odvádzajú všetci špičkový výkon. Po formálnej stránke filmu nie je čo vytknúť a možno iba s radosťou sledovať, ako detailná štylizácia obrazu a zvuku - zasadzujúca dej do kontextu svojej doby, príbehu iba napomáha (pričom v sebe kĺbi šikovne výtvarné aranžovanie a rámcovanie záberov filmov tedajšej doby s možnosťami dnešnej trikovej techniky). Skvelá práca Marty a ĎAKUJEME! :-) (18.01.2005)

Konečně došlo na téma, kterému Martin Scorsese skutečně rozumí... film. V geniálním Letci tak konečně mohl uplatnit své neuvěřitelně rozsáhlé filmové znalosti na zfilmované biografii výrazné osobnosti dějin dvacátého století, Howarda Hughese, který kromě značné angažovanosti v leteckém průmyslu produkoval a režíroval filmy, přičemž udržoval úzké kontakty s Hollywoodem (a jeho herečkami - nějaký čas žil například s Katharine Hepburn). Scorsese zachycuje jeho zapálené nadšení do filmu a letectví s takovou vášní, nasazením a filmařským cítěním, že vytvořil jedno z nejlepších děl posledních let, které v mnohém připomíná jiný přelomový kousek - Občana Kanea. Scorsese si určitou paralelu evidentně uvědomoval, není náhoda, že DiCaprio je polovinu filmu s knírkem od mladého Wellese takřka k nerozeznání, nehledě na jeden takřka doslovný kratičký záběr, kdy se Hughes majestátně tyčí nad po zemi rozházenými plány letadel úplně stejně, jako ve slavném záběru kdysi Charles Foster Kane nad svazky novin. Polohy kamery zabírají hlavního hrdinu často ve výrazných úhlech, ve kterých vévodí celému obrazu a nasvícení jej jakoby vyřezává z prostoru (v ostrých kontrastech proti filmovému plátno, nebo naopak vystupuje z temnoty kolem). Scorsese zcela ignoruje současné vypravěčské postupy (snad až na havárii letadla), a film cele stylizuje do volnějšího tempa kinematografie oněch třicátých až padesátých let, ve kterých se film udává. V dlouhých rámujících záběrech, dlouhých pohledech do tváří hrdinů, nevyhýbaje se občasným barevným experimentům, kdy tráva okolo hrdinů vybledne do charakteristických odstínů technikoloru. Především ale staví na herectví svých hrdinů... Di Caprio předvádí nejlepší výkon svého života (pevně doufám, že si za něj odnese řadu cen), hraje nejen skrze dialogy, ale především pohyby svého těla a očima, stejně jako vynikajici Cate Blanchett coby Katharine Hepburn, Alan Alda jako senátor... a další. Scorseseho film není zcela jednoduché sledovat, pohrává si s pečlivým vývojem postav (postupné Hughesovy přeměny jsou úžasné, obzvláště když v sobě odkryje ješitného megalomana - vynikajicí scéna je mrazivě klidná hádka v pracovně, nebo nervově labilního génia) a nevykládá karty na stůl hned, nechá diváka napínat až do posledních minut, kdy divák skutečně neví (pokud nezná dějiny), jak to bude s Hughesem dál... Letec je možná Scorseseho nejlepší film, ačkoliv zdaleka nejméně agresivní a animální, dílo vyzrálého génia, který už nemá takovou potřebu šokovat, ale vypráví dokonalé příběhy, ve kterých řekne mnohem víc. (06.01.2005)

