Jak se točí Rozmarýny

Je to film pro děti, které v koutku duše touží stát taky před kamerou. Jako já, když jsem byla malá. Nahlédnutí pod pokličku (za kamery) je vždy lákavé a zajímavé. Stejně jako slavo75 si z děje pamatuju jen pár okamžiků - ostříhání hlavní hrdinky (mráz po zádech, kvůli tomu jsem se nikdy neodvážila jít na žádný casting, který se u nás ve městě konal), tvorba plešaté hlavy na normální vlasy a věta "Já se v tom točit nebudu." :D No a ještě přidám jednu větu nadrženého hošánka "Dej mi pusu, jsme tu sami." Uznávám, že film není žádná extratřída, ale jedná se o pěkný film pro děti se zajímavou tématikou. (05.12.2013)

Ikona československého dětského filmu nás nechává nahlédnout do zákoutí tohoto kumštu. Osobitá Iva Janžurová plná filmařského slangu, a také jistě vystihující samotnou režisérku, nám tu ukazuje práci s dětmi a s filmem. Práci, která šla přímo od srdce. Barrandovská filmová továrna pracuje naplno, stejně jako celý štáb, pod vedením lidsky přísné režisérky. Hledání skutečné dětské osobnosti a všechny strasti i radosti natáčení. Svěrák a Smoljak pojali svůj film o filmování jednoduše, spousta parodujícího humoru a písní. Paní Plívová - Šimková si do toho přidala ještě drama, a takovou, řekl bych, větší reálnost, co se týká filmařských možností doby. Poctivý filmový svět, který nemá nic společného s tím komerčním a za účelem výdělku točícím světem dneška. (11.03.2013)

Věra Plívová - Šimková dokázala vlastní scénář umně zrežírovat. Jednoduchý nápad připomínající hraný film o filmu nebo - jak píše historik Trhák oživují nápaditá taneční čísla zasazená do natáčení Rozmarýnů. Vedení dětských herců je výborné. Zajímavé je, že např. Miriam Chytilová, známá jako hlavní představitelka ze seriálu Tajemství proutěného košíku, se v tomto filmu přirozeně zařadila mezi vedlejší postavy. Výkon Pavlíny Mourkové v roli Růženy je parádní. Škoda, že její postava nebyla o trošku líp prokleslena ve vztahu k rodičům. (19.09.2010)

No, mít kolem sebe tu uřvanou partu dva dny, volím dobrovolně odchod z tohoto světa. Jen nechápu, co tím chtěla paní režisérka Věra Plívová-Šimková ukázat. Jak to má těžké? Nikdo ji nenutil. Z tohoto filmu jsem měl hnusný pocit už jako mladík. Ale po těch letech bylo velmi milé připomenout si některé scénky. Jenže za to plusové body dát nemohu. Takže mé hodnocení snímku i názor je stejný jako kdysi. Jen tu dvacku dávám za to, co jsem tehdy neviděl. Holt tehdy byly jiné zájmy. Takže deset má Dáša v tom pěkně přiléhavém odění, a druhou ta malá žába za výkon. (26.10.2019)

„Zase slunce pálí, dlouho jsme si přáli máj. Aby jsme si hráli láska, nebe, peklo, ráj.“ Tento dětský film o vzniku dětského filmu zaujme obsazením nejen některých dětských rolí (vedle hlavní představitelky Renaty Maškové i Dana Vávrová či Magdaléna Reifová), ale i hlavních dospěláckých figur (zde zejména výborná Iva Janžurová coby paní režisérka). Opět výborná hudba Petra Hapky a kamera Emila Sirotka, ale na rozdíl od Mrkáčka Čika výrazně zábavnější (a srozumitelnější) příběh o tom, jak je náročné se vyrovnat s jinakostí. V situaci, kdy je hlavní dětská hrdinka nucena v souvislosti s rolí podstoupit ostříhání do hola, jsem s dotyčnou poměrně soucítil a obdivoval jsem ji, jak se s tím vším nakonec vypořádala. Děti umí být zlí, různě se pošklebovat apod. V tomto směru mi přijde, že tento film může oslovit i dnešní dětskou generaci. (11.10.2022)