Ach ten Howard! Ach ten Martin!! Ach ta Amerika!!! . . . "Letec" je formou dokonalý hollywoodsky umělecký produkt, obsahem pak mýtůtvorná férie, přestylizovaná sice až běda ale věci ku prospěchu, vizuálně dokonalé Scorseseho filmování a úžasné hrátky s obrazy (už jen ty barvy třeba během >letů< cizelované, že...) v duchu kinematografie všech dob páně Magora H.H. i k obrazu života a doby mistra M.S.! Jsem uletěn... ;-) . . . Mně se už ani nechce nějak rozebírat všechny ty Svoje(!) dojmypojmy, protože to tady už stejně mnohokráte podobnými slovy řekl někdo jiný, ale během (obou) sledování mi hlavou myšlenky jen poletovaly... Musel jsem si ale od prvního zhlédnutí dát pauzu (že to ale trvalo, no, nebyl takový ten pohodový >odletový< čas... ;-), na hodnocení i ev. komentář. Chtěl jsem ten film prostě vidět nejdřív znovu, protože při tom prvním okouknutí mi trošku pila krev ta >stylizovanost< , historická i obrazová - a věděl jsem, že to chce odstup. Tenkrát jsem si prostě nebyl jist, že chci dát filmu pět hvězd... Nu, došlo i na "Aviátora", trvalo to pěkných pár let (a že mám ve skříni takových >úletů< povícero, budu jim muset postupně na penzi provětrat křídla ;-) a jsem spokojen. Ne na sto procent, protože jak byl mr. H. rozporuplná postava, je místy rozporuplný i ten film! . . . Ale pět hvězd d.m.s.n. zaslouží, nejen za tu doslova >stylotvornost< , ale i za skvělou hudbu Howarda (ejhle!) Shorea, který si >zakomponoval< i zajazzoval ke slávě své i díla navěky amen. Bravo!!! - - - P.S. Nu a když už je v souvislosti s "Letcem" mnohdy zmiňován Welles a jeho "Kane", je dobré si uvědomit k pochopení TOHO VŠEHO VIDĚNÉHO i klíčové slůvko života H.H. - filmu nevyjímaje: "Q.A.R.A.N.T.I.N.E"! Ale možná je to taky jen součást mýtu(?), to dnes ví už jen Spasitel... - - - P.P.S. A jen tak pro zajímavost - 8. ledna 1991 vyhlašuje Pan American bankrot. Následně pak Pan American World Airways 4. prosince 1991 oficiálně ukončily svou činnost. Společnost TWA přežila svou konkurenci na pár dnů o rovných deset let. Toť historie a snad i symbol pomíjivosti (...zase jsem si vzpoměl ta Votočkova "Křídla slávy"... :-). - - - P.P.P.S. Když jsem si tu jen tak v dobrém rozmaru po všech letech proletěl zdejší komentáře, došla mi zase bída některých těch >topikových< místních mudrlantů. Škoda, že jste si kluci a holky taky nedali nějaký ten oddechový čas. Třeba i proto, abyste měli čas skutečně(!) vidět víc filmů z celých rozsáhlých dějin kinematografie, abyste trošku pobrali i ty kontexty a taky, abyste si ten film třeba pustili s odstupem znovu. Krom toho, že za to stojí, byli byste i vy trošku větší... ;o) - - - - - (Poprvé viděno kdysi po vydání na dvd, v původním znění s titulky, v originálním formátu obrazu 2,35:1, repete v klidnou neděli 13.3.2011, hodnocení 13640., komentář zde jako čtyřistaosmdesátýtřetí - 13.3.2011) (13.03.2011)

Teda... Howard Hughes byla bezesporu jedna z nejvýraznějších osobností aviatiky vůbec, kde bychom dnes bez něj byli ? A stejně významný byl i v oblasti filmové tvorby. Tento film osobně chápu jako poctu tomuto géniovi, kterého (ostatně tak, jako většinu géniů) jeho současníci ne vždy dokázali plně pochopit. Psychologické prokreslení je brilantní, chvilku na plátně vidíte snílka a vizionáře, v zápětí nemocného cvoka a hned nato playboye, za kterým se otočí každá sukně a kterou on také nenechá na pokoji. Tohohle Howarda jsem se nezřídka bála, jindy mě fascinoval a často jsem nemohla pochopit, jak může pod tím vším tlakem a publicitou žít. Možná to bylo také jednou z příčin jeho pozdějšího pádu společně s obsedantně-kompulzivní chorobou, kterou trpěl. Ještě jednu poznámku na závěr : jestli ještě stále na světě existuje pochybovač o hereckém nadání Leonarda DiCapria, měl by vidět Letce a žasnout. Tady se opět zahraniční novináři se Zlatým Glóbem trefili do černého. Pozadu nezůstává ani režie či hudba Howarda Shorea, mimochodem už se těším na Soundtrack. (10.02.2005)

Na Scorseseho relativně konvenční biják, a každopádně jeden z méně osobních, ale pořád královský nadprůměr. Dlouho jsem bojoval s určitou dějovou i formální netečností téhle epiky, ale byl to (překvapivě) hlavně DiCaprio, kdo ji udržel pohromadě. Jakkoli mi v roli po fyzické stránce moc neseděl (furt je to takový úzkoramenný kluk). (05.01.2005)